Od pradávna lidé pozorovali přírodu a její obyvatele se zvláštní pozorností, a proto se zrodily krásné mýty a zajímavé tradice. Nejmenší místo v těchto tradicích bylo věnováno holubům. Tento pták byl spojován s bohy lásky a byl používán v mnoha náboženstvích starověkého světa. Všeobecně se uznávalo, že holubice byla nejen symbolem lásky, ale také svědčila o míru, blahobytu a dobrotě. Právě na svých křídlech přinášely holubice lidem zprávy od bohů a pomáhaly lidem předávat si zprávy mezi sebou. Docházelo tak k výměně novinek a oznamování nadcházejících důležitých událostí.
Dnes je známo mnoho případů, kdy holubi pomohli zachránit lidské životy. Koneckonců, byla to holubice, která Noemovi oznámila, že země se po celosvětové potopě začala osvobozovat od vod, a holubice také přinesla svaté Panně Marii zprávu, že se jí brzy narodí syn. Pablo Picasso zobrazil holubici jako znak Světového mírového kongresu, a proto se holubice nazývá Holubice míru.
Holubice míru a lásky
V dávných dobách to bylo v Itálii, kde nevěsty před svatbou vypouštěly holubice z klecí, což byl důkaz, že dívka opouštěla dům svých rodičů a jako holubice letěla na křídlech ke svému vyvolenému. Tato tradice postupně přešla do starověkého Říma a po přijetí křesťanství začali snoubenci po svatbě vypouštět holubice jako symbol čistoty svatby. Holubice je považována za pravý symbol Ducha svatého, proto se jí mohli dotýkat pouze lidé, kteří byli neposkvrnění.
Již v 19. ročníku se tradice vypouštění holubic do nebe rozšířila po celé Evropě, načež se tato tradice dostala do Ruska a po nějaké době se mohla dostat i za oceán – do Ameriky. Kromě toho bych rád poznamenal, že vždy v Rusku byli ptáci ve zvláštní úctě.
Svatební tradice vypouštění holubic do nebe
Než novomanželé přijali tradici vypouštění holubic, vypouštěli je do nebe duchovní i děti během svátku Zvěstování Panny Marie. Zbytek se musel spokojit se skřivany, pěnkavami a vlaštovkami. Než se s příchodem podzimu konal ruský křest, byli ptáci vypuštěni na oblohu a vypravili je na dlouhou cestu do teplých krajin. Proto se obecně uznává, že kořeny tradice vylétávání ptáků do nebe pocházejí z Ruska.
V moderním světě se morálka velmi dramaticky změnila, protože nyní nejen ženy, ale i muži raději zůstávají dětmi i v dospělosti. Když novomanželé vypustí na oblohu pár hrdliček, oznámí všem, že dospěli a je čas opustit hnízdo rodičů. To byl důkaz, že dětství skončilo a čekal je těžký život, ale zároveň úžasný samostatný život, protože všechna důležitá rozhodnutí teď musí novomanželé dělat sami.
- Známky spojené s holuby na svatbu
- Praktické tipy pro vypouštění hrdliček na svatbě
- Jak svatební hrdličky najdou cestu domů
- Historie vývoje chovu poštovních holubů
- Chov holubů: od koníčků po sportovní soutěže
- Originální svatební dar – holubi
Otázky k vyplnění: jaká je souvislost mezi Puškinem a vítězstvím našich diplomatů ve vyjednávání s říší Čching? Narození dlouho očekávaných dětí v bezdětných rodinách a holubů Federace chovu sportovních holubů?
Nebudu zdržovat odpovědí: vše výše uvedené se týká svátku Zvěstování Panny Marie, který slavíme 7. dubna. Ale doufám, že vy, milí čtenáři, brzy sami najdete důvod tohoto spojení. Ale nejdřív.
1 Slovo „Zvěstování“ bylo kdysi v myslích ruských lidí nejen radostné, ale obsahovalo takové pocity, jako je radost, nalezení naděje, znovuzrození k životu a potěšení ze svobody.
Ne náhodou je svátek Zvěstování Panně Marii spojen s jarem, ne náhodou byla v tento den zakázána práce: říkali: „Na Zvěstování si panna nezaplétá vlasy a ptáček nestaví hnízdo.” Pokud jde o ptáky, naši předkové měli tradici jejich vypouštění na Zvěstování. Novinář A. Korinfsky v roce 1901 napsal: „Od nepaměti se v Rusku udržoval dobrý zvyk – vypouštět ptáky z klecí na svobodu na Zvěstování. Ve městech v tento den chudí lidé úmyslně odchytávají ptáky a vozí je po stovkách na trh a vypouštějí je za peníze, které ochotně věnovali kolemjdoucí, kteří si při pohledu na cvrlikání opeřených zajatců pamatují odkázaný zvyk. Sami lapači ptáků to však připomínají voláním: „Dejte za ptáky výkupné – ptáci se budou modlit k Bohu! Vesnické děti mají celou řadu jarních písní věnovaných zvěstování vypuštění ptáků do přírody.“ Náš génius má také takovou „píseň“. Pamatovat si?
- V cizí zemi, kterou nábožensky pozoruji
- Původní zvyk starověku:
- Vypouštím ptáka do přírody
- Na jasný svátek jara.
- Stal jsem se dostupným pro útěchu;
- Proč bych měl reptat na Boha?
- Když alespoň jeden výtvor
- Mohl bych dát svobodu!
Forma je v jednoduchosti dětinská, ale jak přesně je zachycena podstata události, pocity člověka, který dává svobodu jinému z Božích stvoření. A ve své „dětské říkance“ formuluje Puškin zákon duchovního života: „Musíme děkovat Bohu, že nám dal příležitost konat dobro, vrátit někomu to, co nám dal – svobodu!
Tradice vypouštění ptáků na oblohu na Zvěstování pokračuje dodnes: po liturgii ve slavné katedrále Zvěstování v moskevském Kremlu vypouští patriarcha Kirill holubice do modrého nebe. A ptáci se vznášejí a krouží nad starověkým chrámem, Kremlem. Tito holubi nejsou prostí, vycvičení: po kroužení nad srdcem vlasti se chytří ptáci shromáždí v hejnu a vrátí se do Federace chovu sportovních holubů, do školky. O tom, proč jsou ptáci symbolem svátku, si povíme později, nyní o kostelech na počest Zvěstování.
2 Kostelů na počest Zvěstování P. Marie je nespočet, pro církev je to tak významný svátek. Řeknu vám jen o jednom. 1856 Ruské impérium stojí před úkolem konečně zajistit levý břeh Amuru. V květnu, kde jsou „mračna ponurá“, dorazí vojenský oddíl, aby vyčistil území pro budoucí osadníky. Drsný kraj byl v té době definitivně „zahalen mlčením“, ale na jaře 1858 už tu bylo hlučno a byly tu domy, kde bydleli Rusové. Ale co je život bez církve? A 9. května 1858 založil slavný arcibiskup Kamčatky, Kuril a Aleutský Innocent chrám na vysokých březích Amuru. To je pravda, na počest Zvěstování.
„Dobrá zpráva“ na sebe nenechala dlouho čekat: o týden později, 16. května, podepsali diplomaté říše Čching Aigunskou smlouvu s Ruskem, která uznala celý levý břeh Amuru za ruský. Na počest takové radostné zprávy se slouží děkovná modlitba a při slavnostní recepci generální guvernér východní Sibiře hrabě N. Muravyov říká: „Soudruzi! Nepracovali jsme nadarmo: Amur se stal majetkem Ruska. Svatá pravoslavná církev se za vás modlí! Rusko díky! Ať žije a prosperuje nově získaná země. Hurá!” Neuplynuly ani dva měsíce od doby, kdy dal chrám jméno novému městu – Blagoveščensk!
A zde je důležitý bod. Poznámka: Slovo „zvěstování“, které má dva kořeny „dobrá“ a „zpráva“, se zdá být svým významem podobné výrazu „dobrá zpráva“, který jsem použil, když jsem mluvil o našich diplomatických vítězstvích. Ale není to tak jednoduché! Podívejte, zprávy mohou být špatné, dobré, nebo mohou být tak důležité, vést k něčemu novému, k obratu v našich životech, že pro ně existuje speciální slovo „zprávy“, které souvisí a odpovídá slovesu „ někoho někam vést.” Naši předkové, na rozdíl od nás, kteří se topíme v informačních tocích a soustředíme se na negativní zprávy, nenápadně cítili gradaci: tady jsou jen novinky, tady novinky a tady novinky. A mezi těmito významnými zprávami byla vybrána jedna speciální – dobrá zpráva: slovo „dobrá zpráva“ se dříve používalo. A bylo tam samostatné slovo „Zvěstování“, a to je vše, s velkým písmenem. Cítíte ten rozdíl? Mimochodem, každý zná řecký zvuk výrazu „dobrá zpráva“: „eu“ – dobrý, „ggelein“ – hlásat. Evangelium – „euaggelion“, dobrá zpráva, evangelium o záchraně lidstva z moci smrti a hříchu. Zvláštní slovo „Zvěstování“ bylo použito k označení zvláštní dobré zprávy – zprávy, kterou archanděl Gabriel přinesl Panně Marii.
3 Je známo, že Marie, dlouho očekávané dítě spravedlivého Joachima a Anny, byla zasvěcena Bohu. Od tří do čtrnácti let žila Maria v chrámu. Podle tehdejšího zvyku tam Marie po dovršení čtrnáctých narozenin již nemohla zůstat: musela se buď vrátit ke svým rodičům, nebo se vdát. Spravedlivý Joachim a Anna v té době zemřeli, ale když se kněží rozhodli vzít si Marii, řekla, že učinila slib Bohu, že zůstane navždy pannou. Poté Ji kněží zasnoubili se vzdáleným příbuzným, osmdesátiletým starším Josefem, aby Marii chránil a staral se o ni. Josef Snoubenec, stejně jako Panna Maria, pocházel z rodiny krále Davida, ačkoli byl chudý a na chleba si vydělával tesařskou prací. A nyní přichází ten velký okamžik v Mariině životě – Zvěstování. Pán posílá archanděla Gabriela k Panně Marii, aby jí mohl sdělit radostnou zprávu. Archanděl vstoupil do Marie a řekl: „Raduj se, milosti plná! Pán je s vámi! Požehnaná jsi mezi ženami.” Mladá Marie, zmatená, přemýšlela, co to znamená, a archanděl pokračoval: „Neboj se, Maria, našla jsi milost od Boha! „Počneš ve svém lůně“ a porodíš Syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude Synem Nejvyššího!“ Zmatek mladé dívky je pochopitelný; Maria se zmateně ptá: “Jak je to možné, když svého manžela neznám?” A anděl odpovídá: „Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní; proto ten, kdo se narodí, bude nazýván Synem Božím.” A tady, pozor, to je důležité! Marie odpovídá: “Ať se mi stane podle tvého slova.” To je úplné odevzdání sebe sama do rukou Božích. Svatí učí: Vtělení by bylo nemožné bez svobodného lidského souhlasu Matky Boží, jako je nemožné bez stvořitelské vůle Boží.
Naděje a radost jsou známkou zdraví naší duše
4 Křesťané na celém světě opakují slova této dobré zprávy každý den. Ortodoxní křesťané v modlitbě „Matka Boží, Panna Maria. “, katolíci – v Ave Maria („Zdrávas Maria“). Pocit radosti je při Zvěstování klíčový. Myslím, že právě tato radost, tento pocit naplněné naděje podněcuje některé věřící k víře, že modlitby bezdětných rodin při Zvěstování jim dají dlouho očekávané dítě. Nebudu chytrý: říká se, že význam svátku je hlubší, archanděl Gabriel hlásající Panně Marii o narození Božského Dítěte přinesl zprávu nejen o početí Spasitele, ale zprávy o vtělení Boha do lidské přirozenosti. A v den Zvěstování slavíme zázrak a tajemství této nadpozemské události! Je to tak! Narození i prostého člověka je ale také tajemstvím, zázrakem, to vyžaduje i Boží vůli, proto je hluboká souvislost mezi svátkem Zvěstování a modlitbami těch, kteří touží po mateřství, a v modlitbách sv. den „Raduj se“ je slyšet tak často, že každý cítí inspiraci. Okřídlení tedy nejsou jen ptáci. Nejen rychle letící andělé. Radost je okřídlená, naděje je okřídlená. Dobrou zprávou je, že Spasitel přichází do našeho světa a dává lidem svobodu, tu nejvyšší ze všech svobod – svobodu od smrti a hříchu.
