Kde fouká Barguzin?

Silný vítr, i bez zohlednění výsledných vln, může představovat vážné nebezpečí pro lehkou turistickou loď. Proto stojí za to seznámit se s bajkalskými větry a znameními, podle kterých můžete posoudit hrozící potíže ještě na souši v klidném prostředí.

Bajkal je ze všech stran obklopen horskými pásmy, které mají významný vliv na klima, zejména na tvorbu proudění vzduchu. Určujícím faktorem je přítomnost mezihorských pánví obklopujících Bajkal, jejichž teplota se výrazně liší od teploty v hlavní pánvi — Bajkalské pánvi. Největší teplotní rozdíl nastává na podzim, dosahuje 30–40 stupňů, což vede k výraznému poklesu tlaku a vzniku mohutných proudů vzduchu.

Průměrné zatížení větrem na jezeře Bajkal závisí na zeměpisné poloze, roční době a denní době. Nejpříznivější roční období je to, které nás nejvíce zajímá – léto. V červnu až červenci je 80 % času klidný nebo slabý vítr (výška vlny nepřesahuje 0.5 m). Nejčastěji se silný vítr vyskytuje na podzim, například v oblasti ostrova Olkhon v říjnu až prosinci fouká silný vítr v průměru 58 dní ze 100.

Během dne je nejklidnější doba dvě až tři hodiny po východu slunce a přibližně stejně před západem slunce. Klid trvající během denního světla se vyskytuje jen zřídka. Obrázek níže s větrnými růžicemi na různých místech podél pobřeží vám může poskytnout představu o trvání klidu.

Bajkalský vítr má tendenci zesílit poblíž mysů. I v naprostém klidu může naproti mysům foukat malý větřík a za větrného počasí může být nárůst rychlosti větru výrazný. To je třeba vzít v úvahu při projíždění skalnatých mysů, které padají kolmo do vody.

Podle původu se větry v povodí Bajkalu dělí na průchozí a místní. První jsou spojeny s přechodem atmosférických front a vzduchových mas nad jezerem – to jsou nejsilnější větry. Místní větry vznikají v důsledku rozdílu teplot vzduchu nad vodou a pevninou. Nápadným a dobře známým příkladem je vánek, který ve dne vane z moře na pevninu a v noci ze pevniny na moře. Místní větry obvykle nejsou nebezpečné. Výjimkou je zjevně pokatuha, o které bude řeč níže.

V závislosti na směru existují dva hlavní typy bajkalských větrů – podélné a příčné. První foukají podél pánve jezera a vzhledem ke značné délce zrychlení zvedají velké vlny, druhé foukají přes pánev a jsou obzvláště mazané a zuřivé.

Dobrý umělecký popis bajkalských větrů lze nalézt v knize O. Guseva „Přírodovědec na Bajkalu“. Podle O. Guseva existuje asi 30 místních názvů větrů, často má tentýž vítr více jmen.

Níže je uveden popis a charakteristika nejpozoruhodnějších vzdušných proudů nalezených na jezeře Bajkal. Upozorňuji, že ne nadarmo je Bajkal známý svou bouřlivou povahou, i v nejklidnějším období – v létě – se mohou vyskytnout silné bouřky. Často se stává, že fouká několik větrů současně a je docela těžké pochopit, se kterým z nich máme co do činění. Vítr v takových situacích může téměř okamžitě změnit směr na opačný.

ČTĚTE VÍCE

Jak Kinmiks funguje?

Na mapě jsou znázorněny směry proudění vzduchu na Bajkalu a větrné růžice pro letní období.

Verchovik

Verchovik, také angara (druhé jméno se častěji používá v severní části jezera, v jižní části způsobuje zmatek – angara se také nazývá vítr, který dominuje prameni Angary). Někdy se používají názvy verkhovka, sever, siver. Jmenuje se tak, protože vane z údolí řeky Upper Angara, tzn. z horního konce jezera.

Verchovik může foukat současně po celém jezeře Bajkal. V létě se verkhovik dostává na jižní cíp Bajkalu extrémně vzácně a omezuje se na Tolstoj jako jižní hranici (na jezeře Bajkal je šest mysů s tímto názvem, v tomto případě máme na mysli mys ležící přibližně 10 km východně od obce z Listvjanky). Na severním Bajkalu fouká verkhovik ze severu, ve středním a jižním Bajkalu – od severovýchodu.

Obzvláště zuřiví verchovici se vyskytují před zamrznutím Bajkalu – v prosinci. Vítr není nárazový – většinou fouká klidně, počasí s takovým větrem je suché a jasné.

Vítr začíná většinou ráno, po východu slunce a často utichá před západem slunce, ale může foukat velmi dlouho bez zastavení – až deset dní. Takové prodloužené větry začínají v polovině srpna. Díky značnému trvání a absenci poryvů může Verkhovik vytvářet velmi velké vlny. Jedná se o jeden z nejznámějších a nejvýznamnějších větrů na jezeře Bajkal.

Předzvěstí verkhoviku je jasně červený horizont před východem slunce.

Култук

Kultuk, aka nizovik, nizovka. Vítr vane z dolního, jižního cípu Bajkalu, ze zálivu Kultuk (přesněji řečeno z Kultuchnaya Pad). Jedná se o jihozápadní vítr, fouká opačným směrem než horní vítr, ale také podél jezerní pánve. Kultuk s sebou přináší silné bouře, déšť a zatažené počasí. Někdy na jaře a začátkem léta kultuk fouká i za jasného počasí. Tento vítr může foukat přes celou pánev jezera najednou, ale ne tak dlouho jako horní část jezera. Často kultuk letí náhle a stejně náhle může ustoupit větru opačného směru – verchoviku. Kultuk vede k nejsilnějším bouřím na jezeře Bajkal a zvedá obrovské ponuré olověné vlny.

Předzvěstí kultuku jsou ponurá mračna stahující se v jihozápadní části jezera Bajkal.

Barguzin

Barguzin – hladký a silný severovýchodní vítr. Používají se i názvy půlnoční sova (někdy v noci zafouká barguzin) a již zastaralý – barguznik. Z údolí Barguzin uniká proud vzduchu.

Na rozdíl od podélných větrů – Verkhovik a Kultuk – Barguzin vane přes povodí jezera a pouze v jeho střední části. Předpokládá se, že za určitých podmínek může barguzin dosáhnout jižního Bajkalu. Pokud jde o trvání a sílu, je nižší než verkhovik a kultuk.

Barguzin obvykle nefouká déle než jeden den, nejčastěji začíná po východu slunce a ustupuje k západu slunce. Barguzin s sebou obvykle přináší slunečné počasí. Rychlost větru zřídka přesahuje 20 m/s, ale v zálivu Barguzin může dosáhnout síly hurikánu.

Hora

Severozápadní vítr. Odkazuje na boční vítr. Proudění studeného vzduchu se odbourává z hor (odtud název) – ze svahů Primorského a Bajkalského hřebene a šíří svůj vliv pouze na západní pobřeží jezera Bajkal. V dřívějších dobách Olchonští Burjati nazývali horský vítr – Khoyta-Khaltin nebo Barun-Khoyta-Khaltin.

ČTĚTE VÍCE

Co dělá rýžová dieta?

Výskyt tohoto větru je způsoben existencí pohoří Primorsky a Bajkal na severním pobřeží jezera Bajkal. V blízkosti těchto pohoří se hromadí chladné arktické masy, které se blíží k Bajkalu, a nemohou je za pohybu překonat. Po nahromadění kritického množství studený vzduch prochází přes hory a zrychluje se po strmých svazích k jezeru Bajkal. Na některých místech pobřeží – v údolích horských řek – panují zvláště příznivé podmínky pro zrychlení proudění vzduchu. Tak vzniká sarma, harachaikha a další typy horských větrů o síle hurikánu.

Gornaya je nejdivočejší a nejzrádnější z bajkalských větrů. Přichází náhle, rychlost narůstá skokově, maximální horská rychlost může dosáhnout 40–50 m/s. Ta horská se často nazývá sarma, i když sarma, jako harakhaikha, buguldeika a angara, jsou odrůdy horské.

Existuje řada znaků, pomocí kterých lze výskyt hory předem odhadnout. V létě mu často předchází klidné, bezvětrné počasí a úmorné vedro, nad vrcholky hor se objevují mraky, které postupně vytvářejí ponurý mrakový val táhnoucí se nad pohořím. Poměrně spolehlivým znakem může být prudký pokles atmosférického tlaku.

Podle mých osobních pozorování začíná v létě horský vítr nejčastěji v noci.

Sarma

Silný bouřlivý vítr unikající z údolí řeky Sarma, což je typ horské řeky, tekoucí do Malého moře. Studený arktický vzduch z Lena Upland, valící se přes hřeben Primorsky, vstupuje do údolí řeky Sarma, která se zužuje směrem k Bajkalu – přírodnímu větrnému tunelu, na jehož výstupu dosahuje rychlosti hurikánu.

Sarma může foukat nepřetržitě několik dní, vítr je tak silný, že bourá stromy, převrací lodě, trhá střechy domů a vyhazuje dobytek ze břehu do moře. Obyvatelé svazují střechy domů ve vesnici Sarma, ležící v údolí stejnojmenné řeky, k zemi. Tento vítr je nejčastější a nejsilnější na podzim a v zimě. V průměru v listopadu fouká sarma 10 dní, v prosinci – 13. Sarma obvykle pokrývá Maloe More a západní část Bajkalu, ale někdy je cítit i na východním břehu jezera. Rychlost větru se prudce zvyšuje a rychle dosahuje síly hurikánu.

Známkou blížící se sarmy jsou stratokumulové mraky s ostře ohraničenými hranicemi, shromažďující se nad vrcholy hřebene Primorsky poblíž soutěsky Sarma. Od začátku koncentrace mraků do prvního poryvu sarmy obvykle uplynou 2–3 hodiny. Posledním varováním je otevření „brány“ – vzhled mezery mezi vrcholky hor a spodním okrajem mraků. Někdy jsou vidět chomáče mraků řítící se po horských svazích. Vítr přichází 15-30 minut poté.

Harahaiha

Typ horského větru, extrémně prudký bouřlivý vítr vanoucí z údolí řeky Goloustnaja. Je zvláště častý na podzim a v zimě, zároveň je nejvýkonnější a nejtrvalejší. Název pochází z burjatského „hara“ – černá.

Buguldejka

Silný boční vítr unikající z údolí řeky Buguldeika. Jako všechny horské větry může foukat nepřetržitě několik dní.

Angara

Typ horského větru, který vane z údolí řeky Angara. Dosahuje velké síly, rozptyluje prudké vlny v mělkém prameni Angary. Obvykle fouká rovnoměrně, bez bouří. Přináší vlhké, chladné počasí na východní pobřeží. Stává se to zvláště často na podzim a v zimě.

ČTĚTE VÍCE

Jak transplantovat krinum?

Selenga

Studený boční vítr z jihovýchodního směru, vanoucí z údolí řeky Selenga, může dosáhnout západního pobřeží a vést k výskytu mrtvého vlnění v oblasti vesnice Buguldeika.

Shelonnik

Z hřebene Khamar-Daban se valí vzduchové hmoty přicházející z Mongolska v podobě teplého jihovýchodního větru. Rychlost můry obvykle nepřesahuje 10 m/s.

Jméno s největší pravděpodobností přinesli Novgorodci – tak se jmenuje jihovýchodní vítr na řece Shelon, která se vlévá do jezera Ilmen. Shelonnik je nejčastěji pozorován na jaře, na podzim a začátkem zimy a pokrývá pouze jižní část jezera. Přináší teplé počasí.

Pokatukha

Silná krátkodobá místní bouře. Jeho předzvěstí může být podlouhlý mrak nebo pruh mlhy nad vodou (podle V.P. Bryanského se válcový hláskový oblak, rotující kolem podélné osy, nachází v horách, v průměrné nadmořské výšce). Po nějaké době se mrak se silnou bouří začne rychle pohybovat, převrací lodě, láme stromy a smetá vše, co mu stojí v cestě.

Takto popisuje jízdu očitý svědek L. Perminov: „Podivný mrak upoutal moji pozornost. Měl malý průměr a táhl se rovnoměrně nad jezerem podél osy západ-východ. Zdálo se, že mrak dlouho stál na místě, ale najednou se hnal k východu. Považoval jsem za rozumné dostat se na břeh. A pak jsem před sebou uviděl „ďábelskou spirálu“ řítící se nízko nad vodou. Spirála se otáčela ve směru hodinových ručiček (při pohledu z východu) a řítila se nad vodou na mrak neobvykle vysokou rychlostí. V této smršti bylo něco mystického. Jezero vřelo. Za mrakem se valily nebezpečné vysoké vlny.“

O větru je poměrně málo informací, tento vítr se zjevně vyskytuje pouze na východním břehu jezera Bajkal v části Vydrino-Boyarsky.

Na závěr bych rád poznamenal následující. Přestože se o bajkalských větrech nashromáždilo mnoho let statistických údajů, nikdo nemůže spolehlivě odpovědět na otázku, kterým směrem bude vítr převládat v jakékoli oblasti Bajkalu, například v červenci. Důvodem je, že hlavní větrné proudy jsou průchozí, tzn. jsou určeny vnějšími podmínkami – atmosférickými frontami procházejícími Bajkalskou pánví.

OK. Gusev „Přírodovědec na Bajkalu“, „Sovětské Rusko“, M., 1977.
V.P. Solonin „Pobřeží Bajkalu“, Materiály pro turisty, Irkutsk, 1991.
V.P. Bryansky „Vytoužený, zuřivý, krásný“, Turistický průvodce, Irkutsk, 2001.

Související odkazy:

O počasí na Bajkalu
Sluneční skvrny a bouře na jezeře Bajkal
Esej o klimatických rysech jezera Bajkal
Beaufortova stupnice

Pohoří kolem jezera Bajkal mají složitý tvar, různé výšky, velké množství mezihorských pánví a hlubokých roklí, které na některých místech zadržují vzdušné proudy, jinde je urychlují do obrovských rychlostí.

Na jezeře Bajkal je hodně větrů. Jsou sezónní. Nejklidnější měsíce jsou červen a červenec. V srpnu se zvyšuje počet dní s větrným počasím. A pak, dokud se v lednu nezačne tvořit led, vítr a bouře jen zesílí.

ČTĚTE VÍCE

Odkud vanilka pochází?

Větry na podzim a v zimě jsou obvykle silné a vytrvalé. Foukají několik dní v řadě. Nejnebezpečnější v tomto období jsou silné větry. Vznikají z proudů studeného vzduchu, které přicházejí od severozápadu, stoupají po svazích Primorského a Bajkalského hřebene a poté prudce klesají (přecházejí) k jezeru. Jsou to silné, nepřetržité větry, které nad hlubokovodní částí jezera způsobují bouře s výškou vln až čtyři a někdy až pět metrů.

Zákeřnost bajkalských větrů spočívá v tom, že i ta nejsilnější bouře na otevřeném jezeře se může slabě projevit v zátokách a zátokách. To je třeba vzít v úvahu při cestování vodní dopravou za strmé a skalnaté mysy zasahující do otevřeného Bajkalu. Na jezeře Bajkal byly případy, kdy životy i docela zkušených lidí, kteří dobře znali zákeřnou povahu Bajkalu, skončily tragicky, protože tuto vlastnost nebrali v úvahu. Lidé opustili zátoku na motorových člunech se slabým větrem a za mysem se před bouřlivými poryvy větru lodě okamžitě převrhly a lidé umírali.

Vítr Kultuk

V závislosti na směru existují dva typy bajkalských větrů – podélné a příčné. Ty první vanou podél jezerní pánve a vzhledem k výrazné délce zrychlení zvedají velké a dlouhé vlny. Ty druhé foukají přes pánev a jsou obzvláště mazané a divoké. Vytvářejí vysoké a krátké vlny, které mohou okamžitě převrátit loď směřující k vlně.

Ne nadarmo je Bajkal známý svou nepředvídatelností. Vítr často vzniká náhle a i v těch nejklidnějších letních měsících se může změnit v prudkou bouři. Kvůli dlouhotrvajícím bouřkám je nejnebezpečnějším obdobím roku pro lodní dopravu a cestovní ruch období od října do poloviny ledna – doba mrazů.

Hlavní větry na Bajkalu

Verchovik neboli hangár. Vítr vane od severu z údolí řeky Upper Angara. Jedná se o podélný vítr. Fouká plynule, bez poryvů a zvedá obrovské vlny až čtyři metry vysoké. Počasí s takovými větry je obvykle suché a jasné. Vítr začíná zpravidla ráno, po východu slunce a často před západem slunce utichá, ale může foukat velmi dlouho, až deset dní v řadě. Verchovik je jedním z nejznámějších bajkalských větrů. Předzvěstí verkhoviku je jasně červený horizont před východem slunce.

Kultuk, neboli nižší třída. Vítr vane z jižního cípu jezera Bajkal. Jedná se o podélný vítr, vane podél jezera v opačném směru než verkhovik. Vítr může pokrýt celé povodí Bajkalu. Pokud jde o trvání, je horší než Verkhovik. Kultuk s sebou přináší silné bouře, déšť a zatažené počasí. Předzvěstí kultuku jsou temné mraky shromažďující se v horách Khamar-Daban.

Barguzin – plynulý a silný severovýchodní vítr, z údolí Barguzin vyráží proudění vzduchu. Na rozdíl od podélných větrů – Verkhovik a Kultuk – Barguzin vane přes povodí jezera, v jeho střední části. Někdy může barguzin dosáhnout jižního Bajkalu. Pokud jde o trvání a sílu, je nižší než verkhovik a kultuk. Barguzin s sebou přináší slunečné počasí. Rychlost větru zřídka přesahuje 20 m/s, i když v zálivu Barguzin může dosáhnout síly hurikánu.

ČTĚTE VÍCE

Proč byste se měli bát slimáka?

Vítr je Barguzin. Trojúhelníková vlna. Vznikl ze setkání větrů Angara, Barguzin a Kultuk

Gornaya (hora) – severozápadní vítr. Odkazuje na boční vítr. Tvoří se z mas studeného vzduchu, které se při přibližování k Bajkalu hromadí v blízkosti pohoří Primorského a Bajkalského hřebene a poté, když jimi procházejí, spěchají na Bajkal velkou rychlostí. Hora je nejdivočejší a nejzrádnější z bajkalských větrů. Objevuje se náhle. Rychlost větru se prudce zvyšuje a může dosáhnout 40 – 50 m/s. V létě horskému větru často předchází klidné, bezvětrné počasí a úmorné vedro. Předzvěstí je temný mrak nad vrcholky hor. Atmosférický tlak prudce klesá. V létě začíná horský vítr nejčastěji v noci. V říjnu a listopadu převládá ta horská.

Sarma. Silný bouřlivý vítr, až 40-50 m/s, unikající z horského údolí řeky Sarma. Jedná se o typ horského větru, který po pádu do údolí řeky Sarma zužujícího se směrem k Bajkalu – v rokli Sarma – v něm zrychluje a letí k Bajkalu rychlostí hurikánu. Sarma může foukat několik dní. Vítr může být tak silný, že povaluje stromy, převrací lodě a trhá střechy domů. Tento vítr je nejčastější a nejsilnější na podzim a v zimě. V průměru Sarma fouká 10 dní v listopadu a až 13 dní v prosinci. Sarma obvykle pokrývá Maloye More a západní část jezera Bajkal, ale někdy může dosáhnout východního břehu. Známky blížící se Sarmy jsou stratokumulové mraky s ostře ohraničenými hranicemi přes vrcholy hřebene Primorsky poblíž soutěsky Sarma. Obvykle uplynou 2-3 hodiny od objevení se mraků po první poryv sarmy.

Soutěska Sarma. Vane odtud nejsilnější bajkalský vítr Sarma

Sarma je díky své nenadálosti a obrovské síle příčinou mnoha ztroskotání a nehod. K nejničivějšímu ztroskotání způsobené Sarmou došlo 14. října 1901, kdy parník Jakov táhl z Nižněangarsku tři lodě s velkým úlovkem ryb.

Parník minul Malé moře a nedosáhl 15 km od majáku na mysu Kobylya Golova a upadl do silné bouře. Dvě lodě s celou posádkou a pasažéry se zřítily na skály.

Shelonik – jihovýchodní vítr vanoucí z Mongolska přes hřebeny Khamar-Daban o síle 7-10 m/s. Shelonik je nejčastěji pozorován na jaře, na podzim a začátkem zimy a pokrývá pouze jižní část jezera Bajkal. Přináší teplé a slunečné počasí.

Nejklidnější počasí na Bajkalu je v červnu a červenci. Nejnebezpečnější období pro lodní dopravu a turistiku je od října do ledových zlomů v lednu.