Termín narcismus se objevil v psychologii již před dlouhou dobou, v době Z. Freuda, a své jméno dostal po mytologickém mladíkovi Narcisovi, který se zamiloval do svého odrazu ve vodě a zemřel neschopen spustit oči ze svého odrazu. Nikdy nedokázal milovat nikoho kromě sebe. Navzdory tomu, že je narcismus znám tak dlouho, je v moderním světě stále poměrně dost narcisů a stále se s nimi setkáváme v rodině, v práci, mezi přáteli a známky narcismu můžeme zaznamenat i u sebe.
Narcisté jsou lidé, kteří vypadají arogantně, prezentují se jako lidé s výhradními právy, vyžadují zvláštní zacházení, ale zároveň jsou to velmi nejistí, zranitelní lidé s neuvěřitelně křehkým sebevědomím. Překvapivě se používá v jedné osobě. Grandiosita a nejistota koexistují v jednom člověku, když grandiozita a arogance jsou ochrannými formacemi, to znamená, že člověk ve skutečnosti necítí svou velikost a dokonce ani svou hodnotu, cítí se nejistý, bezvýznamný a snaží se cítit lépe tím, že prezentuje pouze úspěchy a různé atributy. o jejich exkluzivitě. Když jednáme s člověkem s takovými problémy, můžeme předpokládat, že má narcismus nebo narcistickou poruchu osobnosti.
Hlavním problémem narcisty je, že se skutečně necítí významný, dobrý, zasluhující si lásku, neustále potřebuje dosahovat něčeho zvláštního, „zvyšovat“ svůj význam, potvrzovat exkluzivitu, odlišovat se od ostatních, jinak se cítí velmi špatně. To se dá vyjádřit tím, že bude dosahovat nových a nových výšin, ale nemůže z toho cítit potěšení, je jen dočasné uspokojení a pak zase prázdnota a vše se musí opakovat znovu a znovu. I malá kritika od druhých může rozpustit jejich pocit uspokojení z toho, co udělali, srovnání s ostatními může s neuvěřitelnou lehkostí zničit jejich vlastní důležitost. Úspěchy, o kterých narcista mluví, nejsou vždy skutečné úspěchy, někdy je to jen vychloubání z ničeho nic, tak silná je jeho potřeba zdát se významnější, než je.
Příčiny takových problémů leží v raném dětství. Jedním z nich je, když se dítěti ve vztahu s matkou nedostává potřebné podpory, porozumění a lásky, a nenalezne-li takového chápavého a milujícího člověka a nenaučí se od něj milovat, vzdá se snahy najít tuto lásku od jiného člověka a přesměruje jeho lásku k sobě samému. Zdá se, že říká: “No, pak nikoho nepotřebuji, budu se milovat.” Ale ve skutečnosti je docela těžké vzdát se touhy mít milující a chápavé rodiče, člověk stále potřebuje dobré, idealizované rodiče, ale jelikož skuteční rodiče nenaplnili jeho důvěru, jako by ho zradili, člověk, na oplátku si ve své psychice nevědomě vytváří ideální obraz, ideál sebeobraz (ideální verze člověka), o který člověk usiluje. To vede k nevědomé touze po úspěchu, velikosti a velkoleposti.
Druhý důvod pochází také z dětství – vzniká tak, že malé dítě dostává úkoly o úspěších, oni rozhodují o tom, čeho by mělo dosáhnout, bez ohledu na jeho možnosti, touhy a potřeby, ignoruje se individualita dítěte, myslí si, že bude milován jen pro určité úspěchy. Pro rodiče je takové dítě jejich narcistickým pokračováním, velmi často se dítěti říká, že potřebuje dosáhnout toho, co rodič nemohl, nebo se jeho úspěchy chlubí ostatním lidem. V takové situaci se v dítěti formuje falešné já, falešná představa o sobě, neví, čím doopravdy je, a jako dospělý také nadále následuje rodičovské postoje a v podstatě žije život, který je ne jeho vlastní.
Takové zanedbávání osobnosti dítěte ho velmi hluboce zraňuje, někdy natolik, že již není možné budovat normální vztahy s druhými lidmi, na nevědomé úrovni pro něj vztahy představují větší nebezpečí, lidé jsou vnímáni jako nespolehliví, schopní pouze zrada, vykořisťování a lži. Někdy si narcisté nedokážou vytvořit ideální obraz ani sami v sobě, dokážou si jen idealizovat to špatné, jelikož dobrého bylo tak málo, že to nebylo možné v psychice udržet. V tomto případě budeme překvapeni, tváří v tvář takovému narcisovi, proč je tak agresivní, vzteklý, proč ničí sebe a vše kolem sebe.
Pokud se přece jen vyvinou vztahy s narcisty, pak to s nimi není jednoduché, pro jeho dětinskou zášť a nevědomý postoj, že se miluje a nepotřebuje druhé lidi, je pro narcistu těžké vytvořit si vřelý vzájemný vztah. . Ve vztahu hledá člověka, který bude odrážet jeho ego, obdivovat ho. Potřebuje zrcadlové lidi nebo lidi, kteří mají postavení ve společnosti nebo jsou obdivováni. Potřebuje je, aby zdůraznil svou důležitost a velikost. Často se stává, že si narcista vybírá člověka pro externí data nebo jiné úspěchy a nedokáže si všimnout, vážit si jeho vnitřního klidu a jeho pocitů. To může vašemu manželovi nebo partnerovi velmi ublížit. Někteří narcisté jsou osamělí, protože nemohou najít tak ideálního člověka, který by jim vyhovoval, nebo protože si nemohou pustit někoho dostatečně blízko k sobě, aniž by cítili nepohodlí. Nevědomě si nedovolí někoho potřebovat.
Mnoho narcistů jsou zajímaví, úspěšní a dokonce i talentovaní lidé, ale jejich blízcí si pravidelně všimnou, že jsou manipulováni, narcista je využívá pro své vlastní účely. Někdy to prostě cítíte, když v komunikaci s narcisem ztrácíte sebevědomí a zdá se, že všechny vaše úspěchy a zásluhy jsou nesmyslné. Pro narcistu je velmi obtížné získat úspěch a nadřazenost ostatních lidí nad ním, jejich sebevědomí v takových případech prudce klesá, a aby si obnovili sebeúctu, musí znehodnotit úspěchy a úspěchy těch závidí. Závist je charakteristická pro narcisty a často prožívají stud, ten nejsilnější stud, který zažívají kvůli své nedokonalosti. Pokud je sebeláska narcisty značně ovlivněna, pak se člověk může setkat s narcistickým hněvem, hněvem a nenávistí neuvěřitelné síly.
Extrémní stupeň narcistické poruchy je závažný problém, je velmi těžké vypořádat se s egocentrismem, devalvací, manipulací, narcistickým vztekem a zachovat klid, nereagovat emotivně. Pouze pochopení podstaty narcistických problémů nám může pomoci udržet si pocit sebekontroly, hledat vřelý, lidský kontakt s narcisty, „prorazit“ se k jejich zranitelné duši přes brnění arogance, grandiozity a vzteku. Důležité je neuvést narcistu do rozpaků, nekárat ho, stud snáší velmi bolestně, ale opatrně se dotknout jeho citů, pocitů dítěte, které bylo ignorováno, nemilováno či využíváno, budovat nové důvěryhodné vztahy, ve kterých není potřeba se bránit, a to není snadný úkol jak pro blízké osoby s narcistickými problémy, tak i pro psychologa v rámci psychoterapeutických úkolů.
