Metod samoučení je obrovské množství. Jedním z nejoblíbenějších jsou hrábě. S největší pravděpodobností tuto metodu také znáte a možná ji i pravidelně používáte.
Proč ho máme tak rádi? Člověk, jak víme, je tvor učící se. Ačkoli to nelze s jistotou říci o všech lidech, biologové tvrdí, že všechna zvířata bez výjimky mají adaptační programy. Lidé mají také takové programy.
Co je adaptační program, když ne program adaptace na změny životního prostředí? K takové adaptaci dochází mimo jiné učením. Učení, vědomé i nevědomé.
Přirozeně je jednodušší se učit nevědomě. Nechtěl se někdo naučit cizí jazyk ve spánku? Sen milionů! Nevědomé učení má ale jednu významnou nevýhodu: často zachází se vztahy příčina-následek velmi povrchně.
S nevědomým učením přicházejí nové informace po již „prošlapaných“ cestách nervových spojení a netvoří nové. A šance na dosažení nového výsledku tím, že uděláte starou věc, není o moc větší než v Baccarat Punto Blanco – kasinové hře, ve které nic nezávisí na hráči. I když některým se to asi líbí. Ne nadarmo doufají desítky nebo dokonce stovky milionů lidí po celém světě v I-ťing – vítr štěstí, který je zvedne a donese k úspěchu, přes shrabky minulých zkušeností, které leží před nimi.
Někteří z nich mají opravdu štěstí a jsou neseni na úpatí Snu. Ale to se stává tak zřídka, že se takové případy okamžitě stanou široce známými.
I takové oblíbence Štěstěny však často doženou hrábě ve šťastné budoucnosti, s pozdravy z nevědomé minulosti. Internet je plný příběhů o tom, jak se hrabání, které kdysi bránilo člověku ve finanční nezávislosti, stalo důvodem prohry milionů vyhraných v loterii v řádu měsíců.
Co nám tedy brání v tom, abychom své hrábě jednou provždy vyřešili?
1. Jak již bylo zmíněno výše, jedním z hlavních důvodů naší připoutanosti k hráběm jsou zvyky. Proč, kdy a jak tyto zvyky vznikly, je tématem samostatného velkého článku. Nyní si stačí uvědomit, jaké návyky nás vedou k tomu či onomu hrábě.
2. Citová a intelektuální lenost. Rozpoznat svůj zlozvyk není vždy snadné. Někdy to vyžaduje dlouhou a hlubokou reflexi, emocionální otevřenost a ochotu přijímat zpětnou vazbu. Je mnohem snazší neblbnout a – „Ahoj, hrábě“!
3. Strach. Jiné situace jsou děsivé už samotnou skutečností jejich výskytu. Ani se mi do toho nechce. Položte hlavu do písku v naději, že se to vyřeší samo. Kde z nich můžeme hledat optimální cestu ven, tím méně pochopit, co způsobilo jejich objevení.
4. Nástavec na hrábě. Ano, mnoho z nás má své oblíbené hrábě. Eric Berne o nich krásně napsal ve své slavné knize „People Who Play Games“. Jedná se o hrábě, jehož poklepání na čelo předznamenává příjem některých výhod. Chápete, o čem mluvíme, že? Pokud ne, určitě si tuto knihu přečtěte.
„Žít a učit se“ je populární moudrost, která nás upozorňuje na skutečnost, že život je proces učení. Učíme se něčeho dosáhnout. Učíme se něčemu vyhýbat. Učíme se, protože to od nás život vyžaduje. A když se z toho nepoučí, šlápneme na hrábě, které nám již dobře znají.
Je to jako počítačová hra, ve které se nemůžete posunout na další úroveň, dokud nebudou vyřešeny všechny problémy v aktuální úrovni. Ale když je vyřešíme, a to i díky hrábě, posuneme se na další úroveň obohacenou o nové znalosti a dovednosti. Můžeme však přejít na další úroveň, aniž bychom šlápli na hrábě. Více o tom příště.
Pomozte zlepšit příspěvky
Označte prosím příspěvky jako neužitečné, pokud je nepovažujete za relevantní nebo hodnotné pro článek. Tato recenze bude viditelná pouze pro vás a nebude veřejně dostupná.
Skrytý příspěvek pro vás
Tato recenze nebude nikdy veřejně dostupná. Použijeme jej k zobrazení kvalitnějších příspěvků všem členům.
