Historie vztahů mezi lidmi a plazy je dlouhá a velmi komplikovaná. Tato stvoření vzkvétala dlouho před objevením se Homo sapiens. A my jsme jednou nesměle požádali, abychom se připojili k jejich světu, ale pak, když jsme získali inteligenci a sílu, jsme tyto vládce Země drze odsunuli stranou. A přesto plazi – želvy, hadi, ještěrky – zanechali obrovskou stopu nejen v kultuře, ale dokonce i v lidských názorech na strukturu našeho světa.
V dávných dobách lidé věřili, že zemský disk spočívá na hřbetě slona stojícího na želvě. Australští domorodci uctívali duhového hada Wanambiho jako stvořitele všech věcí. Ano, plazi byli kdysi „jádrem“ celého lidského světonázoru. Ale v každodenním životě to našim předkům nezabránilo v tom, aby se k běhajícím, lezoucím a skákajícím plazům chovali spíše neúctou. Vzpomeňme na ruské slovo „creep“ a ukrajinské „plazuvati“. Otázka zní – kde je v nich ta úcta a pieta? Nic nezastavilo tytéž domorodé Australany ve vyhubení obřích hroznýšů, kteří kdysi žili na zeleném kontinentu a stali se základem mýtu o Wanambi. Moderním paleontologům zbyly jen kostry.
Nejoblíbenějším zástupcem kmene plazů se však staly ještěrky. Koneckonců jsou prototypem draka ve všech světových kulturách. Dokonce i had Gorynych, ačkoli se jmenuje had, táhne své zjevně ještěrčí tělo na čtyřech nohách. A svatý Jiří Vítězný na všech ikonách předvádí „zázrak svatého Jiří na hadovi“, opět ne nad nějakou anakondou, ale nad křehkým ještěrčím tvorem, který se vyděšeně krčí pod koňskými kopyty.
Dračí ostrovy
Přestože od doby, kdy se objevily mýty o hadu Gorynychovi a jemu podobných, lidstvo mnohem zmoudřelo, sen o dracích nás neopouští. A protože v každodenním životě pro ně nebylo místo, ve fantaziích snílků by draci měli žít někde v hustých tropických lesích nebo na ostrovech v nekonečném oceánu. Kino je na tento trend citlivé a neustále chrlí „ztracené světy“, „Godzillu“ a „Jurský park“. Zápletky tohoto žánru jsou jednoduché: hrdinové knihy (filmu) napadají místa ztracená na „konci geografie“, kde žijí monstra (možná varianta: zázrak Yudo dřímá v odlehlém koutě a náhodně je probuzen z milion let hibernace). A nyní je střet mezi Homo sapiens a monstry nevyhnutelný. Takže nejzajímavější je, že naděje na vzdálené ostrovy byla plně oprávněná. Ukázalo se, že taková místa na Zemi jsou.
Klasickým případem je nález obřího varana (v angličtině se mu často říká varan komodský) na ostrově Komodo v Indonésii. Tato událost se stala před stoletím – v roce 1911. Na ostrov se zřítil pilot malého letadla. Lze si představit, s jakým překvapením se díval na třímetrové obry v horských údolích Komodo. Pravda, zdejší potomci legendárních draků byli oproti svým předkům značně degradováni: nechrlili oheň a v jídelníčku krásných princezen a urozených rytířů dávali přednost mršinám a malým živým tvorům.
Další, méně slavný, ale neméně zajímavý dračí potomek přežil na několika skalnatých ostrovech u pobřeží Nového Zélandu. Tam se před světem ukryl úžasný tvor – tuatara, neboli tuatara. To je opravdu plíživý anachronismus! Předkové Tuatary prosperovali na Zemi již před 200 miliony let – do říše dinosaurů na naší planetě muselo uplynout ještě několik desítek milionů let. Z té neuvěřitelně vzdálené éry si tuatara zachoval tajemný orgán – temenní oko. Jeho účel je stále nejasný. Obsahuje vrstvu světlocitlivých buněk a dokonce i něco jako čočku. S největší pravděpodobností parietální oko umožňuje hatterii správně se umístit na slunci, aby přijalo maximální množství tepla.
Konečně třetím útočištěm draků v našem světě jsou Galapágy. Je těžké najít místo, které by se pro takovou roli lépe hodilo. Herman Melville, autor románu o bílé velrybě „Moby Dick“, svého času dokonce vytvořil ponurou dystopii „Encantadas, nebo Začarované ostrovy“, jako by se chystal odvrátit lidi od souostroví: „Disected by the rovník, Encantadas nezná podzim, není zde ani zima. Ostrovy připomínají oheň: spálená země, pokrytá trhlinami, věčné sucho a spalující slunce. Vezměte 25 hromádek popela z kamen rozházených sem a tam na městském smetišti, některé z nich mentálně zvětšete na velikost hor a skládku k velikosti moře a získáte docela věrné zobrazení toho, jak Enchanted Isles vypadají. Takto by mohl dopadnout náš svět poté, co bude vydán spásnému ohni. Galapágy odmítají útočiště i vyvrhelům ze světa zvířat. Snad jen plazi vykazují známky života: želvy, ještěrky, hadi, podivná anomálie cizí přírody – leguán a také obrovští pavouci. Tady neuslyšíte žádné hlasy, žádné bučení, žádné vytí; jediný zvuk, který živé tvory vydávají, je syčení.” Abych byl naprosto přesný, na Galapágách málokdy slyšíte syčení a po pavoucích nebylo ani stopy.
Skutečným vlastníkem souostroví je leguán mořský. Toto je jediný ještěr na světě, který se přizpůsobil životu v mořském prostředí a sloužil jako prototyp japonského monstra Godzilla. Pravda, na rozdíl od filmového monstra je skutečný mořský leguán zcela neškodný. A ne tak velké – největší ještěrky dosahují hmotnosti 12 kg a mohou dorůst až do délky 1,5 m, přičemž více než polovina délky pochází z bočně zploštělého ocasu ve tvaru lopatky.
Galapágští „draci“ obývali úzký skalnatý pobřežní pás, aniž by pronikli hluboko na ostrovy. Zde pokojně koexistují s lachtany a ptáky. Dospělí ještěři jsou zarytí vegetariáni a živí se podvodními loukami. Stříhají řasy dlouhými zuby, jako zahradnické nůžky, přidržují se kamínků křivými drápy, jako háky. Příroda obdařila leguány zajímavou vlastností, která jim pomáhá přežít v mořské vodě: speciální žlázy umístěné v nosních průchodech odstraňují přebytečnou sůl z cév těchto plazů. Ještěrky čas od času vypustí do vzduchu nahromaděný solný roztok. Jednoduše řečeno, smrkají se silným lákem. Mimochodem, na souši se chovají neméně sebevědomě než na moři. Ve vesnicích na Galapágách musí být zvláště vytrvalí plazi někdy vytaženi z obchodů za ocas na ulici. Ale není pochyb: po chvíli se v domě opět objeví zvědavý miniaturní drak.
VIZ TAKÉ: Panda je roztomilý lenoch!
