Draci patří mezi nejoblíbenější a nejtrvalejší mytologická stvoření na světě. Po staletí byly považovány za skutečné.
Polina Koleso
Getty Images
Přidejme do našich dnů malou pohádku!
Příběhy draků jsou běžné v mnoha kulturách, od Ameriky po Evropu a od Indie po Čínu. Mají dlouhou a bohatou historii v mnoha podobách a tito plazi nadále obývají naše knihy, filmy a televizní pořady – stateční hrdinové pravidelně bojují, aby je zabili nebo zkrotili.
INZERCE – POKRAČOVÁNÍ NÍŽE
Není jasné, kdy a kde se příběhy o dracích poprvé objevily, ale obrovští létající hadi byli popsáni přinejmenším již u starých Řeků a Sumerů. Podle Scotta G. Bruce v úvodu knihy The Penguin Book of Dragons: „Ve starověkém světě na sebe vzali podobu velkých hadů, připravených drtit svými stočenými drápy a zabíjet jedovatým dechem.“ Po většinu historie byli draci považováni stejně jako jakékoli jiné mýtické zvíře: někdy užitečné a ochranné, někdy škodlivé a nebezpečné.
Vtipy stranou: proč Číňané slyšeli řev draka?
Vše se změnilo, když se křesťanství rozšířilo do celého světa – draci přijali vysloveně zlověstný výklad a začali představovat Satana. Ve středověku většina lidí, kteří o dracích něco slyšeli, o nich věděla z Bible a je pravděpodobné, že většina křesťanů té doby věřila v doslovnou existenci draků.
INZERCE – POKRAČOVÁNÍ NÍŽE
INZERCE – POKRAČOVÁNÍ NÍŽE
Víra v draky byla založena nejen na legendách, ale také na nevyvratitelných důkazech – alespoň si to lidé kdysi dávno mysleli. Po tisíce let nikdo nevěděl, co dělat s obřími kostmi, které lidé čas od času našli, a draci se zdáli být logickým argumentem pro lidi, kteří o dinosaurech nic nevěděli.
Různé druhy draků
Podle Grange si většina lidí dokáže draka snadno představit, ale představy a popisy těchto plazů se velmi liší. Někteří draci mají křídla, jiní ne. Někteří draci umí mluvit nebo dýchat oheň, jiní ne. Některé jsou dlouhé jen pár stop, jiné se táhnou na míle daleko. Někteří draci žijí v palácích pod oceánem, zatímco jiní lze nalézt pouze v jeskyních a uvnitř hor, jako například v Hobitovi od JRR Tolkiena.
INZERCE – POKRAČOVÁNÍ NÍŽE
Podle knihy folkloristky Carol Rose Giants, Monsters and Dragons: An Encyclopedia of Folklore, Legend and Myth, draci „mají složené rysy mnoha jiných zvířat, jako je hlava slona v Indii, lev nebo dravý pták uprostřed. Východ nebo četné hlavy plazů, jako jsou hadi. Barva jejich těla se může pohybovat od zelené, červené a černé až po neobvyklou žlutou, modrou nebo bílou.“
INZERCE – POKRAČOVÁNÍ NÍŽE
Zoolog Carl Shuker ve své knize Dragons: A Natural History popisuje širokou škálu draků, včetně obřích hadů, hydr, chrličů a dračích bohů.
INZERCE – POKRAČOVÁNÍ NÍŽE
Původ draků
Slovo „drak“ pochází ze starověkého řeckého slova „draconta“, což znamená „dívat se“. Bestie měla podle Deana Millera v Legendary Creatures and Monsters hlídat poklady, jako jsou hory zlatých mincí nebo drahokamy. Ale to vlastně nedává smysl, protože tvor tak mocný jako drak jistě nemusí za nic platit, že? Pravděpodobně jde spíše o symbolický poklad ne pro draka, ale pro statečné válečníky, jako jsou rytíři z Camelotu, kteří porazí zlé zvíře.
INZERCE – POKRAČOVÁNÍ NÍŽE
Draci jsou jednou z mála monster prezentovaných v mytologii především jako mocní a impozantní protivníci, kteří musí být zabiti. Neexistují jen samy o sobě – fungují především jako kulisa pro odvážné dobrodruhy. Jiná mýtická stvoření, jako jsou trollové, elfové a víly, interagují s lidmi (někdy škodolibě, někdy nápomocně), ale jejich primární role není jako bojovníci.
Křesťanská církev vytvořila legendy o spravedlivých a zbožných světcích, kteří bojovali a poráželi Satana v podobě draků. Nejznámějším z nich byl svatý Jiří, který podle legendy přichází do města ohroženého strašlivým drakem. Zachrání krásnou dívku, ubrání se znamením kříže a šelmu zabije. Obyvatelé města, ohromeni činem víry a odvahy svatého Jiří, okamžitě konvertovali ke křesťanství.
INZERCE – POKRAČOVÁNÍ NÍŽE
Porážka draka byla nejen důležitou kariérní příležitostí pro každého aspirujícího světce, rytíře nebo hobita, ale podle legendy to byl také způsob, jak postavit armádu. Jak zdůrazňují Michael Page a Robert Ingpen ve své knize The Encyclopedia of Things That Never Happened, „Použití dračích zubů poskytuje jednoduchou metodu rozšíření armády jakéhokoli národa. Nejdříve si připravte kousek země, jakoby na setí obilí. Poté chyťte a zabijte jakéhokoli vhodného draka a vytrhněte mu všechny zuby. Zasejte je do připravených brázd, mírně je zakryjte a odejděte.“ Snadné jako dva prsty, že?
Potom ostřílení válečníci, „oblečení v bronzové zbroji a vyzbrojení meči a štíty. rychle se vynořte ze země a postavte se do řad podle toho, jak byly dračí zuby zasety.” Tito vojáci draconis dentata jsou očividně nevrlá parta a budou na sebe útočit, pokud nemají nepřítele v dohledu. Takže pokud to plánujete udělat, ujistěte se, že jsou vaši protivníci poblíž.
