Narcisté jsou sobečtí lidé, kteří se nejsou schopni soustředit na nic jiného než na sebe. Víte ale, co se skrývá za maskou věčné samolibosti a neotřesitelné sebedůvěry? Samota, strach z nepoznání, nízké sebevědomí a spousta fóbií.
Psycholog Julia Pirumová věnoval narcisům celou knihu –“Křehcí lidé” A v našem článku vám prozradíme, čemu musí každý den čelit.
-17 % křehkých lidí. Proč narcismus není neřest, ale vlastnost, se kterou se můžete naučit žít (nový design) Yulia Pirumova Pevná vazba 800 ₽ 969 ₽ -17 % Přidat do košíku Přidat do košíku
Nestabilní sebevědomí
Navenek vždy sebevědomí, ve skutečnosti narcisté často trpí emočními výkyvy. Hypertrofovaný perfekcionismus ve vztahu k vlastní osobnosti způsobuje, že jsou tito lidé buď spokojeni sami se sebou a svými úspěchy, nebo naopak nenávidí odraz v zrcadle. Narcistovo sebevědomí je zcela nestabilní, což ho činí závislým na souhlasu ostatních. To znamená, že takový člověk nemůže ani rozumně vnímat své úspěchy, protože hlavním kritériem je pro něj hodnocení někoho jiného. Není těžké uhodnout, že se jedná o neúspěšné schéma.
„Hluboko uvnitř chceme být lidmi přijímáni. Buďte s nimi zadobře. Chceme milovat a být milováni. Ale na cestě k tomu nás podkopává síla pomalé akce – náš pocit, že jsme toho všeho nehodní. Protože od té doby, co nejsme na vrcholu pyramidy společenského úspěchu, kterých jsou všechny sociální sítě plné, cítíme se bezcenní a nedosáhli jsme vůbec ničeho. Téměř každý narcista se bojí – co když každý zjistí, že nejsme nic sami ze sebe? Protože naše vlastní úspěchy se nám zdají nedostatečné k tomu, abychom se legitimně považovali za normální.”
Nucená izolace
Pokusy stát se nejlepšími, jedinečnými, udržet se na vrcholu Olympu přirozeně vedou narcisty k osamělosti. Je rozšířený názor, že takoví lidé jsou arogantní snobi. Ale to není jejich jediný problém, který vede k izolaci.
Narcisté nevědí, jak poslouchat nikoho jiného než sami sebe. Jsou tak pohlceni udržováním stavu, že prostě nejsou schopni vidět nic kolem sebe. Jediné, co je zajímá, je uznání. A v kruté ironii platí, že čím více se narcista soustředí na sebe, tím dříve se vzdálí společnosti a uvrhne se do vůbec ne dobrovolné izolace.
„Narcistu pohání osamělost. Zdá se, že mu to vyhovuje a se svým nezávislým postavením je docela spokojený. Izolace od lidí, vzdálenost – to je všechno o něm. Ale kdybyste věděli, jak velké utrpení mu způsobuje jeho neschopnost být ve vztazích a pocit nešikovnosti v nich. Jeho dětská zkušenost zbytečnosti a opuštěnosti je organizující fantazií, se kterou žije celý život. Nikdo v ní nepotřebuje narcistu. Nikdo se nestará o jeho pocity, názory a úsudky, bez ohledu na to, jak moc se snaží být důležitý a chytrý.“
Syndrom podvodníka
Mnoho lidí trpí notorickým syndromem. Nedostatek důvěry ve vaši kompetenci, pochybnosti o vlastních úspěších – to vše výrazně otravuje život. V případě narcistů je to ale mnohem složitější. Koneckonců, spojit současně silnou důvěru ve vlastní jedinečnost a vědomí své naprosté bezvýznamnosti není snadný úkol, dokonce bolestivý. Proto u takových lidí rezonuje syndrom podvodníka mnohem bolestněji než u kohokoli z nás.
„Na jedné straně se narcista necítí být hodný, znalý a profesionální, navzdory jakýmkoliv zásluhám, zkušenostem a uznání. Ve svém nitru nebyl ničím a zůstává jím i přes čtyři diplomy, vědeckou hodnost, několik monografií, státní cenu a respekt svých kolegů. Na druhou stranu narcista hodnotí sebe a své výsledky na základě jakýchsi neuvěřitelných a nepochopitelných kritérií, která ve skutečnosti buď nelze splnit vůbec, nebo vyžadují zvláštní stupeň talentu, který většina z nás nemá.“
Neschopnost užívat si života
Narcisté se ženou za přízračným ideálem, snaží se zachovat iluzi své výlučnosti a čelí osamělosti. To vše bere hodně energie. Takovým lidem nezbývá čas ani energie na plnohodnotný život. Mizí i schopnost radovat se z maličkostí, užívat si okamžik, zkrátka dělat vše, co ostatní. „Nemám čas na krásné západy slunce, upřímně, když ty nejdůležitější vrcholy ještě nebyly dobyty,“ to je logika, která pronásleduje narcisty. A past této pozice spočívá v tom, že konec závodu je v nedohlednu, jedno vítězství si vyžádá další a jedno třetí. Jinými slovy, tato píseň bude věčná.
“Potěšení odvede pozornost narcisty od zlepšování a pohybu nahoru.” A jakákoliv zastávka je ztráta času, který by se dal využít efektivněji. Jakákoli relaxace znamená svobodu a vklouznutí do masy obyčejných lidí. A to jsou narcistovy nejhorší noční můry!”
Popírání reality
Každý z nás alespoň jednou v životě udělal chybu a vydal se po špatné cestě. Pokud je ale mnoho lidí motivováno chybami, pak s narcisty je vše mnohem složitější. Faktem je, že si nedokážou přiznat, že se mýlí ani sami sobě, a proto se v budoucnu vyhnout selhání. Samozřejmě, jak může výjimečný, jedinečný a nejlepší člověk udělat něco špatně? To je důvod, proč narcisté popírají realitu a raději žijí ve svém vlastním ideálním světě, ze kterého je pro ně někdy prostě nemožné uniknout.
„To neznamená, že nenarcistní lidé netrpí tím, že se jim něco nepovedlo a s něčím se nevyrovnali. Trpí a jak! Pláčou, smutní, vztekají se a pak zase chodí dokola. Pro každého je těžké zažít ztráty, rozvody a selhání. Narcista nemůže dovolit, aby se to stalo. Protože to riziko je pro jeho psychiku příliš velké. Je lepší nashromáždit sílu v boji s okolnostmi, než přiznat svou vlastní bezmoc.”
Ještě více o vlastnostech narcisů se můžete dozvědět z knihy Julie Pirumové “Křehcí lidé” Autor vás provede ponurým světem těchto navenek sebevědomých egoistů, plných omezení a sebezklamání, a prozradí, jak s nimi žít bok po boku a proč tolik potřebují pravou lásku.
