Ta sezóna by se dala nazvat sezónou nejvíce jelců – moc mě zajímalo ulovit tuto rybu. Poté bylo možné prozkoumat a pořádně prolovit jednu zcela novou řeku, druhá – milovaná a známá – byla konečně „prokoučena“ z pohledu smysluplného chytání velkých jelců. Nechyběly ani úlovky velkých ryb – na každé z těchto malých řek se nám uprostřed léta podařilo ulovit jeden a půl ryby a ulovit menší bylo téměř zaručeno – přišel jsem, viděl jsem, zdolal jsem! 
I když to s jelcem zprvu nevyšlo: ze 7 řek kontrolovaných v první polovině května na toto téma se pravidelně chytal jen na jedné, a i to do půl kila. Voda tam byla kalná, lovil jsem výhradně intuicí – bez schopnosti ryby vizuálně najít a pozorovat při rybaření. Zdá se, že jarní povodeň nebyla špatná, ale jak se ukázalo, byla krátká – na malých řekách velká voda velmi rychle odešla a s ní i vstupující jelce. Bylo o čem přemýšlet a přejít na jiné druhy ryb, takříkajíc více přívlačové, ale přesto jsem se na samém konci jara rozhodl pro další plavbu tlouště – někde musel být tolstolobik! 
Nejprve jsem objevil jelce na jedné z nejmenších řek, kde jsem kdy chytal na přívlač. Předpokládám, že to tam bylo v potřebném množství a velikosti díky četným oblázkovým trhlinám, kam se ryby přicházely vytřít. Dobrá průhlednost a mělká voda rychle odhalily kýženou rybu – to znamená, že jsem nejprve uviděl jelce a pak jsem ho chytil. 
Ryby byly většinou malé velikosti a raději klovaly na vlasec, po bližším ohledání jsem ulovil jen jednu „splash“ – v té době největší, 700 gramů.Tradičně jsem chytal pouze na woblery, většinou plovoucí , které bylo možné splavit po proudu. Abych přesně napodobil brouka, který nejprve spadl na vodu a poté plul po řece, použil jsem malé návnady o hmotnosti do 3 g. Taktika rybolovu na této řece byla rychle rozhodnuta: slunečné počasí a nízká, čistá voda způsobily, že jelec je velmi plachý , takže fungovaly pouze stinné oblasti, nejlépe s prohlubněmi kanálu. Navíc se to kousnutí dalo čekat, když bylo slunce schované za mraky a samozřejmě večer. V důsledku toho bylo uloveno několik dobrých ryb na kilogram. S náčiním jsem moc neexperimentoval – lovil jsem s osvědčenou sestavou založenou na 2metrovém přívlačovém prutu se střední akcí Team Salmo Powder s testem 2-8 g. Splétaná šňůra o průměru 0,09 mm, 30centimetrový fluorokarbonový návazec o tloušťce 0,235 mm. Poslední jmenovaný je potřeba více k ochraně hlavního vlasce před poškozením při zachycení odpališť wobleru. A v tomto případě je samotných přesahů méně a je snazší je rozmotat. 
Je jasné, že jelcové řeky mohou být různé a ve výsledku se na nich ryby chovají jinak. Všiml jsem si, že na jiných řekách – hlavně na aportu – na některých místech jelec častěji bere z hladiny, včetně střiku z pádu nástrahy. Částečně je to dáno množstvím stromů podél břehů – čím více jich je, tím ochotněji vylézá na hladinu jelec, zvyklý na pády různého velkého hmyzu. Ale to je jen částečně, mohou to ovlivnit i některé další faktory. Náladu místního jelce je lepší ověřit na samotné řece takříkajíc experimentálně. První věc, kterou vždy udělám, je tedy vždy „plop“ a nechám wobler alespoň 5-7 sekund plavat na hladině a pak začnu aportovat. Když to nepomůže na těch řekách, kde se jelec krmí z hladiny, pak byste to měli hledat: možná tady prostě žádné ryby nejsou. To se mi stalo na jiné řece – poté, co jsem půl dne procházel slibným revírem a lovil ve všemožných jámách a zastíněných místech, jsem rybu viděl vizuálně až po obědě. Vše se ukázalo být jednoduché: na pomezí jara a léta se jelci hromadně shromažďovali na mělkých puškách pro své páření a tření. Takových pušek bylo na této řece málo, ale hustota ryb byla dobrá. 
Dlouho jsem se snažil ty velkohlavé přimět ke kousání – přes den se nenechali k ničemu přemlouvat, jen se občas zvedli k návnadě, která spadla na vodu, a podívali se na ni. Večer ale stejně ztratili ostražitost. Zbývalo jen přesně umístit návnadu do zorného pole ryby a přitom simulovat plop padlého brouka. Počkejte, až se tloušť po několika otáčkách pořádně podívá na wobler a aniž by něco tušil, sežere ho s charakteristickým šplouchnutím. 
Uběhly dva večery v takovém házení na přesnost a cákání woblerem na kulovnici. Byly to jedny z nejkratších rybářských výprav – jen 1,5-2 hodiny. Ale byly produktivní – napočítal jsem 13 kousnutí za 2 cesty. Pravda, svrběly mě kolena od kopřiv, jak jsem se plazil po břehu, ale za zábavu se musí platit! Na aportu bylo několik záběrů, včetně podpovrchových woblerů, jejichž pohyb doprovázejí charakteristické „fousy“, ale přesto byly největší exempláře, až „třísetkilové“, zachyceny přesně při pohledu zblízka na šplouchnutí: v večer vycházeli jelci hromadně k samotné pušce, kde chodili ve smečkách jeden po druhém. Po výběru většího exempláře mu byla návnada hozena pod nos. Navíc tentokrát fungovaly i větší woblery, například Pontoon21 Gem 40 F SR. Tento balzový wobler svým objemem a délkou váží pouhých 2,5 g – čili zbytečně nestříká a občas dokáže dát náskok maličkému a mému oblíbenému Salmo Tiny nebo lehkému Daiwa Micro Minnow 30 F. Všiml jsem si že velcí jelci jsou někdy ochotnější jít na hlasitější šplouchání objemné návnady. Obecně platí, že při lovu se splashem se také vyplatí experimentovat s woblery. Inspirován některými úspěchy při odhalování tajemství jelce říčního, rozhodl jsem se ve studiu tohoto tématu pokračovat po celé léto. Tentokrát měsíc červenec. Řeky jsou velmi zarostlé, jak podél břehů – což je opravitelné, tak i podél koryta – což již při rybaření způsobuje určité potíže. Rozsáhlé puškařské areály se proto musely projíždět pěšky, častěji však autem. Zajímaly nás body bez vegetace – zpravidla to byly hluboké díry, ne nutně stinné, ale nejlépe se sutí. Kolem těchto sutin se motali tlouště, které bylo možné snadno detekovat jak vizuálně, tak prostřednictvím kousnutí a v různých sekvencích. Někdy bylo možné rybu nejprve vidět a pak chytit, ale častěji se to prozradilo už při výlovu – přece jen červencová místa byla hlubší než koncem jara a začátkem léta. V důsledku toho byla taktika pro chytání jelců vyvinuta následovně: kontrola několika bodů, někdy doslova „nacpaných“ dobrými rybami – na některých místech jsem viděl hejna tuctu nebo více velkých ryb. Jedinou zvláštností bylo, že zde pravděpodobně nedostanete více než jedno kousnutí, a to se mohlo stát již při prvním obsazení. Ulovená nebo spatřená ryba zbytek jednoduše zaplašila a místo se muselo změnit. Výsledkem bylo pár aportů, rybaření, focení s trofejí a následné vypuštění ryby. Vše o všem – ne více než půl hodiny. Pak se vrátíte k autu a přesunete se dále, většinou jeden a půl až dva kilometry. Takhle dopadl bodový lov jelců – obecně ne pro každého. Samozřejmě bylo možné zkontrolovat i jiná místa bez vegetace, ale z nějakého důvodu se ukázalo, že den za dnem fungovaly jen určité sutiny. Jiní dávali buď malé ryby, nebo vůbec žádné. A postupně jsem taková místa začala přeskakovat. 
Lov byl komplikován i přítomností vegetace – téměř po každém kousnutí se jelec snažil zalézt do trávy. V tomto případě jste museli buď sestoupit do vody a „zašroubovat“ podběrák a pokusit se do něj umístit rybu spolu se „zeleným materiálem“, nebo protrhnout říční trofej trávou. Vše většinou končilo poměrem 50/50, tedy celkovým výsledkem mezi rybářem a rybou byla remíza. V případě „prosekání“ ryby byla šance na úspěch větší, pokud bylo na wobleru pouze jedno odpaliště. To se obvykle děje u malých návnad. Často sám odstraním dva své původní háčky a dám jeden, ale větší. V tomto případě se háky nebudou střetávat a v trávě bude mít jelec menší šanci uniknout. Na velkých woblerech stále nechávám obě odpaliště. Jakou povahu mělo červencové kousnutí tlouštíkem? Téměř všechny bral výhradně na aport, kdy po nahození, často doprovázeném nadnášením nástrahy proudem, začal otáčet rukojetí navijáku. V polovině léta navíc tolstolobik začal upřednostňovat velké woblery před menšími. Snad se tak stalo proto, že ryby stály v hlubších místech a ochotněji šly za objemnou nástrahou, jejíž hra byla aktivnější. Nebo možná z nějakého jiného důvodu. Ale v této době se na prvním místě v záběrech a úlovcích umístil 4centimetrový „Chubby“ – Jackall Chubby 38 F SR o váze 4 g. Byla to ale verze „SR“, protože se nejlépe hodí do hloubek 0,5- 1,5 m . 
V polovině léta samotné kousnutí zesílilo. Věřím, protože ryby měly konkurenci – kdo první chytne potenciální potravu, nezůstane hladový. V sutinách, které tlouštíci preferovali, bylo hodně ryb a ta nejrychlejší ve skupině „vyhrála“. Na jednom ze slibných bodů, které dávaly záběry při každé kontrole, přibližně v polovině druhého aportu, zasáhl návnadu trofejní jelec, takže po úderu cop jednoduše klesl. Rychle jsem nabral volnost – a ukázalo se, že se ryba sama zasekla. Bitva se „specifickým chaplom“ skončila tím, že se ten velkohlavý znovu zašil do trávy, ze které jsem neměl nic – jen vodítko. Uzel byl rozvázán a milovaná „Tini“, barva tmavého chrousta, byla pryč. Bylo to poprvé, co se mi něco takového stalo. Palomar uzel nevydržel celý proces: nejprve silné kousnutí, pak škubnutí při rybaření a nakonec protažení řasou. Tady je příběh. Je třeba poznamenat, že velikost ryb se v polovině léta zvětšila – jak jsem řekl na začátku článku, ukázalo se, že pár ulovených exemplářů je dlouhých asi půl metru a váží 1,5 kg. Pro malé řeky to byly skutečné trofeje! Jeden z nich se mimochodem stal výjimkou z letních pravidel: za prvé nekousl hned a za druhé popadl návnadu na splashdown. 
A tak jsem pokračoval v nahazování jedné z nejhlubších děr na řece, nad kterou se skláněly tři olše, a měnil jsem návnadu za návnadou. Obvykle to dělám ve směru zvětšování velikosti. Nyní je čas na Chubbika. Rozhodla jsem se vyzkoušet novou barvu – šedou s černými zády a bílým bříškem. Hodím na dosah, pryč od samotné blokády – a okamžitě následuje známý útok! Tím pádem tento trofejní tloušť naboural můj stereotyp, že 4 g jsou na správný nářez hodně! Ukázalo se, že na půlmetrového tlouště to bylo tak akorát! A to přesně uprostřed léta. I když řeka byla jen jednou z těch, kde tolstolobik pohotově reaguje na šplouchnutí stříkající návnady. Byl pozdní večer, asi v 19.30:XNUMX, což potvrdilo vyhlídky na večerní čas pro chytání jelců na malých řekách. To se mimochodem stalo o rok dříve na jiné řece – ryba mohla být celý den zticha, ale za soumraku by se rozhodně aktivizovala, vynořila se z ucpání. 
Zbývalo zkontrolovat ráno. Předtím jsem nemohl dorazit k řece dříve, ale pak jsem nemohl spát – a v 6 ráno jsem už kontroloval známou překážku v ohybu řeky. Prázdný. Po nějaké době najednou vidím, jak po proudu k zádrhelu jde pořádný jelec. Pomalu se přiblížil k díře, z nějakého důvodu vystoupil na povrch, nadechl se vzduchu, možná snědl nějakého komára a schoval se v troskách. Pak mě napadlo, že snad v noci vycházejí jelci z hlubin do zarostlé mělké rifle a přes den se vracejí do sutin. Ráno tedy smutně uplynulo, z čehož jsem usoudil, že jelec je v tuto dobu neaktivní. Trochu to začalo kousat kolem 9. hodiny, ale ryba byla malá. Kolem 11. hodiny jsem se rozhodl opět vrátit k ranním bodům. Nějaký pohyb dělníků u mostu nám bránil v kontrole jednoho z nich, na druhém pobíhala jen rodinka koroptví. Pak už šlo všechno podle klasiky – nejdřív jsem se plížil, pak se plazil po kolenou, pak udělal první sádru – a všechno se stalo. Samozřejmě jsem musel bojovat, ale jelec je v této době hloupý, i když velký – jak jsem již řekl, obvykle se snaží schovat do pobřežní trávy. Tentokrát byla k dispozici – a bezpečně jsem ji spolu s “kytičkou” zeleně umístil do podběráku. 
Příště jsem se ocitl na „svých“ sutinách tloušťů o 10 dní později. Silné deště značně zvedly hladinu řeky. Z minulé zkušenosti jsem věděl, že to není špatné – při velké vodě nemohl velký jelec po tření ve starší řece odejít, ale zůstal na léto v přítoku. To se stalo i letos. Kontrola slibných míst však ukázala opak – jeden bod se ukázal jako prázdný: ryby, které jsem dříve pozoroval, zmizely, nezůstaly ani malé exempláře. Pravda, je možné, že je někdo vyrušil. Ukázalo se, že další ucpání bylo zcela zanesené trávou, která nyní díky dešťům hojně plavala po řece – jakýsi koberec asi 10 metrů dlouhý, rybaření zde nebylo možné. V důsledku dalšího vizuálního pátrání po jelcích byly nalezeny pouze exempláře do půl kilogramu. Větší ryba zmizela. Podařilo se nám pozorovat normální ryby na druhé řece, ale odmítly kousat a nejevily absolutně žádný zájem o umělé návnady. Jelci se navíc i přes den neocitli v blízkosti suti, ale na výbězích se střední hloubkou, hojně zarostlých vegetací. Jediné, co stálo za to, však bylo pod velkými olšemi, poblíž vyplavených stinných břehů. Tady tehdy moje tloušťská epopej skončila – v srpnu všude výrazně klesla voda a viděl jsem více dobrých tolstolobiků. Pokud to stručně shrneme s některými závěry, obrázek pro malé řeky se ukáže následovně. Polovina jara, začátek května – jelce tloušť vstupují do malých řek se záplavami a jsou široce rozptýleny podél řeky. Konec května – červen – ryby se drží na trhlinách, během dne je lze chytit v blízkosti úkrytů poblíž míst tření a večer samy vylézají na oblázky. Rozptýlení podél řeky závisí na počtu spawnovacích pušek. Po tření a postupném sjíždění řeky se může jelec hromadně shromažďovat v hlubokých sutinách. Díky konkurenci silně a ochotně kouše. V druhé polovině léta z nich vylézá a lze jej nalézt na zarostlých tocích. V této době ryby kousají na přívlačové pruty neochotně nebo neefektivně. Rybolov je komplikován množstvím trávy. To je pravděpodobně čas vyzkoušet muškaření na jelce. Autor: Valery Sikirzhitsky
- Recenze 222
- Nářadí a vybavení 276
- Metody rybolovu 650
