Dnes stále častěji můžete vidět koně v soukromých rukou. Pro někoho je vlastnictví koně celoživotním snem, pro jiného pomocníkem při nelehké selské práci. Jak ale zajistit svému čtyřnohému příteli podmínky pro normální život?
Pro ty, kteří se rozhodli vzít na sebe celé břemeno zodpovědnosti za zařizování stáje, péči a údržbu svého mazlíčka, máme několik užitečných rad. Začněme úplně od začátku.
Stáj je chrám,
a kůň je v něm božstvem
Tak sis koupil koně. Nyní je třeba tento poklad dopravit do jeho nového bydliště. Jak? Vše závisí na vzdálenosti. Pokud to není daleko, můžete to udělat sami. Jinak je tu poměrně dostupný dopravní prostředek. Koně se přepravují ve specializovaných koňských přívěsech nebo nákladních automobilech s vysokými bočnicemi.
Než koně někam přepravíte, musíte se ale ujistit, že tam pro něj byly vytvořeny všechny podmínky. V první řadě se jedná o stabilní a alespoň minimální zásobu krmiva. Kam dát koně není tak jednoduchá otázka. V létě ji lze chovat v oploceném výběhu s přístřeškem, nebo ještě lépe ve stodole. Před prvním mrazem si ale určitě postavte stáj. Místo pod ním by mělo být suché. Nejlepší stáj je štípaná dřevěná, z kulatiny o průměru 20-23 cm, dobrá je i zděná, 1,5-2 cihly (šířka zdiva 40-45 cm): je suchá a drží teplo. Na jihu jsou budovy z nepálených cihel stavěny pro zvířata: v létě chladí a v zimě hřejí. Nejhorší možností pro stáje jsou betonový blok (je chladný a vzduchotěsný) a rámová výplň: výplň (například keramzit, piliny) se sesune, sedá, vylévá se prasklinami a množí se v ní myši a krysy.
Ve stájích jsou koně umístěni ve stájích (oddělené „místnosti“ pro každého koně) nebo stájích – pak koně stojí v řadě, svázaní a odděleni od sebe bočními přepážkami nebo kládami. V hřebčínech jsou koně někdy chováni ve skupinách v prostorných místnostech nazývaných „haly“. V zahraničí, kde je klima obecně mírnější než u nás, je hojně praktikováno chovat koně v boxech – jednotlivých místnostech s dveřmi ne do chodby, jako ve společné stáji, ale do ulice. Je skvělé, pokud jsou stáje vybaveny výběhy – prostornými kotci pro pěší koně. Oplocení levád a výběhů je tvořeno kovovými trubkami o průměru minimálně 7 cm ve třech řadách, hraněnými deskami ve třech řadách nebo kůly o průměru do 10 cm ve třech řadách; výška plotu je 1,8-2 m. Ohrazovat výběhy koní drátem a zejména ostnatým drátem není bezpečné – může dojít ke zranění zvířat.
Výška stropu ve stáji je 3 m. Okna jsou umístěna ve výšce 1,5-2,1 m od podlahy. Výška dveří ve stáních by měla být 2,4 m, šířka – nejméně 1,2 m. Výška přepážek mezi stáními – 2,4 m. Přepážky pod 1,4 m jsou pevné a nad – s mezerami (z kovových tyčí, tyčí, válečků, pletivo atd.). Šířka mezer by neměla být větší než 6 cm, jinak v nich může vzpínající se kůň uvíznout kopyta a zranit se. Velikost stání pro dospělého koně by měla být alespoň 3×3 m, nejlépe 12 metrů čtverečních. m. Všechny stájové brány se musí otevírat směrem ven.
Stáj musí mít větrání – přirozený přívod a odvod nebo nucený. Zároveň je však třeba se vyvarovat průvanu: koně mohou snadno prochladnout. V některých stájích je během stavby ponechána mezera mezi střechou a horními korunami stěn: tato technika umožňuje odpařování znečištěného vzduchu a eliminuje průvan. Pro vytápění stájí ve vlhkém a chladném období můžete nainstalovat ústřední topení nebo použít bezpečná topidla.
Koně chovají zpravidla na podestýlce, která je pro ně jako peřinka a navíc absorbuje veškeré nečistoty. Na podestýlku se používá sláma, piliny, rašelina. Obvykle se ve stájích a stájích mění nebo aktualizuje denně, ale někdy, například při chovu koní v halách, se podestýlka vyrábí hluboko (40-50 cm) a mění se pouze dvakrát ročně. Na denní výměnu podestýlky pro jednoho dospělého koně je potřeba asi 4 kg slámy nebo 15 kg pilin.
Hnůj a kontaminovaná mokrá podestýlka by měly být odstraněny na místo, kde s nimi koně nepřijdou do kontaktu. Jinak je infekce helminty (červy) možná i brzy po dalším odčervení. Koňský hnůj navíc vytváří velmi příznivé prostředí pro rozvoj tetanových bacilů. Nejhezčí je, když se na pole vyváží hnůj, aby se půda zúrodnila. Obvykle se to dělá v hřebčínech a velkých stájích, ale na mnoha soukromých farmách se hromady hnoje dlouho usazují u zdí, často pod jediným oknem, do kterého ho vyhazují, „provoní“ vše kolem a slouží jako „samo složený ubrus“ na mouchy a jiný hmyz. Zda je to dobře, posuďte sami.
Pokud má ve stáji tekoucí vodu, je to skvělé: je nejen jednodušší koně napojit, ale také je po práci smýt hadicí. To je zvláště důležité dělat ve vlhkém počasí a je to obecně dobré pro šlachy a vazy. Pokud neteče voda, měla by být skladována v uzavřené nádobě. Ve stáji by měl být vždy k dispozici jednodenní přísun vody v množství 40-60 litrů na koně.
Nehnat koně bičem, ale pohánět ho ovsem
Teplý a útulný domov pro vašeho koně je připraven. Nyní se musíte postarat o správnou výživu. Dospělý kůň sní ročně průměrně až 2 tuny ovsa, 2-3 tuny sena, 0,5-0,8 tuny otrub, 1-2 tuny mrkve, 12-14 kg kuchyňské soli. Denní strava koně o hmotnosti 450-500 kg zahrnuje: oves – 6 kg, seno – 7-10 kg, otruby – 1,5-2 kg, mrkev do 6 kg. Hodila by se také krmná nebo červená řepa, zelí (v malém množství), melouny a jablka. Koně je vhodné zpestřit „jídelníček“ speciálními vitamínovými a minerálními doplňky. Je nutné, aby měl kůň vždy přístup k kuchyňské soli (vhodnější je podávat ve formě lízací brikety). Při krmení je samozřejmě nutné upravit věk, velikost, váhu a fyzickou aktivitu koně.
Oves a seno jsou umístěny v různých krmítkách. Na seno jsou vhodná naddveřní mřížová krmítka nebo proutěná krmítka. Denní příjem ovsa je rozdělen do tří přibližně stejných částí (snídaně, oběd a večeře). Je lepší dávat seno častěji – 4-5krát denně. Před každým krmením koně napojíme.
Hrubé krmivo – seno a jarní sláma – by mělo tvořit minimálně 40 % denní stravy koně. Kůň může nějakou dobu žít bez ovsa, ale ne bez sena, pouze na ovsu. Nejlepší seno pro koně je seno luční a luštěninové. Abyste se vyhnuli problémům, buďte na kupované seno vybíraví: nemělo by být plesnivé, shnilé, mokré nebo zmrzlé. Před krmením jej rozeberte rukama, zvláště otlačeným, protřepejte ve větru. Koně jsou totiž kvůli nekvalitnímu krmivu náchylnější k nemocem než jiná domácí zvířata.
Zavlažování lze organizovat různými způsoby: buď protáhněte žlab přes celou stáj a pravidelně zapínejte vodu, abyste ji naplnili, nebo vytvořte samostatné automatické misky na pití – měly by být instalovány ve výšce 0,9-1 m od podlahy. Při absenci takových vylepšení zalévají z kbelíků. Kůň vypije 60-80 litrů vody denně.
S nástupem jara mají koně volnost: pastvu nebo čerstvě posečenou trávu. I zde však existují určitá „ale“. Přechod na pastevní chov musí být pozvolný – jinak může dojít k poruchám trávení. V prvních dnech nedovolte koni, aby se dlouho pásl, a než ho vypustíte na pastvu nebo rozdáte čerstvou trávu, nezapomeňte mu nechat sežrat několik kilogramů sena. Nenechávejte koně jíst syrový jetel nebo vojtěšku a nekrmte mnoho této trávy v sušené formě: luštěninové krmivo začne v žaludku koně prudce kvasit a může způsobit koliku.
Pokud kůň pracuje celý den, pak by měl každé dvě hodiny dostat čas na odpočinek a krmení. Pokud je pauza krátká, 15-20 minut, pak se krmí objemným krmivem a během dlouhé (2-3 hodiny) přestávky na oběd, kdy kůň již sežral seno, vychladil a vypil, se podává oves nebo jiné koncentráty. Po nakrmení koncentráty by měl kůň nechat asi hodinu odpočinout a teprve poté jej lze osedlat nebo zapřáhnout k další práci.
Dodržování pravidel krmení a napájení je velmi důležité pro udržení zdraví a síly vašeho koně. Nezapomeňte však sledovat další „maličkosti“: každodenní čištění, včasné kování a stav munice. Kůň bude vyžadovat hodně vašeho času, pozornosti a znalostí, ale bude se vám moci bohatě odvděčit.
