Pokud u nás již máte účet, přihlaste se prosím pomocí přihlašovacího formuláře.
Děkujeme za registraci u Russian Willow!
Jakmile bude váš účet majitelem obchodu aktivován, budete informováni e-mailem.
V případě jakýchkoliv dotazů k provozu tohoto internetového obchodu kontaktujte prosím majitele obchodu.
Byli jste odhlášeni ze svého účtu. Nyní je bezpečné opustit počítač.
Váš nákupní košík byl uložen, položky v něm budou obnoveny při každém přihlášení zpět do účtu.
Bredina: vlastnosti výsadby a péče
Bredina na své letní chatě
Bredina se často jinak nazývá Kozí vrba. Tato rostlina patří do čeledi vrbovitých a vyskytuje se po celé Evropě, s výjimkou alpských lesů a tundry. Kozí vrbu najdete na stráních, okrajích lesů, pustinách, podél cest, mezi křovinami, ve světlých lesích, lomech a štěrkovnách. Rád roste také podél rybníků ve smrkových lesích a v listnatých lesích na vlhkých, čerstvých úrodných půdách.
Obecný popis a dekorativní vlastnosti kozí vrby
Bredina je malý (3-6 m) opadavý strom nebo keř, jehož kořenový systém je hustě rozvětvený a plošně rozprostřený. Roste velmi rychle. Doporučuje se pro výsadbu pro dekorativní účely, a to jak v jednoduchých, tak ve skupinových výsadbách.
Má zvláštní dekorativní hodnotu na jaře, v létě a na podzim. Je dobrá pro tvar koruny, neobvyklé zbarvení výhonů, květenství a listů. Větve stromu jsou tlusté a rozkládají se. Barva kůry je zelenošedá, ale s věkem se stává červenohnědá nebo červenoolivová. Listy vrby jsou střídavé a liší se tvarem od vejčitého až po kopinaté. Jejich velikost dosahuje 11-13 cm na délku a 5-8 cm na šířku. Barva listů je tmavě zelená.
Výsadba a péče
Optimální doba pro výsadbu rostliny je jaro nebo podzim. Vrbu lze množit buď semeny, nebo roubováním. Je třeba mít na paměti, že semena vrb ztrácejí svou životaschopnost desátý den po dozrání, proto se doporučuje vysévat ihned po sběru.
Pokud jde o péči, kozí vrba miluje vlhké půdy, ale kupodivu roste i na mírně suchých a dokonce suchých písčitých půdách. Při výsadbě byste se měli vyvarovat výběru vápenatých půd. Dobře se řeže, má vysokou zimní odolnost a na zimu se nemusí přikrývat. Bredina miluje sluneční světlo, a proto by místo přistání mělo být dobře osvětlené a chráněné před silným větrem. Péče o tuto rostlinu spočívá pouze ve včasném odstranění divokého růstu, který se tvoří pod místem roubování. Stromek je také nutné pravidelně zastřihávat na výšku 30-60 cm.
Druhy nesmyslů
Jedním z nejkrásnějších druhů tohoto stromu je kozí vrba pedula. Jedná se o listnatý strom se stanovým tvarem smýkající koruny. Dožívá se asi 30 let, dosahuje výšky 2-3 metry. Listy jsou v létě tmavě zelené a na podzim žluté, kvetou od dubna do května. Roste v jakékoli půdní vlhkosti. Často se používá jako okrasná rostlina pro jednotlivé a skupinové výsadby. Není náročná na půdu, ale vyžaduje pravidelnou péči a vydatnou zálivku. Aby se zabránilo hnilobě kořenů keře v průběhu času, při výsadbě rostliny se do půdy nalije silná vrstva drenáže. Přestože má keř vysokou mrazuvzdornost, přesto se doporučuje kmen na zimní období přikrýt.
Nejnáročnější na péči o vrbu Pendula je její prořezávání. Pokud v prvních letech netvoříte rostlinu, velmi rychle začnou její větve ležet na zemi. Již od mladých sazenic je nutné odříznout všechny výhonky a ponechat pouze 15 cm s jedním pupenem, který vypadá na stranu nebo nahoru, ale ne dovnitř koruny. Přesně tak vzniká dekorativní tvar koruny tohoto druhu vrb.
Vzrostlé stromy je také potřeba prořezávat, ale to se provádí až po odkvětu. V tomto případě jsou výhonky zkráceny o 2/3 jejich délky. Díky tomu se vrba začne dobře a hustě větvit. Přes léto se nové výhonky snadno znovu vytvoří a vypadají silně a velmi krásně.
Smuteční kozí vrba je velmi krásný, velkolepý strom s pružnými, plačícími větvičkovými výhonky, které se nacházejí v horní části malého kmene – kmene. Při dostatečném osvětlení tvoří keř úzkou stanovou korunu s výhony, které padají až k zemi. A na jaře jsou tyto výhonky také zcela pokryty načechranými květy. Smuteční kozí vrba vypadá skvěle na pozadí rostlin s jiným odstínem listů, a proto se často používá ve skupinových výsadbách na zatáčkách zahradních cest.
Kozí vrba má trpasličí tvar, ale její hlavní hodnota spočívá v její kulovité koruně a neobvyklých výhonech visících dolů.
Tento druh vrby roste velmi rychle a používá se k výsadbě v parcích, na zahradních pozemcích a na náměstích. Stává se také dobrým materiálem pro vytváření živých plotů.
Další druh kozí vrby – Kilmarnock – je standardní, miniaturní rostlina, jejíž výška je 1,5 metru. Má ale dlouhé, svěšené větve, které se táhnou až k zemi. Květy této vrby jsou četné, stříbřité a příjemně voní. Tento druh brady je mrazuvzdorný, světlomilný, dokonce i větruodolný, nenáročný na půdu, roste na lehkých a hlinitých substrátech s nízkým obsahem vápna.
Aplikace nesmyslů
Kůra kozí vrby obsahuje třísloviny, které se používají při činění. Tenká kůže, která je určena k výrobě rukavic, je ošetřena extraktem z kůry této rostliny. Kůra má také mnoho prospěšných vlastností a používá se v lidovém léčitelství. Odvar z kůry se používá při nachlazení, revmatismu a žlučníkových potížích. Odvar lze také použít k boji proti stomatitidě a onemocnění dásní.
Pamatujete si, že bývala taková dobrá tradice – posílat blahopřání příbuzným a přátelům k svátku? Pamatuji si ještě doby, kdy se ze schránek vytahovaly nejen účty a brožury, ale i dopisy a pohlednice.
Ty, které byly zasvěceny 8. březnu, měly často větve stromů s nadýchanými jehněčími náušnicemi.
Jak jsem je chtěl vidět na vlastní oči a ještě víc – zasadit ji pod okno!
Takové vrby u nás nerostly, těžko říct proč. Pokud vím, rostlina je považována za nenáročnou, mrazuvzdornou, nenáročnou na půdu a roste v Rusku po celé evropské části. Ale někde u nás žila kozí vrba, protože do 8. března podnikaví trhovci prodávali její větve po kusech jako květiny. Stávalo se to zřídka, ale jednou jsem měl štěstí a koupil jsem si takovou větev. Měl jsem nesmírnou radost, myslel jsem, že kozí vrba se dá ve vodě zakořenit stejně snadno jako smuteční vrba. Větve smuteční vrby v zimě často řežeme a dáváme do váz. Rychle začaly růst, obrůstaly jemnými zelenými listy a vždy zakořenily. Kozí vrba mi ale kořeny nedala. Teď už vím, že se řízkováním prakticky nerozmnožuje, ale tehdy byla hodně naštvaná.
Letos jsem si splnil své dávné přání – zasadil jsem si na zahradě kozí vrbu. Do výšky poroste o 4-6 m, stejně jako do šířky. Může být tvarován jako keř, nedovolí mu příliš růst, vrba snadno snáší řez.
Samozřejmě, zatímco je moje vrba v procesu adaptace, zakrývám ji před sluncem na celý den, dokud listy neztvrdnou. A přestože mnozí považují tuto rostlinu za nevzhlednou a plevelnou, mně se líbí. Navíc si chci pořídit vrbu se svěšenými větvemi, naroubovanou na kmen. Dočetl jsem se, že k roubování se používá semenáček obyčejné kozí vrby a k roubování je potřeba ledvinka, nebo stonek speciální odrůdy. Zde je například toto.
Název odrůdy není znám, žena, která se o tento trávník stará, ho nezná. Ale dovolila mi, abych se řízl! Pokud budu mít štěstí, brzy budu mít standardní formu vrby!
Máte rádi kozí vrbu? Je ve vašem okolí také vzácností, nebo je považována za nejčastější rostlinu?
To může být užitečné:
Příspěvek je vyvěšen v rubrikách: vrby, kozí vrba, osobní zkušenosti čtenářů
18 komentářů 10 díky za zveřejnění 1 oblíbených 28395 zobrazení
Sdílet odkaz
Kopírovat odkaz
Autor příspěvku:
Kraj Svetlana Krasnodar 1. dubna 2014, 23:19
Poděkovat! Poděkoval jsi 18606
Přidán záznam do oblíbených
Добавить в избранное
Komentáře ( 18 )
2. dubna 2014 08:47
ale nevíme, jak se ho zbavit, je považován za plevel. Často si to stříháme sami. Máme toho hodně na břehu řeky, takže to můžete obdivovat, aniž byste zabírali místo na místě
2. dubna 2014 11:26
Představte si, jak je na jaře krásně! A tady ho nenajdete ve dne s ohněm, nenajdete ho ani na lesních plantážích, ani ve starých hájích majitelů půdy – nikde!
2. dubna 2014 10:08
U jezírka roste i naše kozí vrba – hodně, hodně.) Občas se tam se synem projdeme a obdivujeme – nádhera. A pod jeho větvemi, sklánějící se až k samotné vodě, se často rády schovávají divoké kachny, jsou hezké)) Ten rok jsme tam viděli maminku a 10 legračních malých káčátek, tak veslujeme, když si nás všimli kapet)))
2. dubna 2014 11:28
))) Tanyo, no, i když to tady roste a nemusíš to kupovat a sázet, v přírodě ty stromy vypadají pořád krásněji, a když je to na jezeře, dokážu si představit, jaká krása!
2. dubna 2014 11:19
Oh, Sveto, proč jsi neřekl, že to potřebuješ! ) U nás roste ve všech roklích a příkopech, za mým domem, kde je nížina, se mladé výhonky prorážejí mocí a hlavní – svíjím se nemilosrdně, plevel je pořád stejný. Poslal bych ti vybrané sazenice))) Ona, když vyroste na vhodném místě, je dobrá. Má ale své představy o tom, jaké místo považovat za vhodné. Tady je například příkop podél silnice před mým domem, mám v úmyslu vyčistit tuto krásu – tráva a listí se zamotávají do větví, voda špatně odtéká, stagnuje a vzniká živná půda pro komáry.
A pamatuji si z dětství smuteční vrby – rostly tu krásné, se stříbřitým listím a svěšenými větvemi.
2. dubna 2014 11:32
Marina, takhle to vždycky dopadne, když něco roste dost, nepotřebuješ to (jako například naše skumpiya). A pak jsem musel nakupovat, naštěstí teď město navštěvuji častěji než v minulých letech a všechny hypermarkety mají oddělení zahrad. To je místo, kam absolutně nemůžu! Nasbíral jsem (jiné slovo nevyberu!), Mnoho dalších rostlin, o každé napíšu) Ale máme smuteční vrbu – plevel))) Nikoho by nenapadlo zasadit si ji na zahradu zejména proto, že rostou opravdu mohutně. A jejich dřevo je křehké, jakmile zavane vítr – po něm se musí odvézt vozík malých větví.
2. dubna 2014 11:42
Svéto, o zahradnictvích a odděleních hypermarketů ani neuvažuj! Snažím se je v sezóně obejít na míle daleko – no, teď ještě ne, ale moje malé ručičky sahají po taškách a krabicích))) Trénuji vůli
Smuteční vrby jsou již minulostí – právě kvůli křehkému dřevu a působivé velikosti. Dříve je milovali krajináři, ale nyní jsou zcela vyšlechtěny ve městech. V naší vesnici se vzácnosti zachovaly až do loňské zimy, ale sněžení udělalo své a teď jsou z nich kousky ((
2. dubna 2014 11:44
Miluju smuteční vrbu. Blízko domova))) Ale křehké – pravda!
5. května 2015, 17:06
Letos na Květnou neděli jsme se s manželem vydali hledat vrby.
No, tohle je takový průšvih. ))
Hledali jsme a hledali . Našli jsme . Něco podobného, s šíleně krásnými náušnicemi), ukázalo se, že je to bouřlivá vrba nebo kozí vrba .
Dlouhé větve náletového porostu jsem opatrně odstřihl zahradnickými nůžkami. a doma vložila vrcholy do vázy a nakrájela řízky na kousky 20-30 cm, zpracovala je s kořenem a zapíchla je do zahrady .
Vrcholy kořenů nedaly. ale řízky, které jsou v OG, všech 12 kusů začalo a byly pokryty listy)))
A takové druhy vrb opravdu máme, vzácnost .
7. února 2020 04:57
Co vyrostlo z vašich řízků? už to musí být velké stromy?
7. února 2020 15:37
Běda. Vrba i řízky nevydržely záplavu, uhynuly. I když by se zdálo, že roste podél břehů řek – a nic. Odrůdy zřejmě nejsou tak odolné vůči nepříznivým podmínkám než původní druhy.
7. února 2020 05:39
Rostou nám takové keře, pokud si je samozřejmě nepletu s vrbou. Kozy tuto rostlinu opravdu milují. Existuje lesní řeka Klubish a roste podél ní a podél mýtin podél dlouhých louží. Jednu mám na krůtím výběhu, roste už dlouho, už hustá.
7. února 2020 12:44
Paša, kozí vrba kvete velmi brzy velkými, velmi voňavými poupaty, nádherná medová rostlina, vůni cítíte už z dálky. Kůra na stromě má hladkou šedostříbrnou barvu.
7. února 2020 21:56
Ahaha, to je ono, mám v tom zmatek, teď přemýšlím, jaké to tu máme keře – vrba nebo kozí vrba, nebo je to obecně jedno.
20. července 2021, 09:36
Je velmi snadné rozeznat vrbu od vrby. Vrba má načervenalé větve. A považuje se za správné dávat to na Květnou neděli do kytic.
Kozí vrba je plevel. Snažíme se ho zbavit, pokud se na webu objeví. V lese – neprostupné houštiny. Když kvete – hrozný alergen, jako bříza. A když vybledne, chmýří se rozptýlí na několik kilometrů.
20. července 2021, 10:04
A. Teď je to jasné. Zřejmě máme obojí a vrba je zjevně o něco vyšší a kozí vrba je spíš taková, já nevím, plíží se keři.
Někteří škůdci vrbu sežerou, nezpůsobí sice smrtelné škody, ale zkazí pouze část listů. Všiml jsem si jich, protože jsem občas viděl větve pod elektrickým vedením, aby při silných deštích nevisely mokré na drátech a tahám je pryč ke kozám a tito škůdci mi kazí kozí večeři, listí je plné děr a s larvami někdy ani nevezmu a nechodím stříhat, pokud se ti vzhledově nelíbí. Ale bylo to loni, vidím, že letos nejsou, neděje se to tu rok co rok.
A tak vrba a kozí vrba dokonce rostou podél stejné linie – trochu napravo od mého webu a vrbového souseda a nalevo zřejmě kozí vrby. Pravda, kozí vrby to dostaly, šli jsme tam se stádem a jdou se mnou jako máma, žerou všechno v řadě, i když z bolševníku zbyly jen nalámané klacíky. V ostatních věcech se tam zachovaly kořeny kozí vrby, ta ještě poroste) Jen jedna nepříjemná věc – je tam i soused, který má vysazené okrasné keře a vy musíte při pastvě stát vyzývavě ťukat do obrubníku klackem, aby je kozy zároveň nepohltily.
Nevím o alergenicitě, ne v mé diecézi, nemám reakci na pyl. Z nějakého důvodu nemám náchylnost, když byla moje matka těhotná, z nějakého důvodu divoce chtěla citrusy a nejedla jen pomeranče, ale rovnou citrony s tlustou kůrou, kilogramy, protože děda to mohl získat spojením , snědl jsem toho tolik, že jsem z nich byl silně pokrytý diatézou, ale z nějakého důvodu jsem se narodil bez alergie, od té doby můžu jíst citrusové plody, jak chci a nereaguji na žádný pyl. Alergii mám, jen když při sběru máty přepiju mátový čaj (roste tu hodně, i podél cest jako plevel, občas sekáte trávu pro kozy a máta voní mocně a hlavně), vařím hodně silný a piju v horku je to nutné a není to nutné. Teď, když vypijete příliš mnoho tohoto nápoje, začnu mě svědit, i když ne hned, musíte opravdu hodně pít. Jen si nekupuji čaj za peníze, no, místo toho šlehám cokoli – vařím kompoty z bobulí, pak různé listy, jako je máta, rybíz, malina a dokonce i třešeň.
20. července 2021, 10:54
Nikdy jsem žádnou alergii neměl. A ve stáří se objevil právě na květu vrb a břízy, jarní polynie se nazývá. Není nic jiného, mmm . Konec dubna-začátek května – zhasněte světlo! Z nosu teče jako z kohoutku, oči strašně svědí, prášky mě usínají. Alespoň nevycházejte z domu. A tady tato vrba roste přímo před stanovištěm v lese. A čím více ji kácíte, tím více roste. Pořiďte si kozu, nebo tak něco.
A ona s třeskem zakoření. Vyřezal jsem z něj praky pro potřeby šermu. Nedej bože nechat na nich kůru, do podzimu vyroste strom, který je těžké vytrhnout .
20. července 2021, 11:12
S kozami je spousta problémů, nevím jak kde, ale není možné je jen tak vypustit – buď sežerou něčí květinovou zahradu, nebo se dostanou do problémů. Jednou pásla kozy, jedna stála na lísce, dostávala se k jejímu listí a kopyto se jí zaseklo ve vidle, nemohla ho sama dostat. Kdybych tu nebyl, ona není fakt, že by se dostala ven.
I když nebudu říkat, že jejich pasení je přímo dřina. Všechno je to tak, že je vezmu kilometr a půl od vesnice, buď na mýtinu, nebo na nějakou prastarou nezpevněnou cestu, hustě porostlou trávou lidské velikosti – tam vrba, kopřivy, některé ostnaté plevel jako bodlák, ale méně pichlavý (kozy je žerou velmi ochotně, kupodivu i přes pichlavost), vybírám si pro sebe sušší, slušnější místo v nějaké suché díře v trávě na pahorku a sednu si tam číst knihu, nebo dokonce jít spát, pokud je vážně zdrcený. Pasou se poblíž, aniž by nikam šli, když se nasytí, shromáždí se kolem mě, začnou do mě strkat rohy, říkají pojď, jdeme. Nebo začnou zapadat vedle sebe, probudím se takhle – a vedle mě se nachází koza.Nebezpečné je jediné – aby na mě nešlápli kopytem, jinak jsou těžké, znatelně našlapují na, zvlášť když kozy, Zaboldalkin, podle mě váží skoro cent, i takový zdravý, střapatý, na nějaké divoké hoře.
Beru i praky, většinou je tahám, kozy je ohlodávají z kůry a pak na podepření dávám angrešt nebo jabloně. Jablíček je letos hodně, při vydatných deštích je to bez oštěpů nebezpečné.
