TENTO MATERIÁL (INFORMACE) VYRÁBÍ A DISTRIBUUJE ZAHRANIČNÍ ZÁSTUPCE, MEMO LLC, NEBO SE TÝKÁ ČINNOSTI ZAHRANIČNÍHO ZÁSTUPCE, MEMO LLC.
- Etymologie
- Příběh
- Rituál házení kamenů
- Iblis v muslimské teologické literatuře
- Zdroje:
Iblis je jméno jednoho z džinů, který byl Alláhem svržen z nebe pro jeho pýchu a odmítnutí padnout na zem před Adamem, prvním člověkem stvořeným Bohem. Od té doby se Iblis stal nepřítelem Alláha a složil přísahu, že svede věřící na scestí.
V Koránu je Iblis také nazýván Shaitan (jako hlava všech zlých duchů – shaitans), ̒Aduvv Allah (nepřítel Alláha) nebo jednoduše al-Aduvv (nepřítel).
Etymologie
Arabské slovo „Iblis“ (إِبْلِيس ) pochází buď ze starořeckého διάβολος („pomlouvač“), které se v Novém zákoně překládá jako „ďábel“ [řecko-anglický lexikon. H. G. Liddell, R. Scott, H. S. Jones. Oxford: Clarendon Press, 1940.] nebo z arabského slovesného kořene بَلَسَ „zklamal“ (z Boží přízně).
Příběh
Podle Koránu byl Iblis jediným andělem, který neposlechl Alláha – odmítl se klanět prvnímu člověku, kterého stvořil – Adamovi. „Jsem lepší než on: stvořil jsi mě z ohně a jeho jsi stvořil z hlíny“ (Korán. Súra 7. Ajáty 12/11). Za to byl Alláhem svržen z nebe a odsouzen k pekelným mukám. Iblis však požádal Alláha o odklad trestu až do Soudného dne a slíbil, že ublíží Alláhu na zemi a svede lidi: „Posadím se proti nim na Tvé přímé cestě. Pak k nim přijdu zepředu i zezadu, zprava i zleva, a většinu z nich nenajdete vděčnými.“ (Korán. Súra 7. Ajat 16/15), „Ozdobím jimi, co je na zemi, a všechny je srazím dolů.“ (15:39). Iblisův trest byl odložen až na den posledního soudu, po kterém bude Iblis a všichni, kdo ho poslouchali, uvrženi do pekla (Korán. Súra 26. Ajat 94).
Jednou z prvních Iblisových zvěrstev je to, že po cestě do ráje (jannah) svedl Adama a Hawwu. V ráji měli Adam a Havva vše, co si mohli přát, ale měli zakázáno jíst ovoce z jednoho z rajských stromů. Iblis přesvědčil Adama a jeho ženu, že plody rajského stromu jim dají věčný život a moc. Poté, co byli svedeni, porušili Alláhův zákaz, jedli ovoce, poprvé pocítili svou nahotu, za kterou se styděli, a pak byli za trest svrženi na zem, kde jsou oni i jejich potomci odsouzeni k životu. a práce (Korán. Súra 2. Ajáty 36/34; Súra 7. Ajáty 20/19 – 25/24; 20: 120/118 -121/119).
V koránské epizodě uctívání andělů se ďábel nazývá Iblis a v epizodě Pádu – al-Shaitan.
Podle postkoránské legendy žije Iblis na zemi, vede zlé duchy – šaitany a džiny, je schopen se rozmnožovat, rodí šaitany a džiny. Žije mezi ruinami, na hřbitovech, v lázních, na trzích, pije víno, miluje zpěv, tanec a poezii. Jednou z jeho oblíbených kratochvílí je, aby lidé zapomněli na zbožné skutky a modlitby. Často brání lidem v modlitbě, krade majetek západ slunce
Můžete to zahnat pouze hlasitým čtením veršů z Koránu (například Korán, Súra 2. Aját 268-271).
Muslimské modlitby často začínají kouzlem proti Iblis-Shaitanovi „A ̒uzzu bi-llahi min ash-shaitan ar-rajim“ („Uchyluji se k Alláhovi o pomoc proti Shaitanovi, který je ukamenován.“ Rádžim – ukamenován (hříšník nebo odpadlík) – konstantní přídomek pro jméno Iblis-Shaitan, sahající až do Koránu Kouzla proti Iblis-Shaitanovi jsou poslední súry Koránu (například súry 113, 114).
Rituál házení kamenů
Každý prorok se stal předmětem Iblisových machinací. Rituál házení oblázků během hadždž je považován za připomínku toho, jak prorok Ibrahim zahnal ďábla, který ho zde pronásledoval. Iblis se více než jednou pokusil zabránit proroku Mohamedovi v modlitbě a jednou údajně inspiroval fráze obsahující uznání triády mekkských bohyní jako sahající zpět k Alláhu a Koránu. Iblis inspiroval nepřátele Mohameda, jak Mekčany, tak medinské pokrytce (munafikun).
Iblis v muslimské teologické literatuře
Post-koránská tradice věnuje velkou pozornost různým verzím příběhu o Iblisovi před jeho pádem. Říká se, že se jmenoval Azazil nebo al-Harith a byl seslán z nebe, aby potlačil vzpouru džinů na zemi. Hrdý na své vítězství a skutečnost, že ovládl celou zemi (odtud jeho další jméno – Hakam), neuposlechl rozkaz Alláha.
V souvislosti s historií Iblisu se v muslimské teologické literatuře probíralo několik problémů (filolog a spisovatel 11.-12. století al-Zamakhshari, Sufi 9.-10. století al-Hallaj atd.), které nakonec souvisely s koncepty předurčení a všemohoucnosti Alláha.
Aby se odstranil rozpor vyplývající z Iblisovy neposlušnosti a jeho soupeření s Alláhem o duše lidí, někteří teologové ho prohlásili za Alláhův nástroj, speciálně vybraný k testování lidí. Zvláště byla zdůrazněna jeho slabost před Alláhem. Diskutovalo se také o konkrétních důvodech, proč se Adamovi odmítl poklonit. Obvyklým vysvětlením je pýcha a sebevědomí, které zničily mnoho dalších postav muslimské posvátné historie.
Jiné vysvětlení, částečně navržené Koránem (súra 18. Ajaty 50/48), je, že to nebyl anděl, ale džin, který se dostal do nebe a choval se tak, jak se džin předpokládá.
Někteří súfisté, zejména al-Hallaj, přijímají další vysvětlení. Iblis podle něj považoval uctívání kohokoli jiného než Alláha za porušení pravého monoteismu, čímž prokázal věrnost své víře v Alláha, ale neprošel zkouškou poslušnosti. Podle mínění mnoha súfijů (například největšího muslimského mystického filozofa 12.-13. století Ibn Arabiho) mu Alláh nakonec odpustí.
Muslimští teologové po staletí prohlašovali nepřátelské teologické školy a hnutí, stejně jako mnohé prvky každodenního islámu a lidové pověry, za Iblisovy popudy. Většina rituálů muslimské domácí magie je zaměřena na ochranu člověka před Iblisovými machinacemi.
Obraz Iblise byl znám v Arábii před koránem v židovsko-křesťanském prostředí, odkud pocházela jeho jména Iblis a Shaitan (prostřednictvím etiopského přenosu). Předislámští básníci se zmiňují o Iblisovi a Shaitanovi, zejména v souvislosti s příběhem o Adamovi. Slovo shaitan bylo navíc v Arábii známé ve významu „had“ a jako běžné jméno pro lidi a název klanových skupin. Koránská kouzla v posledních súrách jsou podobná předislámským kouzlům proti zlým duchům. Z textu Koránu (súra 81, verš 25) vyplývá, že Mekkané prohlásili Mohamedova kázání za inspiraci „Šajtána, který je ukamenován“. Iblis-Shaitan se jeví jako nepřítel Alláha kvůli skutečnosti, že kázání Mohameda bylo odmítnuto.
Příběh Iblise je jedním z prvních vysvětlení důvodů lidské nevěry a obecně přítomnosti zla ve světě.
Zdroje:
- Islám. Encyklopedický slovník. M.: “Věda”, 1991.
- Korán. Za. a komentovat. I.Yu Krachkovský. M., 1963.
- Iblis // Encyklopedie islámu. Nová edice. Připravila řada předních orientalistů. Edited by B. Lewis, Ch. Pellat a J. Schacht. Leiden, E. J. Brill, Londýn, Luzac & CO, 1986. Svazek III. R.668-669.
Autor: Kavkazský uzel
Publicita pomáhá řešit problémy. Pošlete zprávu, fotografii a video „Kavkazskému uzlu“ prostřednictvím rychlých zpráv