Známé přísloví „Podle šatů tě poznají“ nemůže být více použitelné pro armádu, duchovenstvo a lékaře. Jejich uniformy nelze zaměňovat mezi sebou ani s jinými. Poslední v této řadě však mají určité výhody. I kdyby byl lékař zbaven bílého pláště a sanitka speciálních signálů a válečných nátěrů, stále zůstane snadno rozpoznatelný symbol – červený kříž.
Asociace je tak blízká, že už jedno od druhého neoddělujeme. Doktor je červený kříž v bílém poli. A naopak. Zdá se, že to tak bylo odjakživa a na Zemi neexistuje humánnější symbol než tento.
Je v tom kus pravdy. Ale jen některé. Červený kříž, který se objevil relativně nedávno, v roce 1864, logicky zdědil starověké symboly, které lékařská profese získala za několik tisíc let své existence. A nejen zděděné, ale bylo jejich pokračováním a přehodnocením. V plném souladu s tak jemnými a komplexními disciplínami, jako je heraldika, sémiotika a sémantika.
Plíživí plazi?
Pokud se podíváte na více či méně známé lékařské symboly, upoutá váš pohled jasný vzor. Caduceus, personál Asclepius, miska Hygiena – to všechno jsou prastaré, úctyhodné emblémy. Všechny jsou nám známé z dětství – na každé sovětské lékárně visel stejný pohár Hygieia. Další dva jsou stejně rozpoznatelné v zahraničí: Caduceus je lékařský znak Spojených států a Asklépiova tyč se obvykle nachází na vlajce Světové zdravotnické organizace. Tak tady to je. V každém případě hraje hlavní roli v symbolu takový nepříjemný plaz, jako je had. Který se mimochodem ve staroslověnském jazyce bez jakýchkoliv rozpaků nenazval jinak než plaz nebo plaz. Proč by byla tak poctěna?
Budete se muset ponořit do propasti mytologie. A přiznat, že jsme zcela v prostoru mýtů lidí, kteří už velmi dlouho neexistují.
Ve starověkém Řecku byly názory na hada nejednoznačné, což ve skutečnosti ukazuje historie jednoho z nejstarších lékařských symbolů – Asklépiovy tyče. Sám Asclepius byl smrtelný muž, ale v umění léčitel byl tak úspěšný, že byl přijat do zástupu bohů a zaujal své právoplatné místo na Olympu. To se ale brzy nestane. Zatím se Asclepius, již slavný lékař, vydává ke krétskému králi Minosaby přivedl svého malého syna Glauka zpět k životu. Buď si hrál s míčem, nebo honil myš – na tom nezáleží. Důležité je, že spadl do kádě s medem a jakoby se udusil.
Asklépius kráčel, opíral se o hůl. Najednou se kolem personálu omotal had, zdánlivě jedovatý. Záležitost by skončila špatně, ale doktorova reakce byla jako boxerova – podařilo se mu zabít hada na první pokus. A pak měl velké štěstí – jako další se objevil další had, který přinesl do tlamy jakousi trávu a s její pomocí vzkřísil svého mrtvého příbuzného. Pozorování je skvělá věc. Asclepius si uvědomil, že bylina je užitečná, a postaral se o to, aby ji našel a vyrobil si zásoby. S jehož pomocí se mu podařilo vzkřísit Glauka a mnoho dalších.
Nejkurióznější je, že Asclepius měl dceru Hygieiu. Po otci zdědila nejen profesní sklony, ale také zvláštní úctu k hadům. Klasickým zobrazením této postavy je mladá žena držící v jedné ruce hada a v druhé obětní pohár. Co přesně se v zápletce děje, nelze říci. Buď Hygieia krmí hada obětní krví, nebo se naopak had dobrovolně rozešel se svým jedem a vypustil ho do misky. V každém případě je zřejmé, že had byl již ve druhé generaci mytologických lékařů starověkého Řecka úzce spjat s medicínou. Mimochodem, stejná dcera Asclepia dala jméno celému lékařskému průmyslu – termín „hygiena“ přímo pochází z názvu Hygieia.
Vezměte prosím na vědomí: had nejen „pomáhá“ při léčbě. Had doslova ukazuje cestu, jak porazit samotnou smrt a přivést člověka zpět z onoho světa. A dělá to ze své svobodné vůle.
Egyptská stopa
Ve zcela primitivních archaických kultech se to nestává a nemůže stát. Tam je had jednoznačným zlem spojeným s podzemními bohy, temnotou a hrůzou. K pochopení hadího léčitele bylo nutné dospět buď sami, což trvalo velmi dlouho, nebo pozorováním něčeho podobného u vyspělejších národů. V době, kdy se formovaly řecké mýty týkající se hadů, Asclepia a Hygieie, byli pro tuto oblast takovým lidem pouze Egypťané.
Kromě strašlivého hada Apepa, symbolizujícího temnotu, hrůzu a chaos, měli ve skutečnosti božskou kobru Wadjet, která krmila Hory – bůh slunce a nebe. A pokud jde o medicínu, Egypťané rozuměli mnohem více než Řekové, kteří se vynořili odnikud, kteří byli tehdy čistými divochy a barbary.
Skutečnost, že tak vznešení Heléni daleko zaostávali za Egypťany, zaznamenala nejváženější řecká autorita. Zde je to, co řekl o situaci Plato: „My Řekové jsme opravdu jen děti ve srovnání s tímto lidem, jehož tradice jsou desetkrát starší. Egypt zaznamenává a uchovává navždy moudrost starověku. Stěny jejich chrámů jsou pokryty nápisy a kněží mají vždy před očima své božské dědictví. Generace nadále předávají dalším generacím vše, co pochází od nepaměti, kdy zemi vládli bohové.“
To, že had jako lékařský symbol je zjevně egyptského původu, nepřímo potvrzuje další příběh, tentokrát spojený nikoli s Řeky, ale se starými Židy. V Bibli je zmije neboli had nejvyšším zlem, které představuje všechny nejhorší věci, na které si vzpomenete. To je opak Boha – ďábla. Stačí si vzpomenout na příběh Pádu Adam и Předvečer – kdo svedl naši společnou pramatku jablkem?
Ale najednou, po pár kapitolách, se situace v Bibli změní. Exodus Židů z Egypta. Vede svůj lid Mojžíš. Vede, jak víte, přes poušť. A to na velmi dlouhou dobu – až 40 let. Lidé začínají reptat. Co se dělo dále, lze nalézt v Knize Numeri ruského synodálního překladu Bible: „A lid mluvil proti Bohu a proti Mojžíšovi: proč jsi nás vyvedl z Egypta? A Hospodin poslal na lid jedovaté hady, kteří lid štípali, a zemřelo velké množství synů Izraele. A Mojžíš udělal měděného hada a navlékl ho na prapor, a když had kousl člověka, podíval se na bronzového hada a žil.”
Pozemský život a věčný život
Tajemný „prapor“ byl dlouhý kůl nebo hůl s hlavicí ve tvaru kříže, propletená měděným hadem. A nyní ti, kteří si přejí, mohou najít deset rozdílů mezi Asklépiovou a Mojžíšovou holí. Nápadná není jen čistě vnější podobnost. Zarážející je i funkčnost předmětu – had nebo jeho podoba má nejen léčit, ale vracet se z mrtvých. Tedy přispět ke vzkříšení lidí.
Židé, původně primitivní národ kočovných pastevců, skutečně hodně vzali svému egyptskému sousedovi, jedné z nejstarších civilizací. Včetně nějaké symboliky, ke které bych sama prostě nedosáhla. Je legrační, že tato symbolika nebyla ztracena nebo radikálně přepracována. Navíc již na přelomu našeho letopočtu dala obrazu hada nový život jedna velmi známá postava. To říká Ježíš Kristus v Novém zákoně, evangelium o John: “A jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.”
Symbol je obdařen novou silou. Mezi hadem a Spasitelem vzniká silné sémantické spojení. Jestliže první vzkřísili lidi pro pozemský život, pak Spasitel slibuje Vzkříšení pro věčný život. Navíc Kristus hada vůbec nedémonizuje, když říká apoštolům: „Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky: buďte tedy moudří jako hadi a prostí jako holubice.
Kříž prochází úplně stejnými sémantickými proměnami. Právě teď to byl symbol hanby a hrůzy – nejodpornější vrazi a lupiči byli ukřižováni na křížích a smrt na něm byla nesmírně dlouhá a bolestivá. Ale po Kristu se kříž již nestává symbolem smrti, ale vzkříšení. Je zmiňován jak v podstatě, tak marně, jako například car Ivan Hrozný ve filmu „Ivan Vasiljevič mění povolání“: „Tohle dělá životodárný kříž!“ Je to samozřejmě vtipné, ale význam se nemění. Kříž je životodárný. Resurrectionist.
Skutečnost, že červený kříž a had byli vybráni jako hlavní lékařské symboly, není jen poctou tradici. Tyto emblémy mají jasný význam, jakési poselství, výzvu k akci: „Smrt, přejdi, sem nepatříš. Ten člověk bude žít.”
Znak WHO byl zvolen na prvním Světovém zdravotnickém shromáždění v roce 1948. Znak se skládá ze symbolu Organizace spojených národů s hůlkou propletenou hadem v pozadí.
Obraz hůlky propletené hadem je odedávna symbolem medicíny a lékařské profese. Tento symbol je založen na legendě o Asklépiovi, kterého staří Řekové uctívali jako boha léčení a jehož bohoslužebné rituály využívaly hady. Podle legendy dosáhl Asklépius v záchraně lidských životů takového úspěchu, že si na něj bůh podsvětí Hádes stěžoval u nejvyššího boha Dia, který se bál, že by léčitel mohl udělat lidi nesmrtelnými, a udeřil ho bleskem.
Logo WHO se skládá z emblému WHO a slov „Světová zdravotnická organizace“ nebo „WHO“.
Ochrana znaku a loga WHO
Právo používat znak a logo WHO je omezeno na organizace, které mají s WHO formální kooperativní vztahy a pouze ve vztahu k činnostem, které pro WHO vykonávají. Znak a logo WHO slouží nejen jako identifikace organizace, ale také naznačují, že WHO podporuje materiál, na kterém je použit.
Používání znaku a loga WHO upravuje rezoluce Prvního světového zdravotnického shromáždění (rezoluce WHA1.133), která uvádí, že „by měla být přijata vhodná opatření, aby se zabránilo používání znaku, úřední pečeti a názvu Světové zdravotnické organizace a její zkratky, zejména pro komerční účely na ochranných známkách nebo obchodních značkách, bez svolení generálního ředitele.“ Pravidla WHO, přijatá 194 členskými státy organizace, nedovolují používat název, znak nebo logo WHO k propagaci konkrétních společností, produktů nebo ideologií.
Následně většina členských států WHO přijala právní předpisy na ochranu znaku, loga a názvu organizace. Kromě toho jsou znak, logo, název a zkratka WHO chráněny podle článku 6 Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví, podle kterého není jejich registrace jako ochranné známky povolena.
Použití loga nebo znaku WHO je povoleno pouze s písemným souhlasem
Znak a logo WHO jsou duševním vlastnictvím organizace a jejich použití předpokládá schválení WHO a podléhá výslovnému písemnému povolení.
Znak a logo WHO se nesmí používat ve spojení s publikacemi určenými k reklamě nebo propagaci zboží a služeb, ve spojení s názvy značkových produktů nebo v kombinaci s logy komerčních podniků.
V odkazu nesmí být použito logo WHO.
Použití jinými organizacemi v publikacích a webových stránkách
Znak a logo WHO mohou být použity v publikacích (tištěných, elektronických, webových stránkách) pouze s výslovným svolením a pouze v případě, že se WHO podílela na přípravě textu (nebo díla, na kterém je publikace založena) a že publikace je v souladu s politikou a prioritami WHO.
Používají ho spolupracující centra WHO
Název, znak a vlajku WHO mohou používat instituce označené jako spolupracující centra WHO pouze za určitých podmínek a v souvislosti s činnostmi, které pro WHO vykonávají.
Více informací je k dispozici na webových stránkách WHO Collaborating Centers.
Využití médií
Logo WHO nesmí být použito jako ilustrace (například v článku v časopise o WHO), protože to může být vnímáno jako podpora materiálu. Novinářům a dalším autorům se doporučuje, aby používali další ilustrace k odkazování na práci WHO (například fotografie vlajky WHO, budovy WHO nebo zaměstnanců WHO při své práci). Stejně tak není obecně povoleno používání loga WHO weby, které nejsou weby WHO, protože to může být považováno za podporu těchto webů WHO.
Více informací je k dispozici na webu Media Center.
Loga pro programy, partnerství a projekty WHO
Kromě loga k identifikaci WHO jako organizace používají některé programy, partnerství a společné projekty WHO svá vlastní loga k identifikaci svých aktivit. Tato loga mohou používat pouze způsobilé programy, partnerství a spolupráce. V mnoha případech jsou takové programy, partnerství a projekty zakládány jako součást spolupráce WHO s jinými organizacemi. Použití loga programu, partnerství nebo společného projektu neznamená podporu nebo podporu WHO.
Loga zdravotní kampaně WHO
WHO navrhuje loga a propagační materiály pro zdravotní výchovu a osvětové kampaně. Více informací o používání log zdravotní kampaně WHO naleznete zde.
