Mnoho lidí se s kopřivami seznamuje v raném dětství, toto seznámení je velmi zapamatovatelné a v žádném případě ne gastronomické. Hořící temperament kopřivy je mezitím zcela zpacifikován, jakmile se dostane do šikovných rukou kuchaře.
Z kopřiv se připravuje široká škála pokrmů, i když většině přijde na mysl pouze kopřivová polévka alias kopřivová zelňačka.
Kopřiva znamená latinsky žahavý. Je to plevel, i když v některých evropských zemích jsou kopřivy speciálně pěstovány.
Navíc z hlediska užitečnosti je označení kopřivy plevelem dokonce jaksi nefér. Jeho léčivé vlastnosti oceňovali lékaři již ve starověku.
– Kopřiva obsahuje vitamíny A, několik vitamínů skupiny B, C a K a také minerální látky: měď, železo, draslík, zinek, vápník, mangan, selen, fosfor, fluor, jód.
– Kopřiva urychluje metabolické procesy, odvádí toxiny z těla, bojuje proti infekcím, posiluje cévy, zvyšuje hladinu hemoglobinu, zlepšuje srdeční činnost, pomáhá zbavit se chronické únavy a má příznivý vliv na činnost trávicího traktu.
Sami se tedy můžete přesvědčit, že kopřivové pokrmy na vašem stole prostě nesmí chybět. V zimě unavenému tělu dodají potřebný náboj živosti.
Kopřiva je navíc výborný textilní materiál. Z jeho vláken se vyrábí oblečení. Lana, lana a rybářské náčiní vyrobené z kopřiv jsou proslulé svou mimořádnou pevností. A také se jí připisovaly zvláštní magické síly a z listů rostliny se vyráběly amulety.
V pohádce G.Kh. Andersenova dívka „Divoké labutě“ Eliza tkala kopřivové košile pro svých 11 bratrů, které okouzlila zlá čarodějnice. Košile je měly vrátit do jejich lidské podoby.
Při vaření se používají nejmladší, jemné, světle zelené listy. Mladé kopřivy sice nepálí tolik jako zralé kopřivy, přesto byste měli nosit gumové rukavice, abyste se vyhnuli nepohodlí.
Kopřiva nemá výraznou chuť, proto se do pokrmů přidávají suroviny s bohatšími chuťovými charakteristikami. Například šťovík se dává do zelné polévky s kopřivou, aby získal příjemnou kyselost.
Kopřivová zelná polévka může být i nevegetariánská. V knize Pelageya Alexandrova-Ignatieva “Praktické základy kulinářského umění”, vydané v roce 1899, je uveden recept, který zahrnuje maso dvou odrůd a klobásy.
Kopřivu na zelňačku lze použít jen mladou; stará kopřiva je velmi hořká a zelná polévka z ní má špatnou chuť. Vezmi mladou kopřivu, roztřiď ji, dobře ji propláchni, oblanď ji vařící vodou, nech ji jednou vařit, pak ji dej na síto, zalij studenou vodou, vyždímej nasucho a nasekej nadrobno.
“Praktické základy kulinářského umění”
Kopřivu lze také přidat do letní okroshky, vyrobené jak na kvasu, tak na kefíru. Zeleninu je nutné opařit vroucí vodou nebo povařit jen pár minut, aby se odstranila štiplavost. V zásadě by se tyto jednoduché manipulace měly provádět vždy, když vaříte pokrmy s kopřivami, které neprošly tepelnou úpravou.
Mimochodem, aby se co nejvíce zachovaly všechny vitamíny, doporučuje se jídlo osolit kopřivami těsně před podáváním.
V Moldavsku a Rumunsku se chorba, druh kyselých polévek, připravuje s kopřivami a rýží. Pro kyselinu se do ní přidává kvas nebo ocet. Polévku zahustíme moukou osmaženou na másle nebo rostlinném oleji.
Francouzská škola gastronomie nabízí krémovou kopřivovou polévku. Pro sytou chuť se polévka vaří v kuřecím vývaru, hustotu tvoří brambory.
Klidně kopřivy dejte do jakýchkoli zeleninových salátů. Samozřejmě nebude sólo, ale předepsanou dávku vitamínů ráda podá. Neméně dobrý je bramborový salát s vajíčkem a kopřivou.
Pokud milujete pesto a vyrábíte si vlastní, nahraďte kopřivu bazalkou. Nebo použijte obě bylinky, aby byla omáčka obvykle pikantní.
Italští kuchaři dávají kopřivy do rizota a omáček na těstoviny. Pokrmy získají úžasný krémově zelený odstín, protože kopřiva je stejně jako špenát přírodní barvivo. Na rizoto a těstoviny se listy kopřivy předem blanšírují a melou na konzistenci pyré.
Kopřiva je dobrá i při pečení. Pokud plánujete péct špenátový koláč, můžete špenát klidně nahradit kopřivami.
V Osetii, která je známá svými koláči, existuje speciální recept na kopřivový koláč. Pypyshdzhyn je druh osetského koláče se sýrem a bylinkami, jehož součástí jsou i výhonky mladých kopřiv. Předpokládá se, že tento recept je poměrně mladý a není zahrnut v klasickém seznamu koláčů s masem, sýrem, bramborami a řepnými vrcholy. Na druhou stranu mnoho Osetinců říká, že takový koláč pekly jejich babičky.
Obecně na tom není nic překvapivého: kopřiva se na Kavkaze vždy používala při vaření spolu s medvědím česnekem jako první jarní zelenina.
Například Lakové – obyvatelé Dagestánu – také aktivně používají kopřivy. Dává se do náplně tenkých koláčů burkiv. Říká se mu mechal burkiv – v překladu mazanec s kopřivami. Smaží se na suché pánvi, bez oleje, jako kutab. A Dagestánci dělají i kurze s kopřivami – obdoba našich knedlíků.
Na závěr několik zajímavých faktů:
– Před érou ledniček se kopřivy používaly jako konzervant: pár listů dávali do mléka, balili ryby a maso, aby potraviny zůstaly čerstvé.
– V regionu Tula se nachází vesnice Krapivna. Obyvatelé využili slibného jména a uspořádali každoroční kopřivový festival. Obec má navíc svůj erb a je na něm vyobrazena kopřiva.
– Angličané, kteří zapomněli na svou vyrovnanost a obezřetnost, každoročně pořádají palčivou soutěž. Účastníci se snaží během jedné hodiny sníst co nejvíce stonků kopřivy. Výsledek se měří v metrech snědených právě z těchto stonků.
– Existuje motýl, pro kterého jsou kopřivy nejžádanější pochoutkou. Proto se tomu říkalo „kopřivka“.
