Vlk – to je za prvé, nejvyšší symbol svobody ve světě zvířat symbol nezávislosti.
Vlk – toto a symbolem nebojácnosti. V každém boji vlk bojuje až do vítězství nebo smrti.
Vlk – symbol vysokého morálka, oddanost smečka a rodina.
Vlk – symbol spravedlnost и ctižádost, vlk ze své strany nedovolí, aby někdo urazil slabší.
Vlk – symbol vysoká fyzická a intelektuální funkčnost: vytrvalost, síla, hbitost, rychlost, přesnost, vynalézavost, inteligence – vlastnosti, které jsou vlkovi vlastní.
Vlk bude tak, jak se vám zdá, a jak uděláš to sám.
Naši dávní předkové nám předali svou nejvyšší filozofii prostřednictvím obrazu vlka.
Obecně je obraz vlka spojen se symbolikou války. Byl to zvíře zasvěcené bohu války Marsovi, ztělesňující vojenskou udatnost mezi Římany a Egypťany.
V rámci většiny archaických pasteveckých kultur je přitom vlk obrazem nepřítele. Tak například v Bibli vystupuje jako zosobnění dravosti a zloby; Vlk je pastýřův nejhorší nepřítel, zloděj ovcí (tedy lidí jako stáda), bojovníci „jako od vlků“ chrání lidi před nepřáteli. Vlk je nepřítelem křesťanství, protože preferuje svobodu a nikdy nebude existovat ve stádě ovcí. A to není z pohledu církevních služebníků dobré. Proto je vlk symbolem svobody a nebojácnosti.
Vlk je dravé zvíře, trochu připomíná psa, ale zároveň má mysl mazané lišky. Toto je zvíře, krutost, vztek, podvod, zlo, ale zároveň vojenská udatnost, odvaha a vítězství.
Velmi často je vlkovi připisován dvojí charakter: je dobrý, pak je zlý, a tato poznámka se vyskytuje téměř u všech národů. To může být způsobeno tím, že vlk a pes jsou příbuzní a jako by temná strana tohoto zvířete byla vlk a světlá strana, kterou dostal od psa. A jak říkají mýty a pohádky, to umožňuje vlkovi žít Yavi i Navi. V mnoha mytologiích je to vlk, kdo doprovází duše do jiného království.
Vlčí vojenská zdatnost, touha chránit slabé a schopnost být vůdcem daly vzniknout mnoha legendám, podle kterých byli vlci předky mnoha kmenů. Svědčí o tom i římská legenda o kapitolské vlčici, která kojila dvojčata Romula a Rema, starověká íránská legenda o vlčici, která kojila Kýra, a mnoho dalších legend. Mezi mnoha národy Asie (zejména Turky) byl tedy vlk rodinným totemem a hlava klanu nebo kmene nebyla vnímána jako nic jiného než vlk, jako vůdce jeho smečky, kterého musí každý poslouchat, a kteří nebudou tolerovat porušování kmenových (vlčích) tradic a zákonů.
Každý národ vnímal vlka po svém a přinesl do chápání jeho obrazu něco nového. Egypťané nazývali vlka vůdcem nebo „ten, kdo vede“. Vždyť vlka považovali za průvodce světem mrtvých. Jeho patronem byl bůh Upuat, který byl patronem mrtvých, stejně jako první bojovník Osiris.
Vlk byl také personifikován s jiným bohem, a to s Marsem (Ares). Symbolizoval vojenskou statečnost a sloužil jako šťastné znamení vítězství. A u Řeků byl s vlkem spojován zvláštní svátek Lupercalia, svátek očisty a plodnosti. Apollo byl také někdy nazýván Lycean, tedy vlk. Jednak byla patrně naznačena jeho síla a moc jako velkého vlčího válečníka a jednak je pravděpodobné, že byl ochráncem obyčejných lidí před vlky a dostal takovou přezdívku.
Mezi Skandinávci byli vlci společníky skandinávského boha Odina, který byl obdařen funkcí vojevůdce. Mají Geriho – chamtivého a Frekiho – nenasytného, vlky, kteří byli pomocníky samotného Odina a plnili jeho pokyny, ale za to dostávají jídlo z rukou samotného nejvyššího boha, který se o nejlepší kousky dělí s pomocníky jemu blízkými a dokonce i přátelé.
Skandinávská mytologie také vypráví o obřím vlkovi Fenrirovi, sedícím na velmi pevném řetězu v útrobách země. Před koncem světa se podle Eddy Fenrir vymaní ze zajetí a pohltí hlavu bohů Odina a slunce, načež bude na zemi vládnout chaos až do nového zrození světa. Vlk je v tomto kontextu symbolem destruktivního, chaotického principu, uvězněného v řetězech za účelem zachování kosmického řádu a získání svobody na konci každé epochy.
Mnohem zajímavější je obraz vlka u Slovanů, slovanská tradice přisuzuje vlkovi chtonickou symboliku. Mrtví se mohou objevit v podobě vlka a svými radami pomoci a navést správným směrem. Aby se Slované při setkání s vlkem ochránili, museli jmenovat tři jména zemřelých příbuzných, a pak vlk prošel kolem. S tím je opět spojena role průvodce jiným světem.
Slované věřili, že vlk může být i osamělý, a proto ztotožňovali mládence s vlkem. A pak ho začali srovnávat s ženichem. Ženich byl považován za vlka, který mu chce ukrást nevěstu, a všichni přátelé a příbuzní ženicha jsou také vlci, kteří mu v této těžké záležitosti vytrvale pomáhají. A dívky věděly, že pokud sníte o vlkovi, pak si určitě počkejte na dohazovačky.
Můžeme říci, že vlk je mnohostranný symbol, který je spojen se silami dobra a světla, může poskytovat pomoc a být ochráncem, ale zase souvisí i s temnými silami, může být zlý, krutý a chamtivý. Ale podle nás bude vlk takový, jaký se vám zdá, a takový, jaký si ho sami uděláte.
V jakékoli agresivní konfrontaci je hlavním nepřítelem Bílého vlka agrese samotná. Vidí a dotýká se ho jako obrazu, najde nejkratší cestu, jak ho zničit.
Pro mnohé je vlk obyčejný vzteklý predátor, který může být chladný, hladový a osamělý. Pro někoho je Bílý vlk projevem Boha na Zemi a předzvěstí nadcházející éry. Za ním jsou vidět siluety nebeských patronů a veškerá moc Pána vesmíru.
Sirius je středem souhvězdí Velkého psa. V čínské astrologii byl Sirius nazýván Tian lan (“Nebeský vlk”). Číňané věřili, že když Sirius vychází se Sluncem, je třeba se ho bát. Tibeťané se Siriuse také báli. A Sirius mohl pravidelně měnit svou barvu. Když se setmělo, objevilo se na Zemi mnoho zlodějů a lupičů. Nyní je čas Bílého vlka.
Lidé jsou jen hračky ve víru vášní. Málokdo si dokáže udržet sebeovládání a střízlivost, když kolem nich zuří strach a nenávist.
Ti, kteří jsou v hlubinách emočního chaosu, mají tendenci sami podněcovat agresi, zapojovat do ní nové vrstvy vědomí a vytvářet si pro sebe nové fantomové nepřátele. Někteří lidé tráví celý život bojem s nepřáteli a snaží se v tom najít uspokojení.
Bílý vlk dokonce nebojuje s agresí. Loví ji, sleduje ji a ničí jako fenomén.
Stejně jedná s jakýmkoli jiným problémem, izoluje jej v nějaké situaci a najde nejkratší cestu k jeho odstranění. Samozřejmě, pokud to bude považovat za nutné.
Když se rozhoří plameny agrese, psi začnou prohledávat stopu a hledat kořist. Rozhlížejí se kolem sebe při každém šustění a neustále se ohlížejí na majitele. Psi jsou zbabělí a puntičkářští, jejich snem je vyhřátá bouda a kus kosti posetý čerstvým masem.
Bílý vlk ví, že lov právě začal, a jednoduše se dívá z vyvýšeného místa. Unavení dravci závod opustí – a místo nich přijdou noví, ještě hladovější a naštvanější. A přijde čas, kdy, když se sjednotí v hejnech, ztratí rozum pachem tučného kusu zvěře třesoucího se strachy a už nebudou žádat o povolení toho, kdo musí tahat za nitky, ale sami jsou zapleteni do jim.
A pak se dravci budou mezi sebou hádat a nakonec se sežerou. Ale to bude až na samém konci příběhu.
Bílý vlk neplýtvá energií na souboje se zvířaty. Vše se stane v pravý čas, jak má být dokončeno. Někdy stačí jedna přítomnost, aby se vývoj událostí otočil správným směrem. To je umění skutečných šamanů.
2 komentáře k „Hlavnímu nepříteli bílého vlka““
Alevtina Šutunková :
To bylo po válce, začátkem 50. let. Zima. Babička se rozhodla navštívit svou nemocnou sestru v jiné vesnici vzdálené 7 km a vzala nás s sebou. Celou dobu jsme chodili tam a zpět po zasněženém poli. Vraceli jsme se, když už se stmívalo, a najednou jsme viděli jít řetěz vlků: vlčici, vlčici a tři vlčata. Zastavili jsme a viděli lidi. Samec přiběhl, očichal a vrátil se na cestu, pak přišla vlčice, posadila se naproti nám (babička mě přikryla ovčím kožichem) a seděla a dívala se, jako by se rozhodovala, co s námi udělá. Posadila se, očichala a běžela ke svým dětem. Dlouho jsme seděli, nemohli strachem vstát a hlídali vlky. Zřejmě měli plno. Poté byla moje babička dlouho nemocná: její krevní tlak přerostl přes střechu. Druhý den se vesnicí rozšířila pověst, že někde vlci zabili ovce. Tohle byl skutečný strach.
V roce 2012 začala éra WOLF.
V životě uspějí jen čestní a spravedliví lidé. Každý, kdo dobře prošel Přechodným obdobím, se napojí na Slunce, Stozhary a Svargu narůstáním dlouhých vlasů. Lidé budou opět chodit bosi po zemi, poslouchat ptáky i sebe navzájem a žít v Prorockých lesích, Rajských zahradách a Pestrobarevných loukách.
Mezitím komunikujeme s Energií VLKA, probouzející našeho ducha a duši.
Klíčovou energií Wolf-Veles je VŮLE. Proto se nyní stává tak módní nosit dlouhé vlasy (dlouhé vlasy). Objevují se nové děti, které navzdory všemu aktivně demonstrují svou vůli a dospělí v populárních nepokojích po celém světě (Amerika, Rusko, Evropa, Asie, severní Afrika atd.) se chtějí aktivně vymanit z kontroly Fox Authority (politici, bankéři, právníci) ke svobodnému, nezávislému Životu. Ale to jsou jen květiny!
Hlavním úkolem na počátku Vlčího věku byla obnova lesů, zahrad, hájů, borových lesů, parků a tajgy. Obnovení rozmanitosti Života na Zemi namísto pšeničných polí a borových lesů odhalí všestrannost lidského vědomí.
Stěny, které nás drží ve Fox Prison, se zhroutí – to jsou peněžní systém, elektřina, medicína, vědecké instituce, náboženství a zemědělství. Pro lidi ponořené do Hmoty (Matrixu) to bude jako konec světa, ale pro Osvícené lidi světa to bude začátek Světla a Času Lásky.
Pohádka „Ivan Carevič a Šedý vlk“ popisuje, jak Wolf-Veles pomáhá hlavní postavě najít Ohniváka, Zlatohřívého koně, Elenou Krásnou jako manželku a navíc půl království. Oba bratři navíc Ivana zradí a rozsekají na kusy a Raven pomáhá Šedému vlkovi vzkřísit Ivana pomocí Živé a Mrtvé vody. Vzkříšení Rusa a jeho lidu, dokonce rozsekané na kusy, je nevyhnutelné!
