V Izraeli je sezóna třešní a každou sobotu chodíme do nějakých sadů, kde platíme za možnost hodně se najíst ze stromů.
Před týdnem nás přátelé vzali do vesnice Ben Ami poblíž Nahariya. Byli jsme tam už před třemi lety s naším malým štěňátkem Oliverem. Psi nesměli do zahrad, ačkoli Oliver ještě nesměl na zem, ještě nemá všechna očkování a na zahradách nemohl způsobit žádné škody. Ale stejně nás dovnitř nepustili a Vovka se na ně tak urazil, že přísahal, že už tam nikdy nevkročí. Tak jsme šli s Milkou sbírat lesní plody na zahradu a Vovka šla kolem. V Ben-Ami toho moc ke sbírání nebylo, bylo tam několik záhonů s jahodami, stromy s bílými a černými morušemi a ostružinami, my jsme to s Milkou zvládly asi za hodinu a pak jsme vyrazily na nespoutané nákupy do Yarky (už nemáme ještě jsem tam nebyl méně než tisíc).
A tuto sobotu jsme jeli do Moshav Odem. Na LJ jsem četla pár pochvalných recenzí a manžel mi poslal odkaz na slevu přes vízum jen za 16 šekelů (místo 25). Sleva je vtipná, nemusíte nic kupovat, stačí na pokladně vyslovit kouzelná slova „katif mefanek“ a cena se magicky sníží o 9 šekelů!
K dispozici je také sleva od groupon, pro kupující s groupon dokonce udělali samostatný vchod:
https://www.groo.co.il/deal/1015507/cherry-self-picking-family-activities/
Snažili jsme se s přáteli dohodnout, ale moc to nedopadlo. Napsal jsem dokonce výzvu do třídního kolektivu, ale nikdo se neozval. Někteří kamarádi se báli horka, jiní to zvládli až za týden, s jinými chodíme moc rádi na procházky, ale vstávají pozdě, odcházejí přes všechen náš spěch nejdříve v 10, my s nimi přicházíme v hod. asi 12, a cesta s nimi je Jen čisté nervy a špatná nálada. A pak jsme uvařeni na večeři a chceme jít domů, ale oni to prostě pochopili a poflakují se až do pozdního večera. Sovy a skřivani jsou velmi nešťastnou kombinací. Ale stejně jsme je pozvali. Jejich nejmladší dceři se ale tento týden podrazil žaludek, takže jsme jeli bez nich.
Pozvali jsme ale ještě jednu moji kamarádku, její manžel pracoval a ona i její dítě na naši výzvu šťastně zareagovali. Předtím jsme spolu jezdili jen k moři, ale bylo to poprvé, co jsme spolu někam vyrazili. Zážitek byl velmi úspěšný, moc se nám to líbilo! Za prvé, také vstávají brzy ráno a byli připraveni vyrazit přesně v 8 hodin, jak jsme plánovali. Za druhé, byla s nimi velká legrace a výlet jsme si moc užili, děti si spolu moc dobře hrály, moje přítelkyně si celou cestu vesele povídala a všechno bylo super.
Odhlášení v 8 bylo velmi pozdě! Na místo jsme dorazili až v 10, obsadili poslední místo na parkovišti a ocitli se na chvostu obrovského zástupu závodníků. Kamarádku to velmi naštvalo – jakmile jsme zaparkovali, okamžitě vyndala tvarohové koláče, nakrájela ovoce (!!) a začala jíst a krmit děti. Přímo před vchodem na plantáž, kde měli jíst třešně z břicha! Můj manžel, který ráno ani nesnídal, aby se do něj víc vešlo, měl takový obličej!! Odráželo to takovou škálu pocitů!! Bylo velmi vtipné je pozorovat. Jen nikdy předtím nešla na kočku a neměla tušení, co nás čeká. A v zahradách se začala bát, že třešně na stromech jsou nemyté, a bála se průjmu a snažila se je umýt, než je snědla.
Ale pak se uklidnila a všechno se zlepšilo. Osobně jsem se dosyta snědl asi za 10 minut.Vovka jako vždy šel hledat třešně, v Odemu bylo pár třešní a on je všechny snědl. A na hranici pozemku, u plotu, rostly maliny a kolem nich se motali zklamaní lidé – všechny nejlepší bobule už byly snědeny. Ale zjistil jsem, že když se dostanete do houští a pak stojíte na místě, můžete uvnitř keře nasbírat ještě spoustu malin, a nemohl jsem se z toho keře dostat další hodinu a šlapal jsem v tomto malinovém plácku jako medvěd.
Udělali jsme ještě pár přístupů, ale i tak po dvou hodinách jsme byli úplně plní, unavení, znudění a chtěli jsme domů. Bylo teprve 12 hodin. To, co se dělo u vchodu, bylo pro mysl nepochopitelné. Dopravní zácpa u vjezdu se táhla několik kilometrů, vchod vtrhl obrovský dav. Kdybychom šli s těmi sovími přáteli, teprve teď bychom se blížili k místu shromáždění. A tak jsme šli k pokladně s košíky plnými lesních plodů, zaplatili 22 šekelů za každý košík a šli domů. Už při odchodu jsme našli stromy s morušemi, ale mně došlo místo v žaludku a před týdnem jsem už snědl hodně moruší a už jsem nechtěl.
Toto je Milka se svou kořistí:
A s přítelem jsme už na všechno zapomněli a pijeme kávu:
Moc se mi líbilo sbírat bobule v Moshav Odem, byli jsme tam poprvé, a byla to pohoda – spousta stromů, spousta místa, malý živý koutek a dokonce i kůň ve výběhu. A psi tam směli, přímo do zahrad, a nikoho neobtěžovali. Mohli jsme vzít Olivera s sebou, kdybychom chtěli, kdyby lépe zvládal dlouhé cesty. Odem mi trochu připomněl mého milovaného Shaal, který bohužel v sobotu nemá otevřeno. A Vovka Odem to odmítla, protože, vidíte, bylo málo třešní! Ale v Bustanu a Golanech je celá samostatná zahrada třešní! Tak za týden zase vyrážíme na bobule – hlavně na třešně. Obecně je to moje poprvé – abychom šli na catif celé tři týdny v kuse, jdeme ven většinou jen jednou. Brzy se z nás stanou velcí znalci třešňových sadů Golanských výšin – kde jsou třešně sladší, kde je více třešní, kde je největší maliník – vše zjistíme a nikomu to neřekneme! Fazole exkluzivně na LiveJournal rozsypu jen několika tisícům lidí, a to je vše!
