Jaký druh výhonu má přeslička?

Přeslička rolníNebo Přeslička rolníNebo Posunovač (lat. Equisétum arvése) je druh vytrvalých bylin z rodu přesliček z čeledi přesličkovitých (Equisetaceae).

Biologický popis 3

Vytrvalá výtrusná bylina vysoká až 40, zřídka až 50 cm vysoká, s dlouhým plazivým oddenkem. Na oddencích se tvoří krátké hlíznaté větve, pomocí kterých dochází k vegetativnímu rozmnožování.

generativní výhonky jsou nahnědlé nebo narůžovělé, nerozvětvené, s trojúhelníkovými hnědými zuby listů, které nemají průsvitný filmový okraj. Jarní nechlorofylové výhonky po dozrání výtrusů odumírají nebo (mnohem méně často) zezelenají, tvoří postranní větve a jsou pak k nerozeznání od vegetativních výhonů.

vegetativní výhonky jsou zelené, vzpřímené nebo vystoupavé, duté, s vrcholem ve tvaru špičky, obvykle 15-50 cm vysoké, 1,5-5 mm v průměru. Vždy existují větve. Pokožka stonku je hladká.

Listové zuby jsou shromážděny v přeslenech po 6-12, někdy až 16, volné nebo srostlé nesvrchu. Větve v přeslenech směřují šikmo vzhůru, jsou jednoduché nebo slabě větvené. Pochvy (redukované listy) na stonku jsou válcovité.

Klásky jsou 2-3 cm dlouhé, téměř válcovité.

Lékařské použití 3

Ve vědecké medicíně se jako léčivé suroviny používají neplodné jarní výhonky – přeslička rolní (lat. Herba equiseti). Suroviny se v létě připravují sekáním trávy srpy nebo kosou a suší se pod kůlnami, na půdách nebo v sušičkách při teplotě 40-50 °C. Trvanlivost surovin je čtyři roky. Nálev z přesličky se používá jako diuretikum při otocích, protizánětlivě při zánětlivých procesech močového měchýře a močových cest, hemostatické, tonizující, hojení ran a stahující. Pomáhají při srdečním selhání a zlepšují metabolismus voda-sůl. Nálev z přesličky rolní je kontraindikován u nefrózy a zánětu ledvin. Výnos nadzemní hmoty přesličky rolní na lužních loukách je obvykle 2-5 g/m² a na bohatých písčitých půdách, kde není konkurence jiných druhů, se tvoří téměř čisté houštiny přesličky s výnosem až 100 g /m².

Extrakt z bylin je součástí léku “Marelin”, který se používá při urolitiáze.

Podzemní část se používala v Litvě při revmatismu a ve středověkém lékařství v Arménii při respiračních infekcích a hypoxii.

Letecké části byly zařazeny do Státního lékopisu SSSR v 8., 9. a 11. vydání a do lékopisu řady dalších zemí. Extrakt, odvar, brikety, granule nadzemní části – diuretikum, používá se při onemocněních močových cest, ascites. Letecká část se doporučuje při komplexní léčbě imunodeficitních stavů a ischemické choroby srdeční; v porodnické a gynekologické praxi – při metroragii, v odběrech – při otocích u těhotných žen, k léčbě popraskaných bradavek u kojících matek; ve stomatologii (ve formě odvaru) – se silnými usazeninami zubního kamene; v dermatologii – na ekzémy, neurodermatitidu, lupénku, dermatitidu, seboreu. Infuze – na alopecii, sklerodermii. V klinických studiích byly získány pozitivní výsledky v komplexní léčbě duodenálního vředu, chronické cholecystitidy a chronické cholangiocholecystitidy, pankreatitidy, alergických dermatóz, křečového syndromu s perinatálními stavy nervového systému u dětí. V experimentu má vzdušná část výrazné antihypoxické vlastnosti.

ČTĚTE VÍCE

Který knírač je nejlepší?

V lidovém léčitelství se odvar nebo nálev z byliny používá na průduškové astma, spálu, malárii, úplavici, lumbago, ischias; jako protinádorové, anthelmintikum; ve sbírkách – na neurózy, chronické srdeční selhání, revmatoidní artritidu; zevně ve formě koupelí a aplikací – na hemeroidy, myositidy, neurodermatitidy, křečové žíly, furunkulózu, dermatitidu, ekzémy; jako výplach – při onemocněních dutiny ústní a hltanu a při bolestech zubů. V Bulharsku se odvar z byliny používá jako hemostatikum při hematurii, hemoptýze, metroragii; sbírá se ve formě tinktury – na spasmofilii, zevně – na svědění kůže; odvar (v komplexní kolekci) – jako celkové tonikum na plicní tuberkulózu, bronchitidu, anémii, chronickou gastritidu, žaludeční a dvanáctníkové vředy, dětskou žloutenku, kolitidu, myopatii, rakovinu jícnu, neurastenii, epilepsii, kostní tuberkulózu, Addisonovu chorobu, cholelitiázu cholecystitidu; pro myxedém, revmatismus, dnu, artritidu, osteomyelitidu, myokarditidu, perikarditidu, ženská onemocnění; zevně – na děložní myomy, erythema nodosum, zločinec, hyperkeratózu pokožky hlavy, seborrheu, hypertrofii prostaty, šedý zákal, blefaritidu, rýmu, stomatitidu.

V praktické medicíně je šťáva indikována astenickým pacientům s chronickou bronchitidou, bronchiálním astmatem, externě – jako prostředek k hojení ran a při alopecii.

Rozšíření a stanoviště 3

Rostlina je rozšířena v subarktických, mírných a tropických oblastech Eurasie od Islandu, Velké Británie a Portugalska na západě po Koreu a Japonsko na východě, po celé Severní Americe, od subarktické Kanady a Aljašky až po jižní státy USA.

V Rusku je distribuován všude kromě pouští a polopouští a také na Dálném severu.

V horách zasahuje do subalpínského pásma. Roste v lesích, na pahorkatinách, nivních loukách, okrajích bažin, oblázcích, písčinách, polích, pastvinách, podél břehů řek, potoků, zavlažovacích příkopů a je často plevelem. Preferuje písčité, poměrně bohaté, středně vlhké půdy. Na vodních loukách a úhorech často dominuje travnímu porostu samostatně nebo společně s travinami – pšeničný pšeničný, sveřep bezrypý, kostřava červená aj. Častý je zejména v nivách severních řek.

Chemické složení 3

Rostlina obsahuje sacharidy (pektin, galaktóza, glukóza, manóza, arabinóza, xylóza), organické kyseliny (akonitová, fumarová, glukonová, glycerová, jablečná, malonová, chinová, čekanka), steroidy (včetně β-sitosterolu, kampesterolu, isofucosterolu, cholesterolu ), saponiny, lignin, flavonoidy (včetně isoquercitrinu, kempferolu, kvercetinu, luteolinu), fenolkarboxylové kyseliny a jejich deriváty (včetně kyseliny vanilové, protokatechové, galové, ferulové, kávové), karotenoidy (včetně β-karotenu a γ-luteka) , vitamin C. Výtrusy obsahují karotenoidy (α-karoten, β-karoten, γ-karoten), flavonoidy (gossypitrin, articulatin, isoartikulatin), vyšší mastné kyseliny.

ČTĚTE VÍCE

Co naplnit bolševníkem?

Hospodářský význam a uplatnění 3

Jarní (generativní) výhonky – pestíky (severoruština)pistics) – konzumuje se čerstvé a vařené, stejně jako pro výrobu kastrolů, okroshkas, omáček a náplní do koláčů.

Rostlina slouží jako potrava pro jeleny. Údaje o toxicitě pro skot jsou protichůdné.

Prášek z přesličky se používá k posypání ran a vředů u domácích zvířat.

Barvy vlny žlutá a zelená.

Přeslička obsahuje hodně oxidu křemičitého, prášek ze stonků lze použít k leštění nábytku.

V květinářství se odvar přesličky používá k prevenci řady chorob okrasných zahradních rostlin. Díky kyselině křemičité obsažené v přesličce zvyšují rostliny ošetřené odvarem odolnost vůči některým houbovým chorobám a škůdcům (padlí, černá skvrnitost růží, rez, svilušky). Příprava: 10 kg čerstvých nebo 1 g suchých surovin louhujeme v 150 litrech studené vody po dobu 30 hodin. Nálev vařte 1 minut, po vychladnutí přefiltrujte. Při postřiku se odvar ředí v poměru 5:XNUMX. Odvar si zachovává své vlastnosti po dobu dvou týdnů. Fermentovaný vývar se používá pouze k zálivce. Přeslička rolní se sklízí v polovině léta.

ČTĚTE VÍCE

Co jí emu?

Extrakt z bylin je součástí léku “Marelin”, který se používá při urolitiáze.

Podzemní část se používala v Litvě při revmatismu a ve středověkém lékařství v Arménii při respiračních infekcích a hypoxii.

V praktické medicíně je šťáva indikována astenickým pacientům s chronickou bronchitidou, bronchiálním astmatem, externě – jako prostředek k hojení ran a při alopecii.

ČTĚTE VÍCE

Jak se rozdělují růže?

Zdroje a poděkování

(c) kha, některá práva vyhrazena (CC BY-NC), nahrál kha
Upravil Yurii Basov, původní zdroj (c) Wikipedia, některá práva vyhrazena (CC BY-SA), https://ru.wikipedia.org/wiki/Equisetum_arvense
(c) Wikipedie, některá práva vyhrazena (CC BY-SA), https://ru.wikipedia.org/wiki/Horsetail_field