SMOKE – vysoce rozptýlený aerosol s drobnými částicemi pevné látky nebo kapiček kapaliny suspendovanými v plynném prostředí (obvykle vzduch) [3].
Dochází k němu při spalování (viz SPALOVÁNÍ) a dalších chemických reakcích. Kouř uvolňovaný při požárech (viz POŽÁR) se liší vzhledem, složením a vlastnostmi; jeho barva se může lišit od bílé po černou. Obsahuje uhlík, oxid uhelnatý a oxid uhelnatý, vodní páru, oxidy dusíku, kyanovodík atd.
Kouř se skládá z mnoha složek, které lze seskupit do tří skupin:
— horké výpary a plyny uvolňované při hoření materiálu;
— nespálené produkty rozkladu a kondenzované materiály (barva těchto produktů se může lišit od světlé po černou, jako jsou saze);
– část ohřátého vzduchu zachycená uvnitř stoupajícího oblaku.
Obr.1 Emise kouře při spalování
1 – plamen v oblaku kouře;
2 – zapálené hořlavé páry;
3 – rozklad tuhého paliva za vzniku hořlavých par;
4 — příchozí vzduch;
y je výška vrstvy bez kouře.
Množství kouře produkovaného při požáru je u každého požáru jiné a mění se v různých fázích hoření. Pokud tedy vezmeme v úvahu množství emitovaného kouře a jeho povahu, lze pracovat pouze s velmi přibližnými hodnotami. Celkové množství produkovaného kouře bude záviset na velikosti požáru a budově, ve které požár vznikl. Vlastnosti hořícího materiálu ovlivňují množství uvolněného kouře, protože velikost ohně závisí na tom, co hoří a jakou rychlostí. Kouř může být více či méně hustý, ale vždy má vysokou teplotu [2].
Kouř je jedním z nebezpečných faktorů požáru (viz NEBEZPEČNÉ FAKTORY OHNĚ) a protože je jedovatý (viz TOXICITA PRODUKTŮ HOŘENÍ), často vede ke smrti lidí a zvířat.
Objem uvolněného kouře, jeho hustota a toxicita závisí na vlastnostech hořícího materiálu a procesu hoření. Ten je ovlivňován různými faktory, které jsou vhodně uvažovány nezávisle na sobě.
Při studiu vlastností kouře se berou v úvahu následující dva aspekty:
– snížení osvětlení místnosti, což má za následek riziko snížené viditelnosti;
– toxické vlastnosti plynů a par, které jsou součástí kouře a představují skutečné nebezpečí pro lidský život.
Stupeň nebezpečí kouře je charakterizován toxicitou produktů hoření polymerních materiálů. Vysoce korozivní aktivita kouře navíc poškozuje radioelektronická zařízení. K detekci kouře se používají detektory kouře. Jsou nedílnou součástí automatických hasicích zařízení (viz AUTOMATICKÁ HASIČSKÁ INSTALACE) a automatických požárních hlásičů (viz POŽÁRNÍ ALARM)
Pro bezpečnou evakuaci (viz EVAKUACE) se používá systém ochrany proti kouři (viz PROTIKOUŘOVÉ VĚTRÁNÍ). Pro zlepšení viditelnosti v silně zakouřeném vzduchu se kouř ukládá jemně rozstřikovanou vodou. Když je palivo neúplně spáleno v domácích kamnech, topeništi zařízení na výrobu tepla atd., kouř odváděný kouřovodem ztrácí část pevných částic, které obsahuje a které se ukládají na stěnách potrubí ( komín) ve formě sazí.
Protikouřový systém budovy nebo stavby musí zajistit ochranu osob na evakuačních cestách a v bezpečných prostorech před působením nebezpečných faktorů požáru po dobu nezbytně nutnou k evakuaci osob do bezpečného prostoru nebo po celou dobu rozvoje a hašení požáru. požáru (viz HAŠENÍ POŽÁRU) odstraněním produktů spalování a tepelného rozkladu a (nebo) zabráněním jejich šíření.
Systém ochrany proti kouři musí poskytovat jeden nebo více způsobů ochrany:
1) použití řešení prostorového plánování pro budovy a stavby pro boj proti kouři během požáru;
2) použití konstrukčních řešení pro budovy a stavby pro boj s kouřem při požáru;
3) použití přívodní kouřové ventilace k vytvoření nadměrného tlaku vzduchu v chráněných místnostech, vzduchových komorách a schodištích;
4) použití zařízení a prostředků mechanické a přirozené ventilace výfukového kouře k odstranění zplodin hoření a tepelného rozkladu [1].
Literatura:
2. Butcher E., Parnell A. „Nebezpečí kouře a ochrana před kouřem“ – M., 1983
