Když mi bylo asi 13, mého otce omrzela historická praxe, která mu přinášela příjem, a přestěhovali jsme se na malou farmu. První věc, kterou jsme se rozhodli udělat, bylo pořídit si kuřata, a k tomu čistokrevná kuřata, protože mít kuřata bez rodokmenu není dost elitní. Na základě rodinné rady jsme šli na farmu sousedky mé tety, která měla hodně kuřat. Kuřata byla těchto plemen: maliny, holé krky, Jerseyovi obři, indonéská černá kuřata a některá další bílá a zdravá, jejichž jméno jsem zapomněl. Ve výsledku jsme koupili vajíčka a jeli domů. Doma dali vajíčka do inkubátoru. V důsledku toho se vylíhlo asi 30 kuřat.

Úplně prvním z nich bylo černé kuře, ze kterého po nějaké době vyrostl kohout. Předkové tohoto kuřete zjevně sledovali kuřecí verzi filmu “Caligula”, protože majitel zvláště nesledoval čistotu plemene. Kohout se ukázal jako bestie monstrózní velikosti (téměř po kolena a vážící asi pět kilo) úžasné antracitově černé barvy, s vertikálním tělem, luxusním černým hřebenem, lysým krkem, holým, černým, jako pokud lakované nohy, pokryté silnými šupinami. Jen několik peříček na ocase bylo jasně šarlatové. Obraz dotvářely zdravé ostruhy a výška po kolena. Kohout okamžitě získal přezdívku „fašista“, protože se všemi svými způsoby a charakterem připomínal důstojníka SS ze sovětských filmů. Na hlavě měl stylový účes, díky kterému vypadal jako gangster z Peaky Blinders.

Když zima skončila, bylo rozhodnuto o stavbě nového kurníku, a proto jsme mladá kuřátka poslali k babičce z otcovy strany. Hned první den šla babička nakrmit kuřata, načež na ni kohout zaútočil a bez jediného slova jí probodl nohu ostruhou. Sakra, babička si tímto činem vydělala parádní absťák, protože chytit hloupou zdravou ptačí ostruhu potřísněnou hnojem do stehna není moc zdraví prospěšné.

Jakmile se někdo přiblížil k jeho kuřatům, začal výhružně kvokat a s nebývalou zuřivostí zaútočil na nohy toho člověka a pokusil se tě bodnout ostruhou. Když dostal hravý kop, letěl několik metrů, ale znovu se zvedl a vrhl se do zuřivého útoku. Každý člen naší rodiny věděl, že se dokáže vrhnout k nohám, a proto se již předem připravoval, že drzému ptákovi dá pahýl.

ČTĚTE VÍCE
Jaký druh šťovíku můžete jíst?

Po několika měsících pobytu u babičky byl kohout povolen na procházku. Láskyplně se přilnul k sestře mé babičky a následoval ji, prosil ji o jídlo, hlavně křičením a snahou klovat ji do paty.

Tento opeřený parazit někde na konci léta utekl na ulici a dostal se na pozemek sousedky, která svého ptáčka chovala. Proč se ptačí šíp proměnil v krvavé peklo, se dodnes neví, ale kohout k smrti ubil sousedova krocana, i když ne největšího. Po skandálu jsme si vzali kohouta zpět.

Hned první den nám do kurníku vlezl sousedův kocour, ale místo obvyklých několika kuřat tam na něj čekal kohout, který na neznámého okamžitě zaútočil s úmyslem tohoto huňatého parchanta zabít. Sousedova kočka s křikem přiběhla k němu a kohout ho s ohlušujícím kvákáním doprovodil k plotu.

Samostatně bych chtěl mluvit o hlavní nevýhodě chovu – krysách. Velmi brzy se mezi námi rozmnožily tisíce těchto tvorů a nic proti nim nepomohlo. Pravidelné pletí je vyřízlo a z území jsme odstranili krysí těla, ale to ve skutečnosti nepomohlo, protože to nesnížilo počet tvorů. Krysy napadaly křepelky, drásaly se, lezly do domů a co bylo horší, šířily echinokokózu, kterou jsem zjistil pitvou padlého krysího vojáka.

Pasti na krysy umožňovaly zabíjet jen ty nejmenší a nejslabší, ale staré alfa krysy žily ve svých dírách a množily se. Nepomohlo ani omezení nabídky potravin, v podobě potravin skladovaných v uzavřených sudech. Když se na farmě objevili králíci, kozy, koně a krávy, problém se stal katastrofálním.

V tu chvíli přišel autor příspěvku s geniálním nápadem: vzal z police starou vzduchovku, připevnil na ni pořádný dalekohled a každé ráno začal vycházet na balkon svého domu, ze kterého pohled se otevřel přímo na kurník, pod kterým byla krysí kolonie. Velmi rychle jsem se pustil do úkolu spáchat genocidu na krysách a vesele a vesele je poslat krysím bohům.

Jednoho dne, časně ráno, za svítání (a krysy běhaly většinou ve tmě), jsem si všiml středně velkého krysího mláděte, měkce broskvové barvy (zjistil jsem, že v určité fázi došlo v naší populaci k barevné mutaci krys, protože jsem je donedávna nelovil nikdo), kdo se dostal ze své díry
Už jsem se připravoval poslat tohoto šmejda do pekla, ale pak se z kurníku pomalu vynořil severský kohout s chůzí skutečného důstojníka SS. Když uviděl krysu, vydal zuřivý výkřik, zaútočil na ni a ve zlomku vteřiny ji celou sežral.

ČTĚTE VÍCE
Jak zalévat Juncus?

Od té doby, když jsme s otcem vyšli na balkon, často se nám naskytl okouzlující pohled. Uprostřed denního světla se z bunkru vyklonila krysa, rozhlédla se a rychle vběhla do další díry. Pokud kohout zachytil pohyb krysy, vrhl se za ní a snažil se ji sežrat. Obvykle se mu to podařilo po krátké, ale epické honičce. Při této akci jsme se naučili sázet na krysu nebo kohouta a díky kohoutovi jsem jednou vyhrál od otce dva tisíce.

Kohout nezapomněl ani na své přímé povinnosti. Jednak šoustal se vším, co se hýbalo, útočil na další kohouty (poté, co ukoval dva mladší protivníky k smrti, došlo nám, že by měli být chováni odděleně), pávy, bažanty, ovce a malé děti. Mladší velmi rychle pochopili, že v kurníku nejsou vítáni, a přestali tam chodit (zvláště poté, co kohout srazil svou čtyřletou sestru a pokusil se ji klovat). K bažantům a pávům byl poměrně tolerantní, jen občas je proháněl po dvoře. Ovce obvykle klovaly do nosu nebo se na ně s hlasitým mlakáním rozběhly. Ještě ve věku „psího chleba“ kloval psa do nosu, takže ten s hlasitým kňučením utekl, a když se proměnil ve zdravého vlčáka, ke slepicím se ani nepřiblížil.

Za druhé, kohout po sobě zanechal asi 70 kuřat. Opravdu posral všechno, co se hýbalo, i všechno, co se nehýbalo, včetně zbytku ptáka a z nějakého důvodu gumové galoše. K husám a krůtám se choval s úctou. Pěkně se válel v prachu, zvedal oblak prachu, prohrabával se kompostem a hledal larvy. Když jsem kopal zahradu, kohout přiběhl s hlasitým kvokáním hledat červy. Nikdy mě však nesledoval. Někdy jsme ve stodole nacházeli mrtvoly velkých krys, úplně rozlámané na kusy. Očividně k nám přišli, aby profitovali z kuřete ohryzáváním tlapek, ale našli jen smrt.

Kohout měl kohoutí volno: chodil po dvoře, koupal se v písku, seděl v kopřivách, občas vylezl na studnu a hlasitě křičel, šukal slepice, kloval oblázky. Jednoho dne vylezl do keře kavkazského jalovce a seděl v něm dva dny, dokud jsem ho odtamtud nevytáhla nadávka. Když přišla babiččina sestra, proměnil se a začal za ní utíkat a dožadoval se jídla. Vždycky všechno snědl. Obvykle směsné krmivo, ale oblíbil jsem si i nasekané kopřivy.

ČTĚTE VÍCE
Kde je nejlepší místo pro pěstování konzerv?

V určitém okamžiku se kohout stal letargickým a zachmuřeným a trpěl bronchitidou kvůli holému krku. Brzy však ožil a začal kokrhat. Jestliže to dříve dělal s mírou, nyní neustále křičel, což nám i našim sousedům bránilo ve spánku. Nakonec jsme ho z tohoto důvodu zabili gilotinou. Při pitvě se zjistilo, že jeho orgány již dávno uhnily kvůli silnému novotvaru zhoubného charakteru, který vznikl v játrech, a proto jsme pohrdli jeho konzumací. To byl jediný pták, kterého mi bylo líto. Dobře se vyspi, milý kohoutí příteli.

Obecně se kuřata ukázala jako překvapivě chytrá a chladná stvoření. Později se mi dokonce podařilo ochočit jedno kuře, které se narodilo úplně slepé. Naučila se reagovat na zvuk mého hlasu a poměrně dlouhou dobu (asi 8 let) žila v mém pokoji, vedle jiných zvířat.