Poušť je na jaře pěkná. Zdá se, že Země probuzená ze zimního spánku a opilá sněhovou vodou se obléká na zářivou, barevnou dovolenou – kouli květin. Takhle nás potkala jednoho dne na konci dubna. Na pozadí zářivě zelené trávy tu a tam trčely vysoké „svíčky“ kvetoucích ferul, eremurus a rebarbory s obrovskými vrásčitými listy rozprostřenými na zemi. Tulipány se třpytily barevnými světly. Červené, žluté, bílé, místy splývaly v pestré koberce, táhnoucí se jako vinuté stuhy podél okrajů trámů a prohlubní. Vlhká země prohřátá sluncem pronikavě voněla. Občas jsme cestou narazili na jurty chovatelů dobytka, kteří sem brzy na jaře migrovali na pastvinu-dzheylyau.
Jménem okresních úřadů jsme spěchali do obce Zhilandy, odkud přišla poplašná zpráva od jejích obyvatel, že mají spoustu jedovatých hadů. Bylo těžké tomu uvěřit. Již dříve jsme slyšeli příliš mnoho legend spojených s hady v tomto traktu. Ale jak se říká, nevadí: stát se může cokoliv. Není divu, že název města Zhilandy pochází z kazašského slova „zhilan“, což znamená „had“.
Ve vesnici u jedné z jurt už na nás čekal hlučný dav. Navzájem se přerušili a všichni shromáždění mluvili najednou a lámanou ruštinou. Nebylo možné ničemu rozumět, tak jsme pozvali jednu osobu, aby promluvila. Z davu vyčníval mladý muž, který se identifikoval jako Aralbai – jak se později ukázalo, hlavní očitý svědek incidentu.
Ráno, když se probudil, ale ještě nevylezl zpod deky, uviděl u vyhaslého ohně dva stočené hady. Překvapení ho velmi vyděsilo, ale hned, když se ovládl, popadl lopatu stojící u dveří a. Jeho žena a děti se probudily z hluku. Všichni společně začali zkoumat prostor uvnitř jurty. Když truhlu odsunuli, našli pod ní další tři hady. Další skončil pod plstěnou podložkou položenou na podlaze. Bylo nebezpečné zůstat doma, a tak se rodina okamžitě přestěhovala do sousedovy jurty.
Zpráva o „návštěvnících“ v jurtě Aralbai nadchla celou vesnici. Co se stane, když hadi vlezou do jiných jurt? Lidé, kteří nevěděli, jak se chránit, se obrátili o pomoc.
Aniž bychom ztráceli čas, začali jsme prohlížet nešťastnou jurtu. Hadi už nebyli nikdy nalezeni. Ale podařilo se jim najít několik malých děr v hliněné podlaze. Bylo to jejich prostřednictvím, že hadi vstoupili do jurty? Když jsme vyšli z jurty, uviděli jsme na zemi vedle ní mnoho stejných děr, které byly navzájem spojeny vyšlapanými cestičkami. Všechno se vyjasnilo: zvenku i uvnitř jurty to byly východy z jedné velké složité nory malých myších hlodavců. Podle všech indicií byla díra neobydlená. Ale kde jsou jeho majitelé? Možná zemřeli na zimu v zimě? To se jim stává často. Nebo je možná zničili hadi, kteří vlezli do díry?
K vyřešení vzniklých problémů bylo nutné vyhloubit díru. Sotva jsme se dostali hlouběji než rýč, když jsme objevili hustou síť chodeb. Otvory byly umístěny tak hustě, že na svislém úseku příkopu připomínaly buňky plástve. Když jsme prohloubili příkop další bajonet a začali uklízet jeho okraje, hlava hada pomalu vystrčila ze zející díry v jednom z průchodů a ztuhla v nehybné póze. Na několik sekund se zdálo, že se had ukázal a nám se podařilo si ho dobře prohlédnout. Trojúhelníková hlava hada, jasně ohraničená od krku, se zdviženým nosem, jako by byla obrácená vzhůru. Na obou stranách tlamy, mezi nozdrami a očima se svislými zorničkami, byly jasně viditelné důlky. Poté, co had prozkoumal situaci hrozivým, nemrkacíma očima, pomalu sklouzl na dno příkopu. Nyní byla celá viditelná. Na hřbetě byly příčné skvrny, zkostnatělá špička ocasu se mírně chvěla. Ukázalo se, že „průkopníkem“ je obyčejná nebo pallasiánská měďka – jeden ze zástupců rodiny jedovatých hadů, z nichž většina žije v zemích Ameriky a Asie.
Neuplynula ani minuta, než se další začali plazit za prvním hadem a cítili příliv teplého čerstvého vzduchu. O pár minut později už na stěnách příkopu visely další a další exempláře. Brzy se na dně vytvořila koule propletených tvorů. V této pestré sbírce dominovali barevně a velikostně nejrozmanitější hadi měděnohlaví, výrazně méně bylo stepních zmijí a nejedovatých vzorovaných hadů.
Plazi jsou studenokrevní živočichové. Jejich aktivita závisí na okolní teplotě. Z pomalých pohybů hadů nebylo těžké uhodnout, že po pobytu v chladné zemi se ještě úplně nevzpamatovali ze zimní strnulosti. Abych se o tom konečně ujistil, vytáhl jsem z koule jeden bavlník a položil ho na teplý, sluncem zalitý povrch země. Had zůstal nějakou dobu nehybný, ale poté, co se zahřál na slunci, se plazil na stranu. Nohou jsem jí zablokoval cestu. Cottonmouth se prudce stočil do kruhu, zvedl hlavu směrem k nebezpečí, provedl několik děsivých výpadů hlavou napřed a ztuhl v obranné pozici.
Had nikdy neútočí jako první. Nejčastěji se snaží odplazit, a když se jí to včas nepodaří, tak se dostává do nebezpečí. Přiblížil jsem si špičku boty a ozvalo se ostré cvaknutí: had „kloval“ rychlostí blesku. Na kůži boty se zatřpytily dvě jantarově žluté kapky jedu, které zanechal horní pár zubů. Lidé, kteří sledovali naše počínání, unisono zalapali po dechu. Uklidnil jsem je vysvětlením, že měďák není schopen prokousnout kůži boty, takže jed, který uvolňuje, není nebezpečný. Okamžitě jsem popadl hada za krk u hlavy, otevřel mu tlamu a ukázal publiku jeho jedovaté zuby. U měděnky, stejně jako u jiných jedovatých hadů, je jed produkován maxilární žlázou, umístěnou za očima a „přivázanou“ ke kořenům dvou jedovatých zubů, nasměrovaných mírně dopředu. Přítomností těchto velkých zubů lze vždy rozeznat jedovatého hada od nejedovatého. Když je hadova tlama zavřená, zuby jsou rovnoběžné s tělem, ale když had otevře tlamu, posunou se dopředu a zaujmou svislou polohu. Při kousnutí jed stéká kanálem v zubech do tkáně oběti a paralyzuje ji.
Pomocí kovových kleští jsme hady, kteří se nashromáždili na dně jámy, přenesli do prázdné baňky od mléka a začali se zarývat hlouběji do země. Když úzký příkop dosáhl hloubky téměř jako člověk, bylo tam pro nás dva plno, museli jsme pracovat jeden po druhém: zatímco jeden z nás kopal do jámy, ostatní dva byli nahoře, popadl každého hada, který se objevil, a okamžitě ho poslal do baňky.
Práce jsme dokončili, až když už na dně a bočních stěnách příkopu nebyly žádné hrabošové chodby. Když se posadili na hromadu odhozené hlíny, začali pozorovat, co se bude dít dál. Uběhla asi hodina. Hadi se neobjevili. Den se blížil k večeru. Nechat jámu otevřenou bylo nebezpečné. Nedej bože, někdo do ní ve tmě spadne. Tak jsme to začali přikrývat zeminou. Lidé, kteří sledovali naše počínání, bzučeli nelibostí.
– Co děláš? V zemi se skrývá král! Musíme ho chytit!
– Jaký druh krále? – zeptal jsem se překvapeně.
– Velký černý had! Nejdůležitější!
Snažil jsem se lidi přesvědčit, že jsme chytili všechny hady, ale neměli „krále“, ale neuspěl jsem. Příliš věřili legendám o hadech předávaných z generace na generaci. Z tváří lidí bylo vidět, že jsou nešťastní a nevěří nám. Bylo třeba udělat něco jiného. Ale co? Souhlasit s tím, že budete kopat dál a hledat „krále“, je jako chytit černou kočku v temné místnosti, zvláště s vědomím, že tam není. Nejlepším důkazem správnosti je váš vlastní příklad. Proto jsme se dva usadili na noc v jurtě opuštěné majiteli a třetí – na postýlce vedle otevřené jámy. Jak by se dalo očekávat, „král“ a jeho družina nezaútočili přes noc. Lidé se uklidnili.
Ani na Aralbaiovu rodinu nedošlo k žádným útokům hadů. V jeho jurtě skončili úplnou náhodou, protože on, když sem v chladném počasí migroval, umístil svou jurtu přesně na místo, kde se hadi na zimu usazovali do hraboší nory. Když nadešel čas vynořit se ze zimního spánku, který byl urychlen i teplem země rozpálené ohněm, hadi sledovali chodby hrabošů a vyřítili se na povrch a ocitli se tak uvnitř jurty.
Hadi si rok co rok vytvářejí své zimní úkryty na stejných místech. To se vysvětluje tím, že pro ně není tak snadné najít vhodná místa pro zimování v hliněné poušti. Zimoviště pro ně jsou obvykle dutiny pod kořeny saxaulu nebo velké keře – chiya, díry po hlodavcích, praskliny v zemi. Hadi se do zimovišť, které jsou jim známé, dostávají pouze po svých starých stopách, vedeni především svým dobře vyvinutým hmatem – rozeklaným jazykem. Chodí na zimu s nástupem chladného počasí koncem října – začátkem listopadu a spí, dokud se počasí neohřeje. Obvykle leží ve skupinách v hloubce 1-2 metry, kde je teplota v zimě 2-3 stupně Celsia. V husté mase jejich těl se teplota zvýší o další 1-2 stupně, což dodává zmiji pohodlí.
Jako takové obyvatelné zimoviště dlouho sloužily nory hrabošů v Zhilandském traktu. Hadi zde rok co rok zimují. Lidé, kteří se zde objevují jako obvykle na jaře, proto museli nejednou vidět nejen jednotlivé, ale i skupiny hadů, přičemž se ještě nestačili odplazit ze svého zimoviště do stran.
Výskyt hadů v jurtě je vzácný jev. Kdyby Aralbai umístil svou jurtu o pár kroků dál, lidé by hady možná neviděli.
Vrátili jsme se domů šťastní, že převládající legenda o agresivitě hadů, i když ne zcela, byla vyvrácena. Když jsme se odstěhovali deset kilometrů od vesnice, zastavili jsme se, abychom vypustili hady na svobodu. Nebylo možné to neudělat, protože hadi jsou stejnými plnohodnotnými obyvateli země jako ostatní zástupci světa zvířat. Celý problém s těmito plazy spočívá v tom, že mnoho lidí o nich z nějakého důvodu ví to nejhorší, aniž by věděli o výhodách, které přinášejí.
Mezitím má hadí jed léčivé vlastnosti. Ne nadarmo je emblémem medicíny had zapletený do misky, do které je spuštěna jeho hlava s rozeklaným jazykem. Z hadího jedu již dávno existují léky, které se používají při léčbě řady závažných onemocnění, jako je astma a hemofilie. Jed má analgetické vlastnosti a používá se k přípravě léků jako lebetox, viprasol, vipraxin, které jsou velmi účinné při léčbě polyartritidy a některých nervových onemocnění. Z hadího jedu se připravuje sérum proti vlastnímu uštknutí. Chytit hady v přírodě je však stále obtížnější kvůli neustálému pronásledování lidmi. Proto, než zabijete „nechutného plaza“, zastavte se a pomyslete si, že možná budete muset někdy využít léčivé vlastnosti jeho jedu.
Tento článek byl spoluautorem Clinta Bartleyho, našeho pravidelného přispěvatele. Pravidelní přispěvatelé wikiHow úzce spolupracují s našimi redaktory, aby zajistili, že články budou co nejpřesnější a nejkomplexnější.
Počet zdrojů použitých v tomto článku: 15. Jejich seznam najdete dole na stránce.
Počet zobrazení tohoto článku: 17 375.
Hadi se kontaktu s člověkem zpravidla vyhýbají a raději se schovávají, než by kousli. Pokud se však had vyděsí nebo nebude schopen utéct, budete muset vědět, jak se vyhnout uštknutí. Když budete vědět, jaké druhy hadů se ve vaší oblasti vyskytují a kde se rádi schovávají, stejně jako nošení ochranného oděvu vám ve většině případů pomůže vyhnout se hadímu kousnutí.
Prevence uštknutí hadem ve volné přírodě
- Pamatujte: Vzhledem k tomu, že se stejně chcete vyhnout uštknutí hadem, měli byste rozumět rozdílům a úrovním nebezpečnosti dvou typů uštknutí – jedovatého a nejedovatého hadího uštknutí.
- Někteří hadi, jako je zmije korálová a zmije královská, vypadají velmi podobně. Žijí ve stejné oblasti, ale jedovatá je pouze zmije korálová. Měli byste být schopni rozlišit mezi podobnými hady, zvláště pokud je jeden z nich jedovatý. [2] X Zdroj informací
Vyhýbejte se oblastem s vysokou trávou a hustým křovím. Držte se cest a otevřených oblastí, kde vidíte, kam šlapete. Pokud jste nuceni vejít do vysoké trávy nebo křoví, použijte dlouhou hůl, abyste cítili oblast, kam se chystáte vkročit. Hadi se skrývají před predátory, horkem a kořistí v přirozených úkrytech, jako je vysoká tráva a keře. Na cestách se nemají kam schovat, tak se snažte neproměnit se v husté houštiny. [3] X Zdroj informací
- Hadi si sice díry sami nehrabou, ale schovávají se v dírách vyhloubených jinými zvířaty. Had se může skrývat například v veverce nebo krtkovi. [4] X Zdroj informací
Pamatujte, že hadi mohou šplhat po stromech. Buďte opatrní při chůzi pod nízko visícími větvemi nebo lezení na strom, protože hada lze snadno splést s větví. Hadi mohou lézt na stromy a viset z nich v úrovni vaší hlavy. Buďte stále ve střehu a pamatujte, že hadi na vás mohou číhat na každém kroku.
- Pokud musíte procházet vysokou trávou, určitě si vezměte uzavřené boty, abyste se vyhnuli píchnutí. Pro hady je obtížnější prokousnout se tlustým materiálem, jako je kůže, než tenčím materiálem, jako je plátno. [6] X Zdroj informací
- Je lepší nosit dlouhé a volné kalhoty než upnuté. Pokud vás had uštkne, volné kalhoty sníží šanci, že se jeho tesáky dostanou k vaší kůži. [7] X Zdroj informací
- Oblečení, boty a spací pytle před použitím protřepejte, abyste se ujistili, že tam nečíhá had. [8] X Zdroj informací
- Vyvarujte se koupání v bahnité nebo zarostlé vodě, protože právě tam se vodní hadi rádi schovávají. [11] X Zdroj informací
