Gestalt terapeutka, analyticky orientovaná psycholožka Kateřina Kalinovskaya odpovídá na 5 otázek o narcistickém zranění: jak v sobě odhalit narcistickou dynamiku, proč je narcismus tak úzce spojen s pocitem studu a kde nakreslit hranici mezi patologickým narcismem a zcela zdravou narcistickou částí osobnosti.
Co je narcistické zranění?
Můžeme hovořit, jako v klinické terminologii, o patologických projevech narcismu; o narcismu jako zcela normální, zdravé součásti každého živého člověka; a o narcistických problémech – jako o věcech, které mohou komplikovat kontakt. Abych to zúžil, když mluvíme o narcistickém zranění, je to pociťováno skrze stud, přes velmi velké množství studu. A pokud už člověk dokáže vycítit, procítit, pochopit, že jeho život je například ve značné míře blokován studem, můžeme říci, že je na cestě ke zlepšení. Ale nejčastěji se narcisticky zranění lidé necítí moc studu. Všiml jsem si, že o studu můžeme mluvit až nějakou dobu po zahájení terapie, kdy se tato zkušenost stane přístupnou uvědomění a cítění. A nejčastěji je stud patrnější v chování a v popisu některých životních potíží klienta, ale není pociťován. Jak to tedy vypadá? Jak to vypadá? Například se člověk velmi obává o své úspěchy, o své postavení ve společnosti, o to, jak je naplněný nebo ne, o to, jak dobře se cítí mezi ostatními lidmi, zejména těmi, kteří se pro něj stanou úspěšnějšími, chytřejšími. , zajímavější, krásnější a tak dále. To je o tom, jak snadné je pro člověka nebo nepřijít do kontaktu s ostatními, aniž by byl izolován. Když v procesu práce zjistíme, že člověk již cítí a cítí svůj stud, uvědomte si, že v zásadě je jeho život možná celý strukturován tímto studem a jeho vztahy s ostatními lidmi jsou také strukturovány studem. Můžeme pak říci, že se dostáváme k jádru narcistického zranění.
Narcisticky zraněné dítě je dítě, jehož rodiče ho nedokázali vnímat takové, jaké je, ne vždy to stačilo a s pomocí dítěte se tito rodiče snažili např. prosadit a překonat vlastní stud v některých oblastech, které byly pro ně důležité. Například ve studiu, sportu, úspěších, vzhledu se může stát cokoliv. Nebo je to dítě, které bylo napadeno rodiči. Mám na mysli citové zneužívání – devalvace, ponižování a kritika. Aby se na jeho pozadí cítil lépe. Narcistické zranění je trauma z nebýt viděn, nerozpoznán blízkými postavami (nejdůležitější v dětství) a neschopnost být sám sebou.
Jak se tvoří narcistická postava?
Narcistický charakter se formuje neustálou kritikou, devalvací a srovnáváním s někým jiným. Toto je rodičovská zpráva, která zní asi takto: „Nejsi dost nebo nestačíš. A kdybys byl takový nebo takový, mohl bych tě milovat.” Proč říkám „mohl“? Protože nejčastěji se jedná o trauma získané ve vztahu s matkou. Tato běžná fráze „syn přítele matky“ je ve skutečnosti popisem toho, jak to všechno funguje.
Jak si mohu být jistý, že nejsem narcista?
Pokud člověk položí takovou otázku („Jsem narcista nebo jsem?“), pak s největší pravděpodobností není třeba mluvit o nějakém zhoubném, patologickém narcismu. Protože obvykle lidé s klinickým narcismem tuto otázku nekladou. Co se týče narcistických povahových rysů, jak zjistím, jak výrazná je ve mně například nějaká narcistická povahová složitost? Tak silně, jak často a jak velký stud prožívám ve vztazích s druhými lidmi. Existují samozřejmě markery, řekl bych symptomatické, které nám umožňují naznačit, že člověk má problémy narcistického charakteru. Jedná se o jiný druh závislosti, včetně workoholismu. Workoholismus obecně je asi nejnápadnějším rysem. Ale jakýkoli druh závislosti – existuje velmi velká část problémů a problémů souvisejících s narcismem. Když si třeba myslím, že je u mě všechno celkem OK, ale vždycky narazím na někoho, kdo takový není. No, nebo se například partneři neustále pletou. Nebo je člověk dost dlouho sám, těžko navazuje kontakty, přátelské i partnerské. Potíže ve vztazích jsou dobrým ukazatelem narcistického procesu, zvláště pokud je přítomna například arogance jako ochranná formace před studem. Pokud se vám podaří cítit, že například projevuji aroganci vůči jiným lidem nebo že se stydím za jiné lidi, pak s největší pravděpodobností ano, máme co do činění s narcistickým problémem.
Je možné mít zdravý vztah s narcisem?
Záleží na tom, co se myslí slovem „narcista“. To znamená, že pokud mluvíme o maligním, klinickém narcismu, je nepravděpodobné, že bude schopen hlubokých vztahů, které zahrnují intimitu. Protože lidé s touto funkcí, kteří spadají do zóny intimity, zažívají obrovské množství úzkosti. Vztahy se nejčastěji přeruší na místě, kde jsou nějaké náznaky intimity. Ale to je o klinickém obrazu. A pokud mluvíme jednoduše o narcisticky zraněné osobě, osobě s výraznou narcistickou dynamikou, je docela možné s takovými lidmi budovat vztahy. Všichni máme nějakou narcistickou nebo schizoidní dynamiku. Pokud se zkusíte dívat na člověka jako na člověka, na partnera jako na člověka a ne jako na nositele nějakých stigmatizujících diagnóz, tak je to docela možné.
Jak funguje terapie s narcismem?
Pokud mluvíme o klinicky vyjádřeném narcismu, pak buď vůbec funguje, nebo velmi specifickým způsobem. Zejména psychoanalytická modalita, která se snaží specificky pracovat s maligním narcismem. Tato práce není vždy přínosná, dlouhodobá a zahrnuje narušení a neúspěchy. Hlavním problémem je, že takoví lidé nechodí k psychoterapeutům. Pokud dorazí, je to nejčastěji s žádostí o výměnu někoho jiného. No, nebo třeba svět, který nechápe, nepoznává, nebo partnera, nebo dítě. Mají potíže s uvědoměním, akceptováním svých vlastností, obecně se schopností si to uvědomit a v podstatě nemají požadavek na změny jako takové. Je to přinejmenším vzácné. A pokud mluvíme o narcismu, který není v klinickém registru, pak je to dlouhodobá terapie, protože zahrnuje velmi úzký kontakt se studem, a tedy s pocity, které se za tím mohou skrývat. Například se vztekem, s nenávistí, s velmi destruktivními impulsy, s velmi velkou zraněností, zranitelností. To je terapie, která opravdu vyžaduje hodně času, hodně úsilí, včetně toho, aby byla dostatečně zranitelná, aby narcistický klient nezranil terapeutem. To znamená, že je důležité, aby terapeut vydržel velké množství vzteku, který se u klienta s takovými problémy nevyhnutelně objeví, zejména při dlouhodobé terapii, a přitom zůstal otevřený a zranitelný, aby klient pochopil, vycítil, jak to je. možné být zranitelný, ale zároveň být schopen intimity.
Narcistické zranění je specifickou známkou na osobnosti lidí, kteří měli traumatické zkušenosti s narcistickými lidmi. Nejčastěji jsou tito lidé rodiči a v dětství utrpí narcistické zranění.
Pojďme zjistit, kdo jsou a jak se liší narcisté a jejich oběti. A na základě článku lékařů lékařských věd upozorníme na hlavní způsoby získání narcistického zranění v dětství.
Narcista a narcistická oběť: podobnosti a rozdíly
Psychoanalytička Sandy Hotchkissová ve své knize píše, že narcistova arogance není způsobena pýchou, ale hlubokým a iracionálním strachem z vlastní bezcennosti. Takový člověk se snaží prosadit na úkor ostatních.
Narcista není narcis, který pohrdá všemi kolem sebe. Jde o traumatizovaného člověka, kterému chybí sebevědomí, chybí mu empatie a bojí se to dát najevo. Proto navenek vypadají arogantně. Toto chování je způsobeno psychickými problémy.
Hlavní znaky narcisty:
- Nafouknutý pocit vlastní důležitosti. Narcisté jsou schopni vychvalovat i své vlastní nedostatky. Potřebují pozitivní hodnocení od ostatních. Je důležité, aby byl chválen. Narcista bolestně snáší kritiku, i když to nedává najevo. Toto chování je spojeno s velmi nízkým a nestabilním sebevědomím. Narcista nemůže unést myšlenku, že by se mohl nějakým způsobem mýlit nebo být špatný.
- Narcisté mají špatnou empatii. Prakticky se nedokážou upřímně vcítit do druhých a ponořit se do jejich problémů. Narcisté jsou traumatizovaní jedinci, kteří se neumí vypořádat se svými vlastními pocity. Proto nejsou schopni porozumět druhým.
- Problémy s identitou. Narcista nerozumí svým pocitům a emocím, proto je pro něj těžké pochopit sám sebe a určit své místo v tomto světě. Je pro ně těžké najít práci nebo koníček, který by se jim líbil. Takoví lidé jsou často nadšení pro mnoho věcí, ale nedosahují v tom velkého úspěchu.
- Pro narcistu je jen jeden krok od idealizace k devalvaci. Usilují o všechno lépe: o přátele, práci nebo koníčky. Ale nic není dokonalé. Nejprve si proto idealizují, a když se setkají s obtížemi, devalvují.
Blízký kontakt s narcisem často zanechává stopy. Pokud byl rodič, partner nebo blízký přítel narcista, pak je možný rozvoj syndromu oběti narcisty. Anastasia Dolganova ve své knize používá termín „narcistická oběť“. Použiji tento termín, protože Anastasiina kniha je dobře přizpůsobena ruské realitě.
Narcista a narcistická oběť mají stejné trauma, takže mají mnoho podobných příznaků, ale reagují na různé situace odlišně.
Pokud má narcista sklony k devalvaci a opuštění, pak se narcistická oběť naopak ze všech sil snaží ve svém životě něco udržet. Zároveň se vyznačuje zálibou v psychologickém masochismu. Člověk nejen žije v utrpení a trpělivosti, ale časem se z toho stává kýžený stav. Oběť je přesvědčena, že utrpení musí nutně přinášet výhody.
Kvůli nízkému sebevědomí má narcistická oběť tendenci snášet neuspokojivé podmínky po mnoho let. Myslí si, že se to nezlepší. Nemůže tedy změnit partnera ani zaměstnání.
Narcistická oběť má také problémy s identitou. Protože sama sobě nerozumí, neví, co chce. Proto je pro ni těžké stavět hranice. To se projevuje i neschopností mluvit přímo o svých touhách, takže narcistické oběti často sahají k manipulaci a pasivně-agresivnímu chování.
Narcistická oběť působí jako velmi empatická osoba. Bojí se odmítnutí, a tak se snaží všem vyhovět, někdy i proti jejich přání. Stejný výnos přitom očekávají od ostatních lidí.
Abych to shrnul: narcista je náchylnější k společenskému obdivu, publicitě a myšlenkám grandiozity. Narcistická oběť má tendenci trpět a snášet. V různých situacích může narcista nebo jeho oběť vykazovat opačné vzorce. Oběť může narcisticky věřit, že má ve všem naprostou pravdu, zatímco narcista bude tolerovat něco nepříjemného.
Dále se budeme zabývat hlavními způsoby získání narcistického zranění v dětství. Všechny příklady a situace v článku byly kvůli přehlednosti záměrně přehnané.
Pro některé rodiče je sociální ohodnocení ve společnosti nesmírně důležité. Pro takovou rodinu je životně důležité zachovat si iluzi ideální rodiny. V očích rodičů nemá dítě právo prožívat negativní emoce, být unavené a musí se učit s rovnými A.
Dítě se vzdává svých skutečných pocitů a potřeb, aby naplnilo očekávání svých rodičů. Je chválen a projevována láska pouze tehdy, když se chová správně. Takové děti se cítí milovány pouze tehdy, když projeví požadované chování.
Do Mashy vkládali velké naděje. Rodina žila v těžkých časech a od své matky často slýchávala „musíš“. Máša milovala svou matku a velmi se snažila. Když dostala rovnou jedničky nebo pomáhala v domácnosti, maminka ji chválila. V jiných případech si Masha nevšiml. Když Masha vyrostla, nikdy se nenaučila mluvit o svých potřebách. Ve vztazích s přáteli nebo muži se přehnaně snaží všem vyhovět. Zároveň se cítí nešťastná, když se jí nedostává pochvaly, kterou si zaslouží. Proto vždy věří, že dělá víc a není oceňována. Máša vyrostla jako narcistická oběť.
Do Leny byly také vkládány velké naděje, ale zároveň byla často kritizována. Velmi zřídka byla chválena nebo projevována láska. Lena je zvyklá, že jakýkoli kontakt s její rodinou nepřináší radost, jen bolest. Tak se naučila stáhnout se a začala být vůči všemu necitlivá. Lena vyrostla, ale nikdy se nenaučila empatii. Je náročná a lhostejná. Kritika od ostatních je pro ni nesnesitelná. Hlavním nástrojem její socializace a interakce se světem je skrytá manipulace. Lena vyrostla jako narcistka.
Traumatizace vlastními emocemi
Děti nevědí, co dělat se svými emocemi. Rodiče proto potřebují vysvětlit a naučit své dítě, jak reagovat na různé emoční reakce. Pokud dospělý není připraven nebo neví, jak se vyrovnat s emocemi, pak se pro dítě stanou děsivými nebo ostudnými. Psychika se je snaží potlačit, to vede k narcistickému zranění.
Rodiče často vyvolávají u svých dětí pocit viny. “Uděláme pro tebe všechno,” slyší Vitya od své matky. Cítí se provinile. Je to nepříjemný pocit a aby se mu Vitya vyhnul, snaží se splnit očekávání své matky. V dospělosti se nikdy nenaučil prožívat vinu a vyhýbá se jí. K tomu se snaží vyhovět všem na úkor svých vlastních zájmů. Vitya vyrostla jako narcistická oběť.
Zvýšené pocity studu u dítěte také vedou k narcistickému zranění. Dima žil v neúplné rodině, jeho otec je opustil a on a jeho matka zůstali sami. Máma zahanbila Dimu za každou maličkost. Zdůvodnila to tím, že z něj chtěla vychovat skutečného muže. V důsledku toho Dima vyrostl a nemůže vystát pocit studu. Veškerou energii vynakládá na vytvoření osobnosti, která ho nezkouší. Proto má problémy se sebevědomím, potřebuje neustálý obdiv zvenčí a nesnese žádnou kritiku. Dima vyrostl v narcistu.
Pokud rodiče udělají z dítěte střed vesmíru a všemožně ho chválí, pak dítě začíná vnímat samo sebe stejně. Už se nedokáže reálně zhodnotit. V dospělosti bude očekávat podobný scénář: je nejlepší a všichni ho musí obdivovat.
Míša prožil celé dětství se svými prarodiči, kteří ho milovali a rozmazlovali. Stal se středem jejich vesmíru a jejich nejmilovanějším vnukem. Míša vyrostl, snadno se spřátelí a působí dojmem příjemného a společenského člověka. Ale snadno ze svého života vymaže lidi, kteří neprojevují patřičný obdiv. Je si jistý svou exkluzivitou a netoleruje kritiku. Míša vyrostla v narcistu.
K odmítnutí dítěte rodičem může dojít z různých důvodů:
– nechtěné těhotenství; – těžký porod, kdy byla matka na pokraji smrti; – traumatické zážitky, například zrada během těhotenství; – zhoršení životních podmínek s příchodem nového člena rodiny.
Rodič se přitom chová odtažitě, je ponořený do vlastních záležitostí. Dítě necítí lásku a prožívá neustálou úzkost. Potřebuje lásku svých rodičů. V takové situaci si dítě vyvine dva hlavní scénáře chování. V jednom případě se bude chovat výstředně, přitahovat pozornost všemi dostupnými způsoby. V jiném se zdá, že dítě ztuhne úzkostí a strachem. To je obranná reakce psychiky takových dětí.
V dospělosti se tyto scénáře dále vyvíjejí. Z dítěte, které okázale přitahuje pozornost, vyroste narcista. V případě, že dítě umrzlo, je velká pravděpodobnost, že z něj vyroste narcistická oběť.
