Jak miluje narcista?

“Když si vybereš svého Ikrana, musí si i on vybrat tebe.”
– Jak poznám, že si mě vybral?
– Bude tě chtít zabít.

Patnáct let v psychologickém poradenství a dvanáct let v psychoterapii jsem poslouchala několik stovek ženských příběhů o nešťastné lásce. Při vzpomínce na nejtragičtější milostné příběhy spojené s nedostatkem vzájemného porozumění mezi partnery, manipulací až psychologickým sadismem chápu, že téměř každý z nich nás přivádí k tématu narcismu.

O čem to mluvíme?

Nyní módní slovo „narcismus“ uvedl do povědomí veřejnosti Freud. Ten se zase odvolává na příběh starořímského básníka Ovidia, vyprávěný před 2000 lety: mladý muž se zamiloval do vlastního odrazu ve vodě a zemřel touhou po nedosažitelné „milence“. Při poslechu tohoto příběhu si možná myslíte, že „narcismus“ znamená „moc se milovat“. Ironií psychiatrů je, že klinická praxe znamená pravý opak.

“Pojď z dětství”

Obecně se uznává, že narcista měl depresivní, chladnou nebo odmítající matku, která nepřijímala dítě takové, jaké bylo. Neustálá výtka a nespokojenost rodičů mohla být prokládána paradoxně nezaslouženou chválou, která v dítěti vytvářela dosti rozporuplný obraz sebe sama. Za svůj náhodný a nezasloužený úspěch je vyvýšen do nebes a na půl dne jmenován hrdinou roku. Za neúspěch je odstrčen nebo ignorován, čímž se ukazuje, že bez úspěchu není ničím. Nejtěžší narcismus se vyskytuje v rodinách, kde děti nejsou nikdy chváleny.
Zbavení lásky je pro dítě tím hroznější, čím je ono samo menší. A pro malé dítě je zbavení lásky prožíváno jako vnitřní smrt. Takové dítě se učí přizpůsobovat chladným a odmítavým rodičům a neustále dosahuje úspěchů, které by jim mohly být předloženy jako platba za lásku. Pokud matka miluje mladé sportovce, její syn bude vytvářet rekordy. Pokud je babička blázen do zahraniční literatury, její vnučky přečtou celého Huga v originále. A tatínkovi, který je matematik, bude taková dcera dělat v šesté třídě úlohy, které byly určeny pro jedenáctou třídu. Ptáte se, co je na tom špatného? V samotném fenoménu snahy o dokonalost není nic. Bez toho není možné ani učení, ani práce na chybách, ani umění, ani vědeckotechnický pokrok, ani osobní růst. Navíc: všechny ty nejkrásnější věci na našem světě vytvořili narcisté pro narcisty (a my je používáme). Problém je jiný: na přizpůsobení se rodinné ošklivosti dítě platí vnitřní ošklivostí.

Život narcisty

. je věčný pohyb ke zlepšení, protože ztratit pro něj znamená zmizet. Jinými slovy, narcista má vždy co dělat a zároveň tam vždy nemá kdo být. A jelikož pocit ztráty sebe sama je velmi hrozný, neustále hledá příležitosti k sebezdokonalování, míjí se životem jako takovým. Ale to není to nejhorší.
Lidé, kteří nikdy nebyli skutečně milováni, nejsou schopni lásku přijímat ani ji dávat. Dětství našeho hrdiny bylo samozřejmě tragické a dokonce ho téměř zničilo. A když si představíte jeho utrpení, pravděpodobně pocítíte bolest a lítost, stejně jako já. Po přežití však narcista obvykle nezůstává dlužen. Odvděčuje se světu tím, že zničí ty, kteří jsou s ním spojeni, a udělá s nimi vše, co ho naučili jeho rodiče. To je to, o čem chci mluvit podrobněji.

“Princ a chudák”

Podle nizozemského psychoterapeuta Harma Siemense lze všechny narcisty rozdělit do dvou typů. Říkejme jim „princ“ a „chudák“. Lidé prvního typu („žebráci“) si velmi dobře uvědomují svou nejedinečnost a nedokonalost. Jejich bolestná závist na cizí úspěchy někdy hraničí s depresí. Jsou velmi zranitelní a závislí na vnějších názorech a potřebují neustálý souhlas, který jen nakrátko zmírní melancholii. Nikdy nejsou spokojení nebo šťastní, protože nemají schopnost prostě být a užívat si života. Místo života zaujímá bolestné zvažování toho, co se v životě nedaří. V důsledku toho velmi trpí nedostatkem intimity s ostatními lidmi, ale strach, že budou odhaleni na blízko a uvidí „nedostatky“, je vždy silnější.
Narcisté druhého typu („princové“) se chovají jako naprostý opak toho prvního a většinou pocházejí z těch dětí, jejichž matky prostě nebylo možné potěšit a neuvědomují si svůj ústřední zážitek – bolest z nedokonalosti. V tomto případě je psychologická obrana velmi silná (koneckonců pomohla dítěti přežít!), takže navenek jsou tito lidé stabilní až k „neproniknutelnosti“. Jsou si prostě jisti, že jsou ideální! Svou nekonečnou aroganci skrývají tím lépe, čím vyšší je jejich inteligence. Pokud se (nakrátko) ocitnete v kruhu důvěryhodných lidí, může se vám „princ“ tajně přiznat, že je největším mužem na světě. Na druhém místě jste vy, protože je vám ctí znát tajemství. Karikovaná arogance slouží jako obrana proti závisti („Pořád jsem lepší než oni“) a sebevědomí jako obrana proti intimitě („Ještě si bez nich poradím“). “Princové” se samozřejmě také potýkají s problémy při navazování blízkých vztahů, ale svou roli v nich nikdy nepřiznají. A obecně se zdá, že taková maličkost, jako je intimita, je moc netrápí. Před námi jsou přece velké věci!
Co mají tyto dva různé typy lidí společného? Skutečnost, že oba nekonečně trpí nedokonalostí, protože „být lepší“ je jediný způsob, jak si zasloužit lásku druhých. To, co odlišuje první od druhého, je pouze rozsah, v jakém je toto utrpení realizováno. Pokud je v prvním případě nahá a bolestivá, pak ve druhém zdobí psychologická obrana, dokud není úplně k nepoznání. „Žebráci“ narcisté trpí akutněji, takže mnohem častěji vyhledávají psychoterapeutickou pomoc. Naopak „princové“ téměř nikdy nežádají o pomoc, ale nutí své blízké trpět. Ale hlavní trik je v tom, že uvnitř každého „prince“ je „žebrák“ (a naopak) a jednoho bez druhého nemůžeme pochopit. Pojďme tedy přijít na to, z čeho Princové opravdu jsou.

Začátek: Začarovaný kruh obdivu

Hrozné tajemství „prince“ spočívá v tom, že nekonečně pochybuje o své vlastní hodnotě a váš obdiv je jeho hlavní potravou. Jakmile si všimne, že si jím nejste jisti, okamžitě vás opustí – hledat někoho, kdo se na něj bude s touhou dívat. Ale pokud si toho všimnete, co se stane dál?
Všechno bude chvíli v pořádku. Protože narcisté bývají chytří, váš princ vás rychle pozná a odhalí vaše stránky, které máte nejraději. Přinese vám vaše oblíbené květiny nebo ty správné dorty (podle toho, co způsobí nejsilnější reakci). Pokud milujete divadlo, koupí si lístek přesně tam, kam jste snili. Pokud dáváte přednost procházkám v parku, bude na chvíli souhlasit s tímto: prostě se projděte. Naučí se váš jazyk. Naučí se vtipkovat tak, aby vám to připadalo vtipné, a poslouchá, abyste věřili, že ho příběh skutečně dojal. Budete šťastní na (velmi krátkou) dobu.
Narcista může nebo nemusí být tím nejkreativnějším milencem, kterého jste kdy potkali. Záleží na tom, jaká oblast života je vybrána pro sebepotvrzení. Poznat narcistu v posteli je obvykle snadné: nikdy se s ním nebudete moci emocionálně setkat. V těch chvílích, kdy vášnivě zachytíte jeho pohled, se mu v mozku čtyřky s pluskem a pětky s mínusem rychle spočítají do čtvrtky. Pokaždé, když na vás nemá čas: odhadne, jak úžasný milenec je.
Jak již víme, narcista ví, jak zahnat děsivý pocit vnitřní prázdnoty jediným způsobem – přijímáním obdivu. Ironií je, že ať je obdivu sebevíc, nikdy ho není dost, protože prázdnotu uvnitř nelze napravit zvenčí. Bez ohledu na to, jak moc ho milujete a jakkoli ho obdivujete, vždy pro něj bude více či méně, protože v hloubi duše sám nevěří, že za něco stojí. Je jako Münchausenův kůň: pije z jednoho konce a vylévá z druhého. Jednoho dne, když se mu podíváš do očí, řekneš: “Jsi krásná,” a on s úsměvem odpoví: “Ty jsi taky wow.” A s děsivou naléhavostí pochopíte, že všechny pocity ve vašem svazku jsou pouze vaše.

Pokračování: závist a její „malé sestry“

Pamatujte: narcisté jsou nekonečně závistiví, protože závist je logickým pokračováním nespokojenosti se sebou samým. A narcisté donekonečna popírají, že by záviděli: jinak se již tak bolestivá nespokojenost se sebou samými stane zcela nesnesitelnou. Narcistická závist má „malé sestry“ – další osobnostní rysy, které jsou ve vztazích patrnější: nevděk, neschopnost se omluvit a chlad. Vděčnost předpokládá, že někdo má něco, co potřebuji, a to je ponižující. Chybí také lítost a schopnost omluvit se, protože jinak byste museli uznat, že se váš princ v něčem mýlil. Chladnost narcistů se vysvětluje tím, že citová intimita předpokládá odzbrojení, důvěru a stírání hranic. A pro narcistu je to smrt, protože pak nebude schopen ovládat, jak je krásný.

Co bude dál?

Protože narcista není schopen intimity, „milostné“ vztahy ho rychle začnou unavovat. A protože není schopen přiznat, že není schopen intimity, je snazší pověřit vás odpovědným. Jednoho dne proto místo pohledného Prince najdete poblíž nabručenou bytost, uraženou celým světem ve vaší tváři. Pokud pro něj není důležité zůstat gentlemanem, najednou expresivně plivne do trávy na kraji silnice nebo na schůzku „náhodou“ zapomene. Pokud potřebuje obrázek, velmi zdvořile se zeptá, jestli jste tajně rozbili jeho oblíbený šálek, když byl ve sprše. Když se nervózně zasmějete a zeptáte se, co se stalo s tím nejlepším vztahem na světě, odpověď bude něco jako: “Hlasný smích ti nesedí.” Smích vám samozřejmě uvízne v krku, ale jakmile přijdete k rozumu, ukáže se, že řekněme potřebujete napumpovat spodní břišní svaly, vyměnit obroučky brýlí, přečíst si učebnici logiky a zlepšit si paměť, protože vám podruhé vypráví o rámcích a popáté o logice. A vůbec zjistíte, že nejste žena, kterou potřebuje, protože jeho velké cíle nesouhlasí s tvoje malicherné rozmary.
Pokud s ním budeš pořád, bude to horší. Jakmile dostanete ty abs, ukáže se, že nejste dost milí k jeho přátelům. Když se na jeho přátele začnete usmívat od ucha k uchu, ukáže se, že bude lepší, když úsměv odložíte na návštěvu zubaře. Když ztratíte nervy, bude to znít, jako byste, soudě podle stylu své argumentace, nikdy nečetli učebnici logiky. A když po něm s pláčem hodíte talíř, přidá ho na účet spolu se svým oblíbeným šálkem (který v podobné situaci rozbil jeden z vašich předchůdců).

Konec

Pokud ho nemiluješ, odejdeš teď. Ale kdybys ho nemilovala, četla bys tohle? Bonus, který na vás čeká na konci maratonu, je, že se skutečně zlepšíte. Nikomu přece neuškodí ani učebnice logiky, ani návštěva zubaře navíc, ani ploché břicho. Pokuta, kterou za to zaplatíte, je mnohonásobně vyšší než roční předplatné do elitní posilovny – podkopané sebevědomí a pocit vnitřní prázdnoty, který se vždy dotkne těch, kteří snili o tom, jak udělat narcistu šťastným.

Tragédie narcismu je uvnitř stejně velká jako navenek neviditelná. Pamatujte si jednu věc: bez ohledu na to, jaké štěstí má váš princ, je uvnitř vždy žebrák a prožívá se jako neentita. Mír, matně připomínající štěstí, ho na chvíli navštíví, když vystoupil na další schod neviditelného schodiště vedoucího do nebe. Čím hloupější je váš milovaný, tím méně si uvědomuje, že důvod jeho akutní melancholie a nespokojenosti se světem je v něm. A tím agresivněji vás bude vylepšovat jako součást tohoto nedokonalého světa. Čím chytřejší je vaše Krásná květina, tím více se bude zajímat o sebe, a ne o svět a ne o vás. Nebude sice každodenní hodinová přednáška o sebezdokonalování, ale ani nic moc jiného. Nikdy vůči vám nezažije skutečné teplo; není schopen vám upřímně naslouchat, pokud se cítíte špatně a „bolí vás duše“; neumí litovat a není schopen citové podpory. Jednoduše řečeno, ve vašem vztahu žádný takový není.

Doslov

„Nemám ponětí, jakou ženu potřebuji. Smolař a slaboch mě rozzlobí tím, že na mně bude parazitovat. Úspěšný a nezávislý ve mně vyvolá závist a ponížení. Potřebuji silného přítele, jehož úspěchy budu vždy snižovat: jinak nepřežiju. A jsem hluboce znechucený sám sebou, když to říkám.” — Tento text kdysi pronesl jeden z mých klientů, vůbec ne narcista: narcista není schopen takové poctivosti a odvahy. Ale každý z nich to tak cítí. Pokud se tedy rozhodnete zůstat, podpořte se tím, že narcisté vybírají to nejlepší, a proto si váš princ vybral vás. Ale pokud si myslíte, že vědomí toho může hřát místo lásky, jste na omylu.

Samozřejmě je to odchylka. Odklon od osobního rozvoje.

To je otázka od narcisty (přečtěte si až do konce článku, abyste pochopili, o čem píšu). Jsou to narcisté, kteří žijí ze závazku vůči sobě a vůči ostatním. Zralí lidé žijí s láskou ke světu, lidem, dětem, životu a sobě.

Narcista je obvykle lhostejný, protože jeho pocity a vnitřní svět chybí a jsou potlačeny. Místo pocitů je přítomen vztek, zášť, prázdnota, nenaplnění.

Otázka zní: “Proč bych měl milovat děti a ostatní, když jsem nebyl milován v dětství a nyní mě nemilují ostatní?” (ano, přesně tak se narcista vnímá).

Zdravý člověk nemusí milovat všechny děti stejně. Láska je pocit, který se projevuje různými způsoby. Ale zdravý člověk má k dětem laskavý vztah a raduje se, když je vidí. Je připraveno začít podporovat, chránit jakékoli dítě, být na jeho straně, stát se oporou, chránit ho a případně nahradit jeho rodiče. To je přirozený instinkt, dokonce i u mužů.

Věnujte pozornost zdravým lidem, když si najednou všimnou, že dítě je na ulici samo. Okamžitě nastoupí zdravý instinkt – projevit dítěti lásku, chránit ho, najít jeho matku a stát se jeho rodičem, dokud se matka nebo otec nenajdou. To je přirozený pocit. Podívejte se, jak se to projevuje v přírodě. Samice jednoho druhu se okamžitě stává starostlivou matkou, rodičem pro cizí mláďata.

A vlastností narcistické psychiky je, že všechno kromě sebe sama vnímá jako cizí, oddělené, to se jí netýká. Cítí se oddělený, izolovaný a zaujatý sám sebou. Zdravý člověk nežije v izolaci od ostatních lidí. Je součástí tohoto světa. Je uvnitř společnosti a není od ní izolovaný.

Pro narcistu nemůže být nikdo jiný významný než on sám, jinak se všechny jeho falešné, ideální představy o něm zhroutí. Pokud se náhle ukáže, že ten druhý je významnější, objeví se narcistova vnitřní prázdnota a komplex méněcennosti. Proto se chrání před jakýmikoli city a láskou k druhým lidem. Jeho vnitřní prázdnota a odstup ve vztahu k lidem, jejich devalvace, mu „pomáhají“ „přijímat“ pozornost od nich a jeho význam, cítit se významný, i když jsou to jen jeho vlastní přesvědčení o sobě samém.

To je důvod, proč narcisté často kladou stejné otázky. Nepotřebují odpověď, potřebují pozornost, uznání, pocity od druhého. Musíte dokázat svou hodnotu. Trvejte na tom, vnucujte to ostatním.

Ale oni to nedokážou. Svými způsoby komunikace a náhledem na život lidi naopak odsouvají dál od sebe. A zasahují do zdravé interakce, lásky a náklonnosti.

Láska a náklonnost jsou pro ně bolestí. Protože byli jako děti nemilovaní a odmítaní. A byli nuceni vybudovat mechanismus „nelásky“ ke světu, k druhým lidem, aby se tak ochránili před bolestí a traumatem odmítnutého.

Proč je láska k životu, dětem a světu přirozenou vlastností lidské psychiky? Protože člověk je součástí tohoto života a ne samostatnou bytostí. Protože děti mají více života, jsou život sám.

Ale u narcisty toto chybí. Utíká, schovává se před bolestí, před životem. Bojí se prožívat svůj vnitřní svět a potkat v sobě skutečného sebe sama.

Uvnitř je příliš mnoho bolesti, kterou nelze přežít. Není síla se s tím vyrovnat, žádné zdroje. Potřebujete lásku zvenčí.

Je nešťastný, a proto vnímá svět agresivně a podrážděně. To je jeho odpor k životu. Lhostejnost je přece pasivní agrese (skrytá pomsta světu) za nedostatek radosti, lásky a života v sobě i ve vztahu k němu ze strany druhých lidí. Zdravý člověk miluje a váží si života a těší se z jakéhokoli jeho projevu.

Nikdo nemusí nikoho milovat. Láska je o následování. Normální, zdravý člověk přirozeně prožívá lásku a úžasné city k dětem, protože sám takový byl a radoval se z takových okamžiků svého života. Děti proto pomáhají vzpomínat na šťastné dětství, otevřenost, lásku ke světu, radost a dětskou spontánnost.

Otázka tedy zní: „Jak můžete cítit lásku k dětem? Proč bych měl?

Ano, neměl bys. Člověk se zdravou psychikou a bez nářků na svět má úplně normální a přirozenou lásku ke světu, k lidem a k dětem. Protože miluje život a sebe v něm.

Narcisty neodsuzuji, dobře znám jejich vnitřní bolest a jejich svět, znám jejich utrpení. Naopak jim pomáhám znovu získat celistvost jejich psychiky. Miluji narcisy. Vím, jak zraněné a traumatizované dítě se skrývá za takovou obranou a lhostejností ke světu, k druhým lidem, k dětem.

Lhostejnost je žádost o lásku. Velmi silný požadavek. Proto s vámi sdílím svou lásku. Miluji tě. Nepřesvědčíte mě, že jste vůči ostatním lhostejní. Vím, že se za tím skrývá vaše bolest, vaše zraněná duše, a jakmile vám pomohu otevřít se světu, bolest se vylije. Obrovská bolest a za tou bolestí je opravdová láska k sobě, k lidem, k dětem.

A takový člověk začne milovat a zbožňovat svět i sebe v něm.