Za krmení holubů v Německu hrozí pokuta až 1000 eur, ale během koronaviru zůstali ptáci bez potravy. Na pomoc jim přijeli záchranáři. Mimochodem, nesdílejí názor, že holubice je špinavý pták.
Krmení holubů je v německých městech zakázáno. Například v Bonnu můžete za krmení holubů dostat pokutu až 1000 eur. Výjimka byla učiněna pouze během výluky na jaře 2020, kdy byly ulice města kvůli karanténě prázdné a holubi zůstali bez potravy. Poté úřady umožnily ochráncům životního prostředí krmit oslabené a hladové ptáky na místech, kde se shromáždili.
Nejvíce holubů je v Berlíně
Podle německých ekologů žije největší populace městských holubů v Berlíně. Je to dáno tím, že v německé metropoli je mnohem více než v jiných městech vlakových nádraží, elektrických vlakových nádraží, mostů a poloopuštěných průmyslových budov, kde se holubi rádi usazují, a také mnoho náměstí, kam se hrnou. naděje na nalezení potravy.
Postoj Němců k holubům v ulicích velkých měst se různí. Někteří věří, že holubi potřebují ochranu a podporu, jiní zase, že znečišťují fasády domů a jsou přenašeči infekcí, takže bychom se jich měli, ne-li zbavit, alespoň snažit omezit jejich růst.
Záchranáři holubů v Hannoveru
Odborníci z jednoho z největších státních sdružení na záchranu holubů v Hannoveru (Netzwerk Taubenrettung Hannover e.V.) rozhodně nesouhlasí s tím, že holubi jsou přenašeči infekcí.
, která existuje od prosince 2016.
Zahrnuje ochránce zvířat, specialisty a studenty největší a nejstarší německé hannoverské veterinární školy (Stiftung Tierärztliche Hochschule Hannover). Účtuje se jako univerzita a od roku 1778 školí veterináře!
DW kontaktoval jednoho z vedoucích sdružení na záchranu holubů, Svena Lachmunda, a požádal ho, aby promluvil o cílech a záměrech organizace.
Dva mýty o městských holubech
„Rád bych vyvrátil dva mýty. První je, že městští holubi jsou přenašeči nemocí. Členové našeho spolku na záchranu holubů jsou s těmito ptáky v každodenním kontaktu, mnozí z nás je doma léčíme podle pokynů veterináře. Již třetím rokem zachraňuji holuby a nic jsem od nich nenakazil. Uzavřeli jsme holubníky, ve kterých je umístěno něco přes sedmdesát nemocných a zraněných holubů, a nejsme si vědomi žádných případů, kdy by se lidé nakazili nějakou infekční nemocí,“ říká Sven Lachmund.
Druhým mýtem je, že holubi jsou špinaví ptáci. “Tohle absolutně není pravda.” Holubi žijí v našich městech a jsou nuceni hledat potravu na smetištích. Spíš jsou naše města špinavá, ne holubi. Při pozorování těchto ptáků vidíme, že tráví půl dne pečlivým čištěním peří sobě i sobě navzájem. Proto bych je nenazval špinavými ptáky,“ zdůrazňuje Sven Lachmund. Sven vystudoval germanistiku a politologii na Hannoverské univerzitě a ve volném čase se spolu s padesátkou dobrovolníků věnuje záchraně městských holubů.
Městské holuby lze podle něj zařadit mezi polodomácí ptactvo: lidí se nebojí, žijí a rozmnožují se ve městech a živí se odpadní lidskou potravou. V posledních letech k nim přibylo mnoho holubů – polodivokých holubů, kteří se při hledání potravy začali usazovat i tam, kde žijí lidé. Mluvíme o stovkách tisíc holubů, kteří žijí v našich městech. Zdraví holubů lze určit podle jejich trusu, poznamenává Sven. Pokud je slizkého tvaru a bílé barvy, znamená to, že jsou špatně krmeni a dokonce hladoví. Trus dobře krmených holubů má obvykle tmavě zelenou barvu, rychle schne a lze jej snadno smete z ulice spolu s ostatními odpadky a tekuté výkaly bílé barvy jsou indikátorem toho, že holubi nemají dostatek normální potravy a proto jejich zdraví je oslabené.
Chov ptactva je pod kontrolou
„Naším cílem je zlepšit obraz holubů v očích veřejnosti a pomoci ptákům, kteří potřebují lékařskou péči. Zároveň dbáme na to, aby se holubi nerozmnožovali nekontrolovaně. Záleží nám na tom, aby se nezvyšovala populace městských holubů, ale také aby ptáci zůstali zdraví,“ zdůrazňuje Sven Lachmund v rozhovoru pro DW.
Jedním z projektů obránců holubů je péče a ochrana spontánně vytvořených holubníků. Zde se holubům líhnou dvě vejce, osmkrát až desetkrát do roka. Aktivisté nahrazují holubí vejce plastovými. Ptáci se tedy vylíhnou na svůj vyhrazený čas, ale neplodí potomky. Co se stane se zabavenými vejci?
„Krmíme jimi zvířata v lesích. Ježci mají například velmi rádi holubí vejce. Část vajíček propícháme jehlami a vyhodíme. Vejce nahrazujeme striktně podle termínů – neměla by být starší tří až pěti dnů. Vajíčka držíme na světle baterkou a sledujeme, zda se tam vytvořilo embryo. Pokud ano, vejce necháme v hnízdech,“ vysvětluje Sven.
Opakovaně použitelná plastová vajíčka
Podle Svena si holubi nevšimnou, že jejich vejce byla změněna. Kromě toho se z holubů mohou líhnout cizí vejce. “Někdy chodíme na soukromé hovory, abychom odstranili vejce z balkonů.” Pokud jsou v nich již vidět embrya, tak je odebereme a umístíme do hnízd v našich holubnících,“ ujišťuje Sven.
Aktivisté po dohodě s majiteli vyměňují vejce v holubích hnízdech na krytých parkovištích nebo ve velkých obchodních centrech.
Krmení pod dohledem
„Máme povoleno krmit holuby na přísně vyhrazených místech. Krmíme je, abychom zjistili počet populací na určitých místech a zdravotní stav ptáků. Nemocné a zraněné ptáky bereme na ošetření,“ vysvětluje Sven.
Sdružení zaměstnává asi padesát lidí, všichni na bázi dobrovolnosti. Práce ekologických aktivistů je financována z dobrovolných darů a příspěvků. Z těchto prostředků je hrazena léčba nemocných ptáků, vybudování a vylepšení výběhů, nákup klecí pro dočasné ustájení nemocných ptáků a nezbytné potřeby pro péči o ně.
Ne pohladit, ale zachránit
Součástí hannoverského spolku jsou i tzv. „okrasní holubi“, kteří odlétají od svých majitelů a nemohou najít cestu domů. Nejsou zvyklí žít v městském prostředí, neumějí si sami shánět potravu a jsou také častěji náchylní k nemocem. „Vezmeme je k nám domů a hledáme majitele přes internet,“ říká Sven. — Například mám 13 nemocných holubů. Dva z nich byli zraněni pneumatickými zbraněmi. Jsou ve speciálním krytu. Těm, kteří najdou nemocné nebo zraněné holuby venku, doporučujeme dbát zvýšené opatrnosti. S ptáky by se nemělo zacházet jako s plyšovými hračkami, neměli by je hladit ani laskat, protože je tím vystavujete ještě většímu stresu. Holubi by měli být izolováni od ostatních domácích zvířat v klidné a chráněné oblasti, kde si mohou odpočinout a získat potřebnou odbornou lékařskou péči,“ zdůrazňuje Sven. Jinými slovy: o nemocné holuby se nelze postarat, je třeba je zachránit a vypustit do volné přírody.
Sven není zdaleka jediným zachráncem, jehož domov dočasně ubytuje nemocné ptáky. V současné době se podle něj o nemocné ptactvo doma stará osm členů sdružení. Jeden student veteriny má 52 nemocných holubů, kteří vyžadují neustálou péči. Jakmile se vzpamatují, pustí je do volného průchodu. Zavolejte na číslo poskytnuté Asociací na záchranu holubů Hannover na sociálních sítích – Facebook
a Instagram se na ně lidé obracejí s žádostí o pomoc až 15krát denně. Členové sdružení jsou neustále v pohybu, aby zachránili nebo ochránili holuby.
Yuri Asotikov chová holuby již mnoho let, dnes má více než 30 párů ptáků.
Foto: s laskavým svolením Jurije Asotikova
Obyvatel Rzhaksy Jurij Asotikov se celý život zabývá holuby. Začal jsem se o ně zajímat už jako dítě, v páté třídě. Říká, že by mohl strávit hodiny sledováním toho, jak se ptáci neobyčejné krásy vznášejí v oblacích.
Začal chovat ptáky s jednoduchým plemenem – Nikolaevskaya. Jeho zástupci jsou rozděleni podle typu letu: „skřivan“, „motýl“, zadek, srp. Nyní má Yuri zvěř Baku: červenoocasé a černoocasé, mramorované, chocholaté a chlupaté.
Rozdíl mezi plemeny, vysvětluje, spočívá v barvě, barvě a vytrvalosti. A také ve způsobu letu a hry. Podle chovatele holubů měl současně zvednout k nebi až 100 ptáků.
— Ptáci se mohou volně vznášet svisle nad holubníkem a vznášet se na jednom místě a krásně mávat křídly. Promění se v jakousi třpytivou kouli. Nepopsatelná krása! — sděluje muž své dojmy.
Holuby považuje za jednoho z nejinteligentnějších a nejodolnějších ptáků. Mohou přenášet poštu a cestovat na obrovské vzdálenosti rychlostí přes 60 kilometrů za hodinu.
Dnes žije s Jurim asi 30 párů ptáků. Bylo toho mnohem víc, ale přírodní výběr bohužel nikdo nezrušil, říká chovatel holubů. Nemoc a ztráta se stávají. Dravci, jako jsou jestřábi, jsou velmi škodliví. Dospělí se před nimi schovávají ve školce. A mladá a nezkušená kuřátka, zanedbávajíce nebezpečí, se snaží vyhlédnout z úkrytu, aby viděla nepřítele. A často kvůli tomu umírají.
Průměrná délka života holuba v pohodlných podmínkách je v průměru 30 let. Jinak bude pták žít dvakrát nebo dokonce třikrát méně. Proto chov holubů vyžaduje neustálou pozornost a péči.
Foto: s laskavým svolením Jurije Asotikova
A první věcí je podle Jurije pořádně vybavit holubník. Nainstalujte do něj hladká dřevěná bidla – každý holub by měl mít své individuální místo. Tam si odpočine od dlouhých letů a četných tréninků. Hřady ve formě polic lze vyrobit i v páru. Pokud v domě nejsou žádná hnízda, pak si pár samostatně postaví hnízdo ze šrotu na vhodném místě. Ale stojí za to si uvědomit, že s ním bude navždy svázána a nebude možné ji přemístit. Proto je lepší zajistit hnízda předem. A v holubníku musí být větrání.
Všichni ptáci chovatele holubů jsou kroužkovaní. Štítky označují podrobnosti o majiteli, datum vylíhnutí a číslo – takže v případě potřeby může být okřídlený pošťák vrácen majiteli. Údaje o domácích mazlíčcích se zapisují do protokolu. To pomáhá sledovat jejich vývoj a zdraví.
Jurij Asotikov si je jistý, že tak vzrušující úkol, jako je péče o holuby, by byl pro mnohé dnešní děti jen přínosem. Ostatně chovatelé holubů sledují v životě svých svěřenců nejrůznější biologické etapy: poznávání, období námluv, milostné chvíle, stavění hnízd, kojení mláďat, rodičovské lekce létání miminek. Proto je tento koníček také velmi vzdělávací.
Foto: s laskavým svolením Jurije Asotikova
Holubi svým chováním připomínají Yuriho lidi. Každý pták má svůj zvláštní charakter.
— Holubi mají tendenci vytvářet stabilní páry, které si zůstávají věrné po celý život. I když mezi muži existují různé typy. Například v období krmení kuřat někteří starostliví otcové, kteří nejprve zajistili jídlo pro svou rodinu, pak krmí všechna mláďata v řadě. Jsou i tací, kteří mají sklony k neopatrnosti: vše svádějí na své matky a ony samy se začínají nechávat unášet jinými samicemi. „Všechno je jako u lidí,“ říká chovatel holubů.
On a jeho kolegové hobíci se často setkávají, aby si vyměnili zkušenosti a holubi. Diskutujte o důležitých otázkách v životě vašich mazlíčků a demonstrujte si navzájem jejich úspěchy.
„Nyní máme dokonce soutěžní cenu pojmenovanou po našem krajanovi Vasiliji Dolgovovi, kterou založil jeho syn Nikolaj. Letos to získal Boris Boldyrev z Uvarova,“ říká Jurij Asotikov.
Letos se milovníci tambovských sizarů sešli 28. srpna – Mezinárodní den chovatelů holubů. Do Bondarské vesnice Pakhotnyj Ugol přijeli zástupci okresů Rzhaksinskij, Uvarovsky a Znamensky.
Řady staromilců tentokrát doplnili mladí lidé, mezi mladými holubáři byla dokonce jedna dívka. Jurij Asotikov zde také vynesl své oblíbence k obloze – aby všechny potěšil hypnotizující krásou jejich letu.
