Ach tito BAOBABOVÉ!
Malý princ se vracel na svou planetu a bál se o svou Růži. Bál se, že ji baobaby zničí. Jeho obavy nebyly plané. Když jsem se vrátil, viděl jsem, že vyrostli, a dalo hodně práce vylézt přes jejich kořeny, abych viděl Rose. Ležela téměř bez života, zdálo se, jako by ji už opustil všechen život. Když uslyšela jeho známý, ustaraný a starostlivý hlas, dotek jeho rtů na jejích okvětních lístcích, ožila, jako by se vrátila k životu. Přitiskla se k němu a důvěřivě zašeptala:
“Bál jsem se, že se nevrátíš, že baobaby roztrhají planetu a já zemřu, aniž bych tě viděl.”
Malý princ k sobě přitiskl Rose a právě v tu chvíli se ozval řev, rachot a padla tma. Cítil, že někam letí, a pevně objal svou nejcennější věc – svou Růži – a zavřel oči. Bál se je otevřít, ale hlavou mu probleskl život, jeho cesty a ty, které v tomto životě potkal, na různých planetách, včetně jeho přítele Foxe a starostlivého pilota, který byl tak vyspělý, že ne vždy dokázal pochopit. mu.
“Ach, tyhle baobaby,” pomyslel si smutně a přemítal o tom, co se stalo s jeho rodnou planetou, “je to všechno moje chyba, že jsem to nezachránil,” pomyslel si hořce a smutně, “šel jsem cestovat, abych viděl svět , a můj rodák a já jsme nechali něco vzácného bez péče a pozornosti!
Možná to byly jeho myšlenky, které ho přivedly tam, kde skončil, nebo fragment planety, na které stál a držel Rose. Kosmický vítr ho přitlačil k tomuto kameni, který byl úlomkem jeho domovské planety, co z ní zbylo. Let se ale dříve nebo později zastavil.
NA OSTROVĚ
Když malý princ otevřel oči, viděl kolem sebe spoustu vody. Za celý svůj život neviděl tolik vody. A kde byla k vidění? Kolem skalnatého ostrova, na který dopadl kousek domovské planety Malého prince, a on sám s ní, se rozlévaly mořské vlny. Rose tiše sténala, držela se ho, takže se s ní nerozloučil, ale šel se rozhlédnout po místě, kde z vůle osudu skončili.
Šplouchání vln se rozptýlilo všude skoro až k samému vrcholu útesu. Na vrcholu skály bylo objeveno malé jezírko nebo velká louže dešťové vody. Kolem ní nebylo moc vegetace, ale občas tam přímo ze skály trčely křehké stromy a keře. Nahoře, ve štěrbině, byla hlína, kam se rozhodl umístit svou Růži, aby ji ochránil před slanou vodou a aby vítr nečuchal její okvětní lístky.
Brzy se na obloze objevilo slunce a dokonce i Rose se zlepšila nálada. Posadil se na kámen vedle Rose a začal se rozhlížet. Všude kolem byla voda, šplouchala o skály a zdálo se, že je všude, bez konce nebo okraje. Tam v dálce vypadala naprosto klidně a nehybně.
Den tedy utekl jako voda, a když Slunce zmizelo v moři a malovalo oblohu a vlny různými barvami, viděl, že se Rose úplně uklidnila a cítila se dobře jako doma. Už nekýchala ani nekašlala jako kdysi. Ulehl ke spánku vedle ní přímo na kámen, hladký, prohřátý Sluncem. Kámen poblíž štěrbiny se stal jeho postelí. Pro něj i jeho Rose byl klid, ale snil o tom, že bude šťastná a spokojená. Ve svých snech viděl zelený trávník, kde by se jeho Růže cítila dobře.
HAD
Druhý den se Malý princ šel podívat po svém novém světě, po ostrově, kde se s Rose usadili. A pak uviděl Hada. Byla podobná té, která mu kdysi pomohla vrátit se domů na rodnou planetu. Ale tohle byl úplně jiný had. Prostě podobný tomu.
Jak často se stává, že vzpomínky na minulost, jsou-li dobré, vás k něčemu, někomu přitahují, a jsou-li nepříjemné, odpuzují vše a každého, kdo způsobí chvění, takže se nepřiblížil k Hadovi vyhřívajícímu se na slunci mezi kameny. Jednoduše se vrátil k Rose.
Na ostrově neviděl nikoho jiného než pár hmyzu. A tak uplynul den, který se zdál velmi, velmi dlouhý.
DELFÍNY
Přišel nový den s prvními paprsky jemného slunce ozařujícího skály a vlny. A pak Malý princ mezi vlnami uviděl krásná a půvabná zvířata cákající velmi blízko ostrova, která nikdy předtím nepotkal. Bylo tak příjemné a zajímavé je pozorovat. Přiblížil se k vodě, aby lépe viděl, protože v tu chvíli se voda vzdalovala od břehu, ale i když se díval tak zblízka, nemohl pochopit, kdo to je?
Byl však také zaznamenán. Vypadalo to, že byl pozván, aby si společně dováděli ve vodě. Malý princ tedy den za dnem pozoroval nový svět, který ho obklopoval.
Jednoho dne jako obvykle seděl na břehu a pozoroval moře a jeho obyvatele. Ke skalám občas plavala hejna barevných ryb a ve vodě byly vidět nějaké řasy.
– Žijí ve vodě, rostou ve vodě – to znamená, že jsou to „řasy“. A kdo tam v dálce tak ladně a krásně skáče přes vodu?
A jakmile o tom přemýšlel, jedna z těch živých bytostí, která přitahovala jeho pozornost několik dní, připlavala ke břehu.
“Kdo jsi?” zeptal se malý princ.
– Já jsem delfín a kdo jsi ty?
– Jsem Malý princ z planety, která již neexistuje. Jediné, co z ní zbylo, je ten kámen támhle – je to kus mé planety. Ano, je tu také Rose. To mi zbylo. “Nemám domov a nemám nikoho jiného,” řekl smutně.
“Jak se to stalo?” zeptal se Dolphin opatrně.
— Baobaby roztrhaly planetu svými kořeny. Zatímco jsem cestoval a nepletl jsem je jako dřív, zvětšily se. Je mi moc líto, že se to stalo. Musíte dát svou planetu do pořádku každý den, ale já jsem to neudělal.
– Neplač, budu tvůj přítel, i když trpím i těmi, kterým na naší planetě nezáleží a trpí tím všichni!
NOVÝ KAMARÁD
A tak si povídali, když se setkali po mnoho dní a mluvili o všem. Když někomu otevřete své myšlenky a pocity, stanou se vám bližší a milejší a vy si začnete lépe rozumět. Při setkání začne srdce bít rychleji a radostněji. Tak to bylo s Malým princem.
Už si na ostrov zvykl jako na svou vlastní planetu. Ostrov byl ještě větší než jeho domovská planeta, ale byl obklopen vodou a kromě něj a větru nehrozilo žádné jiné nebezpečí. Zeleň, která se zde nacházela, jen potěšila a Rose si na nové místo zvykla.
“Jsi princ tohoto ostrova, i když malý,” řekl delfín s úsměvem a v odpověď zaslechl duhový smích svého přítele.
“Brzy bude pršet, hodně pršet a já budu plavat méně často,” řekl jednou delfín, “a kde se schováš před větrem a deštěm,” zeptal se svého přítele.
Malý princ se překvapeně podíval na Delfína, protože na jeho planetě nepršelo. Nevěděl, že od nich potřebuje ochranu.
“Co myslíš tím hodně deště?” zeptal se svého přítele.
– To je hodně vody z nebe.
“Voda z nebe,” překvapilo Malého prince.
– Ano, to se na Zemi často stává, ale jsou období, kdy voda a vítr tak zuří, že i ve vodě je to děsivé. Musíte si zvyknout na Zemi, protože vaše planeta již neexistuje a na tomto ostrově nebudete moci žít pořád,“ řekl delfín, „znám místo, kde se budete cítit dobře, protože lidé už tam bydlí.”
“Lidé,” překvapilo Malého prince, “měl jsem lidského přítele, nechtěl, abych letěl na mou planetu, a teď jsem zpátky, ale není tady.” Snažil se mě pochopit, stejně jako ty. A co moje Rose? Nemohu ji opustit, protože beze mě zemře.
“Přiletěl jsi sem s ní a nemůžeš ji tu nechat, ale s lidmi jí bude dobře.” Milují růže.
— Ano, viděl jsem spoustu růží, když jsem cestoval – jsou tak odlišné.
– Jsou to pro vás jen cizí lidé a je jich mnoho. Pokud uvidíš hodně delfínů, budou ti také cizí, jako jsem kdysi byl já, ale teď jsme ty a já přátelé, já pro tebe nejsem cizí,“ řekl delfín s úsměvem.
– Jakou máš pravdu. Rose si na mě taky dlouho zvykla. Byl jsem pro ni cizí. Ale jak pomůžeš mně a Rose?
“Vezmu tě a tvou Rose z ostrova, ale zmokneš jen z vody.” Pravda, růže se nebojí a ty taky ne. Není to tak daleko, jak by se mohlo zdát, jen tam, v dálce, kvůli oparu nevidíš břeh, na který tě vezmu. Připravte se na odchod s růží a vraťte se zítra brzy za úsvitu.
CESTOVÁNÍ PO MOŘI
Když Malý princ vyprávěl Rose o nadcházející cestě, ta nejprve vyděšeně vykřikla, ale pak rezignovaně povzdechla a řekla:
“Jsem připraven pro tebe udělat cokoliv.”
O! Jak na tato slova čekal, jak o tom kdysi snil!
Noc uběhla rychle, protože vzrušení, které se obvykle děje před neznámým, narušuje skutečný odpočinek a spánek. Když slunce sotva vystoupilo nad moře, uslyšel Malý princ známé volání svého přítele Delfína.
“Je čas,” řekl Rose a schoval si ji na hruď, ke které se důvěřivě přitiskla, vzdychla a byla mu vděčná za jeho péči. Sestoupil z útesu, rychle došel k vodě, kde na něj čekal delfín, a posadil se obkročmo na něj, jak mu řekl.
Cesta přes moře byla dlouhá, jak se Malému princi zdálo, protože se vždy bál uklouznout a spadnout do moře. Delfín čas od času uklidňoval a povzbuzoval svého přítele, věnoval pozornost kráse moře a oblohy, tomu, jak vychází slunce a osvětluje svět kolem něj. A tak se Malý princ rozhlédl, do dálky, kolem, až před sebou uviděl břeh, ke kterému pluli. Blížící se břeh se uklidňoval. A teď už je na břehu, mokrý, ale šťastný. Delfín s úsměvem slíbil, že ho zde navštíví, zamával ocasem a spěchal ke své delfíní rodině. Je tak dobré mít rodinu, mít milované, kteří vám rozumí!
BŘEH NADĚJE
Břeh byl prázdný. Malý princ vytáhl Rose a řekl jí, že bezpečně dorazili tam, kam chtěli. Rose byla šťastná, že jsou spolu, uklidňovalo ji to a cestování ji už hodně unavovalo. Milovala bydlet vždy na jednom místě. Zatímco si povídali, sluníčko jim usušilo prádlo, uklidnili se a bylo na čase se rozhlédnout.
Toto pobřeží nebylo úplně opuštěné. V dálce stály krásné budovy obklopené zelení. Tady šel. Rostla zde bujná vegetace a bylo zde mnoho květin.
Najednou vyběhly děti vstříc Malému princi. Kdysi dávno takové lidi viděl z dálky, ale teď byli poblíž. Byli skoro stejně vysocí jako on, jen byli jinak oblečeni, skoro nazí. Běželi kolem, křičeli, strkali a na jejich tvářích byla vidět radost.
Jedna dívka se zastavila a vzala Malého prince za ruku.
“Jsi nový,” zeptala se, “a jmenuji se Světlana.”
Dívala se na něj s úsměvem a starostí, důvěřivě natahovala ruce, což jeho duši zahřálo. Podíval se do jejích modrých očí a také se usmál. Světlaně blonďaté vlnité vlasy rozfoukal vánek a ona si je neustále vyhazovala z obličeje. Jdeme plavat, možná budou plavat delfíni, podíváme se na ně. Chodí sem často.
“Právě jsem se usušil a nechci plavat.” “Chtěl bych se tady porozhlédnout,” řekl Malý princ dívce.
– Dobře, všechno ti ukážu. “Přivedli tě rodiče,” zeptala se.
– Nemám rodiče, přišel jsem sem sám.
Dívka se na něj pozorně podívala, ale nic neřekla.
„Pojď, ukážu ti, kde je ubytovna, kde je jídelna, kde hrajeme, všechno ti ukážu,“ řekla Světlanka a ukázala rukou nejprve na jednu budovu, pak na druhou, „a tady je můj oblíbený altán, kde ráda čtu, „poslouchej zpěv ptáků, podívej se na květiny,“ řekla a ukázala na květinovou zahradu s růžemi.
Malý princ se otřásl, vzpomněl si, že potřebuje najít místo pro svou Růži. Rozhlédl se kolem a uviděl několik růží poblíž altánku a na jednom místě jedna chyběla. Přiblížil se k tomuto místu a zastavil se.
“Byla tu růže, ale umřela, takže místo je prázdné, dokud nezasadí další růži,” řekla Světlanka, jako by cítila jeho myšlenky.
To se často stává, když existuje intimita a porozumění, ale tady se objevily od samého začátku. Malý princ to okamžitě pocítil. Pak vyndal svou růži a sehnul se, aby ji zasadil.
“Ach, jaká krásná růže,” zvolala dívka obdivně.
Rose se to moc líbilo. Cítila dívčinu laskavost, její péči, její obdiv a líbil se jí její hlas. Květiny cítí laskavost a reagují s vděčností těm, kterým na nich záleží. Rose byla ráda, že se o ni Malý princ stará, protože tady, mezi jeho šaty, se dusila. Mlčela, protože od té doby, co se usadila na jeho rodné planetě, dospěla, takže už nemohla být vrtošivá, jako kdysi, nechtěla svého přítele naštvat.
“Tato růže je ze všech nejkrásnější,” řekla Světlanka radostně a pomohla své nové kamarádce s péčí o růži.
Pak ji zalévali z konve, která stála opodál pod keři. Rose zůstala sama s ostatními květinami, snila o relaxaci a tiše se s nimi spřátelila. A Světlanka se svým novým přítelem vyrazila na průzkum okolí.
Díky Světlanině péči našel Malý princ úkryt a přátele mezi dětmi, které zde žily, ale Světlana se stala jeho nejlepší kamarádkou. Takhle se mu změnil život. Neříkali mu malý princ, protože mu nikdo nevěřil, když mluvil o různých planetách, o svých cestách, o ostrově. Všichni mu říkali „snílek“ a usmívali se, ale tyto úsměvy byly úsměvy laskavých lidí a dospělí mu jako spisovateli předpovídali budoucnost. Dostal jméno Gregory, což znamená „probuzený“. Nikdo si nepamatoval, proč přesně tomu tak bylo. Možná proto, že byl velmi neklidný? A Světlanka mu říkala Greenya.
Naučil se plavat v moři s ostatními dětmi. Občas připlavali delfíni a všechny děti se z toho radovaly a Grinya poznal jeho kamaráda Dolphina, ale mluvili spolu, jen když byli sami, a jen spolu se můžete lépe cítit a rozumět si, a to se nestávalo často. Světlanka jednou řekla, že má přítele delfína, ale neviděl, jestli s ním komunikuje a kdy.
Kde je Grinya a Světlanka teď? nevím. Někde mezi lidmi. A kdo to bude, ukáže neúprosný čas.
V 6. třídě lze rozhovor o díle, jako je „Malý princ“ od Antoina de Saint-Exupéryho, začít malou hrou. Obvykle to trvá jeden a půl až dvě lekce, ale na přání lze některé úkoly zadat za domácí úkol.
Na začátku lekce se třída rozdělí na tři týmy, podle počtu účastníků dostane každá skupina kartičku se slovy z Exuperyho pohádky. Úkolem hráčů je první soutěž: do určitého času hádejte, o které planetě mluvíme, převyprávějte tuto epizodu pomocí klíčových slov z karty (při vystoupení jednoho týmu ostatní dbají, aby zněly všechny), nakreslete planetu tak, jak si ji představují (pak tyto kresby lze porovnat s ilustracemi samotného autora).
Zde jsou příklady takových karet (správné odpovědi jsou uvedeny v závorkách):
1) fialová, hranostaj, sedět, předmět, roucho, etiketa, zívat, příkaz, absolutní, rozumný (planeta krále);
2) nejméně ze všech, narozený, usnout, přesvědčování, rychlejší, bývalý, měsíc, dobré odpoledne, kostkovaný, pravdivý (Planeta lampáře);
3) tuk, cestovatel, účet, kancelář, certifikáty, učebnice, dvojitý, důkaz, kameny, tužka (Planeta Geographa).
Stejný úkol jako domácí úkol je vhodné před prostudováním „Malého prince“ zadat několik lekcí s upozorněním, že bude hodnocena účast každého člena týmu (někdo kreslí a komentuje nakreslené, někdo skládá text a „nahlasuje“ jej ) a že tým obecně by se měl projevovat jako soudržná skupina (můžete kluky pozvat, aby vymysleli, jak svou „planetu“ prezentovat originálně, aby se zapojili všichni). Poté, co týmy předvedou, učitel oznámí, kolik bodů každý tým získal; na přání mohou být uděleny další body zvláště významným studentům.
Druhá soutěž kontroluje osobní připravenost každého člena týmu. Učitel klade otázky konkrétní osobě. Za každou správnou odpověď získává hráč jeden bod, v případě chyby či neznalosti má právo odpovědět tým, jehož členové zvednou ruku jako první. Počet otázek a jejich pořadí si určuje učitel sám. Správné odpovědi jsou uvedeny v závorkách.
– “Když mi bylo 6 let, v knize s názvem “True Stories”. jsem jednou viděl úžasný obrázek.” Který?
(Hroznýš polní šelmu.)
“Ukázal jsem svůj výtvor dospělým a zeptal se, jestli se bojí.” Jaké “výtvory”? Co říkali dospělí?
(„Klobouk“ je hroznýš, který spolkl slona; „Je klobouk děsivý?“)
– “Takže jsem si musel vybrat jinou profesi. A zeměpis. byl pro mě velmi užitečný.” Jakého povolání se musel autor vzdát? čím se stal? Jak pomohla znalost zeměpisu?
(Autor se nestal umělcem, ale pilotem; „na první pohled věděl, jak odlišit Čínu od Arizony.“)
– “Před šesti lety jsem musel nouzově přistát v. ” Kde? Proč?
(Na Sahaře, protože letadlu se porouchal motor a autor to musel opravit sám.)
„Představ si moje překvapení, když mě za svítání probudil něčí tenký hlas. Řekl…“ Komu ten hlas patřil? Co říkal?
(Byl to Malý princ; řekl: “Prosím. nakresli mi beránka!”)
– “Pak jsem ztratil trpělivost – koneckonců jsem potřeboval co nejrychleji rozebrat motor – a načmáral tohle. ” Co nakreslil pilot? Jak na to Malý princ reagoval?
(Pilot nakreslil krabici s otvory po stranách; v ní, jak řekl, sedělo beránek Malého prince, který při pohledu na kresbu zářil: „To potřebuji!“)
“Astronom ohlásil svůj pozoruhodný objev. Ale nikdo mu nevěřil.” O jakém objevu mluvíme? Proč nevěřili astronomovi?
(Planetu Malého prince – asteroid B-612 – viděl „dalekohledem pouze jednou, v roce 1909, turecký astronom. Ale nevěřili mu, protože byl oblečený v turečtině.“ Jakmile si oblékl evropskou šaty, s nímž všichni okamžitě souhlasili.)
“Na planetě Malého prince jsou hrozná, zlá semena.” Jaká rostlina? Proč „strašný“?
(Jsou to semena baobabů, která, pokud semena vyklíčí, mohou zamotat planetu svými kořeny a roztrhat ji.)
— Jaká je oblíbená zábava Malého prince?
(Obdivujte západy slunce; jednou, když byl smutný, obdivoval západy slunce 43krát.)
– Čeho se Rose bála a čeho nebála?
(Bála se průvanu a housenek, ale nebála se tygrů, protože měla ostré páteře.)
— Jak Malý princ odletěl ze své planety?
(Spolu se stěhovavými ptáky.)
“Když pravidelně čistíte sopky, hoří rovnoměrně.” Kolik sopek bylo na planetě Malého prince? Jak je použil?
(Malý princ měl tři sopky: jedna vyhasla, na ostatních ohříval snídani.)
– Jaké místo udělil král Malému princi?
(Postavení soudce, aby Malý princ soudil krysu nebo sebe.)
– Proč Ambiciózní muž potřebuje klobouk?
(Uklonit se veřejnosti při pozdravu.)
– Proč Opilec pije?
(Abyste zapomněli, že se stydíte pít.)
– “Žiji na této planetě padesát čtyři let a za celou tu dobu mi třikrát zasahovali. ” Komu patří tato slova? Kdo zasahoval?
(Tohle mluví Obchodník; jednou mu v tom zabránil chroust, který přiletěl na jeho planetu, pak revma a potřetí Malý princ.)
“Ze všech lidí, které Malý princ potkal na jiných planetách, měl rád jednoho.” SZO? Proč?
(Malému princi se líbil Lamplighter, protože dodržel slovo.)
— Proč Zeměpisec zapisuje příběhy cestovatelů tužkou?
(Dokud cestovatel neposkytne důkazy, jako jsou kameny z největší hory, nelze jeho slova považovat za spolehlivá.)
— Sedmá planeta, na kterou Malý princ přišel, byla Země. Kdo byl první člověk, kterého potkal na Zemi?
(První věc, kterou potkal, byl had, který ho později kousl.)
– Zkrotit znamená vytvářet pouta. Komu patří tato slova? Podařilo se Malému princi zkrotit někoho na Zemi?
(To jsou slova Lišky, kterou zkrotil Malý princ. Dá se říci, že dokázal zkrotit pilota.)
Takové otázky nejen prověří, jak jsou děti obeznámeny s obsahem textu, ale také poskytují příležitost diskutovat o nejdůležitějších bodech pohádky, například o tématu přátelství, věrnosti přátelům, odpovědnosti. Proto byste neměli ztrácet čas na to, abyste se do knihy podívali a přečetli některé epizody nahlas, a vyzvěte děti, aby přemýšlely o tom, co čtou.
Třetí soutěž pomáhá studentům ukázat své umělecké schopnosti a zároveň se uvolnit. Děti mají na výběr ze tří karet, na kterých jsou natištěny drobné úryvky z pohádky, např. popis rozkvetlé růže (začátek 8. kapitoly), „pochod“ lampářů na planetě Zemi (16. kapitola), 19. kapitola, která vypráví Jak se Malý princ dostal do hor. Po určité době každý tým předvede pantomimu založenou na „své“ epizodě, aby ostatní mohli zjistit, o čem to je. Učitel předem upozorní hráče, že do pantomimy se musí zapojit všichni členové týmu.
Po divadle je to vyhlášeno soutěž kapitánů nebo odborníky, kteří budou muset doplnit jednu „chytací frázi“ z tohoto díla a vyjádřit se k ní (kým, kdy, z jakého důvodu byla vyslovena; co znamená, jak ji hrdinové a my chápeme atd.). Fráze mohou být:
1) „Platí pravidlo: Ráno jsem vstal. “
(“. umyl si obličej, dej se do pořádku – a okamžitě dej do pořádku svou planetu.”)
2) “Pouze srdce je bdělé. “
(„. nevidíš svýma očima to nejdůležitější.“)
3) “Víte, proč je poušť dobrá?”
(“Někde v něm jsou schované prameny.”)
Poslední věc, kreativní úkol Je lepší ho dát doma, protože to vyžaduje čas a různé materiály a nástroje, které nejsou vždy k dispozici v místnosti s literaturou. Učitel přečte kapitoly 24–27 (je možné pouze 27) a požádá děti, aby jménem Malého prince napsaly dopis A. de Saint-Exupérymu: jak se žije na jeho planetě po návratu ze Země? Tento druh práce umožní každému procítit pohádku a vidět ji svým „srdcem“. Celkový výsledek hry se sečte po napsání, zformátování a pověšení dopisů všech účastníků na stojan v kanceláři.
Dobrý den, milý Antoine! To jsem já, Malý princ. Omlouvám se, že neposílám žádné novinky. Poté, co mě uštknul had, jsem se stal lehkým jako pírko. Nepotřeboval jsem stěhovavé ptáky, aby mě dostali zpátky domů. Nějaká neznámá síla mě nesla. Najednou. mu z kapsy vyskočilo jehně! Pamatuji si tě. Ale když jsem dorazil na svou planetu, čekalo mě hořké zklamání. Moje růže uschla a z výhonku baobabu se stal mladý strom. Podařilo se mi vymýtit baobab. Ale ať jsem růži zaléval sebevíc, hlavu nezvedla. Zemřela hrdá. Jen beránek se mnou promluvil a udělal mi radost. Ale druhý den ráno jsem nenašel ani jehně. Odešel. Zůstal jsem sám. Čas od času jsem navštívil planety krále, lampáře a zeměpisce. Cítím se velmi, velmi osamělý. Chybí mi přítel. Zhasla další sopka. Opravdu tě chci znovu vidět. Chci se setkat s Foxem. Počkej na mě. Malý princ
Francesca Del Giudice
Milý Antoine de Saint-Exupéry! Od mého návratu na svou planetu už uplynul více než měsíc. Hodně se na ní změnilo: vyhasla další sopka, všechno je zarostlé baobaby, skoro žádné květiny a moje oblíbená růže. Skoro žádné okvětní lístky. A umírá nám přímo před očima! Ach. Jak jsem se cítil smutně! Jen jedno jehně mě utěšovalo. Po celou dobu je veselý a veselý. Opravdu chci, abys za mnou přišel a pomohl vykopat baobaby. Doufám, že se brzy setkáme! Tvůj kamarád – Malý princ
Anya Guryeva
Můj drahý příteli! Vím, že si mě pamatuješ a někdy se díváš na hvězdy a směješ se. Samozřejmě se o mě bojíš, ale není k tomu žádný důvod. Na planetě je vše v pořádku. Beránek se spřátelil s mou krásnou růží. Chci vám vyprávět o své cestě. Strávil jsem celý rok cestováním, viděl jsem jiné planety a poznal další tvory. Jsem za to rád. Dozvěděl jsem se hodně, co jsem předtím jen tušil. Naučil jsem se, že život může postrádat smysl, pokud se zabýváte jen sami sebou. Potkal jsem takové lidi: jeden počítal hvězdy, aby se cítil bohatý, jiný psal o tom, co nikdy neviděl, třetí vždy čekal na úlovek. Nechyběl samozřejmě lampář, věrný dohodě. Všichni tito lidé měli ale jedno společné – nikoho nemilovali. A také jsem si uvědomil, že to hlavní v životě prozrazuje srdce. Že jste zodpovědní za ty, které jste si ochočili. Že v životě je lepší se zkrotit a ztratit přítele, než se nezkrotit vůbec, nikdy nebýt přáteli. Přátelství s Liškou mi prozradilo to nejdůležitější – pokud jste si někoho ochočili, je pro vás jediný na světě a váš život se zdá být prozářený sluncem. Prosím, pamatujte si to také, dívejte se na hvězdy a poslouchejte můj smích. Mysli na mě častěji, jinak jsem někdy tak smutný. Tvůj Malý princ
Věra Kazáková
Milý Antoine! Moc mi chybíš a jen tvůj beránek mi tě připomíná. Moje růže mě srdečně přivítala a během odloučení se rozhodla přestat flirtovat a předstírat rýmu. Beránek se spřátelil s růží. Byl jsem s ním na šesti planetách a také se spřátelil s lampářem. Chci ti říct o svém příteli – Foxovi. Od něj jsem se naučil, že to nejdůležitější je ve vašem srdci, že jsme zodpovědní za ty, které jsme si zkrotili. Pochopil jsem, co je opravdové přátelství. Uvědomil jsem si, jak se moje růže liší od stovek tisíc jiných, beránek, kterého jsi nakreslil, se liší od stovek tisíc jiných a ty se lišíš od všech dospělých. Tvůj kamarád Malý princ
Ahoj! Díky za beránka, ale zapomněl jsi mu nakreslit náhubek, aby růži nesnědl. Teď na to musím neustále nasazovat skleněný uzávěr. Teď nemusím kácet baobaby – na mé planetě není moc trávy, víte. Jehně místo trávy jí baobaby. Stěhovaví ptáci se teprve připravují na cestu. Možná bych měl znovu letět na vaši planetu? Nakresli mi náhubek pro jehně a krabici trávy. Promluvím si také se svým starým přítelem Foxem. Cestou poletím ke králi. Zajímalo by mě, jestli se planeta lampáře zpomalila a lampář má teď čas spát? Kde se na vaší planetě můžeme setkat? Pošlete mi svou odpověď. Tvůj kamarád Malý princ
Griša Skorupský
Dobrý den, milý Antoine! Doufám, že se máš dobře a žiješ dobře. Neměl jste tehdy strach? Nyní je vše v pořádku i se mnou. Přistál jsem na své planetě přímo před růží. Ukázalo se, že jí opravdu chybím. Tak moc jsem jí chyběl! Jak jsem si o ní mohl tak špatně myslet?! Zřejmě jsme se opravdu zkrotili. Liška měla pravdu: očima nevidíte to hlavní. To je opravdu to nejdůležitější. Malý princ
Danya Kantorová
Ahoj! Odpovězte mi, prosím. Úspěšně jsem dosáhl své planety. Je to škoda, velká škoda, ale růži housenky docela sežraly. Okamžitě jsem jí pomohl a ona ožila. Kupodivu za tu dobu, co jsem byl pryč, nevyrostl jediný baobab a nevybuchla jediná sopka. Jak nádherné! Poté, co jsem se o růži postaral, jsem beránka vypustil z krabice. Ukázalo se, že není velký, ale tak akorát. Hodně se bavím s přítelem, kterého jsi nakreslil. Hrajeme si s ním do prvního západu slunce a pak. Pak si sedneme a koukáme na oblohu. Jehněčí pomáhá čistit sopky. Rose se v naší společnosti chová velmi hrdě, ale nevěnujeme tomu pozornost. Zkrotil jsem tvé jehně a teď jsem za to zodpovědný. Moc se mi líbí tvůj dárek a hvězdy se ti smějí!
Maxim Stolyarov
Můj drahý příteli! Vím, že jsi na mě nezapomněl, ale pravděpodobně sis nedokázal představit můj dopis. Přiletěl jsem na svou planetu a zjistil jsem, že věci jsou dost špatné. Jehněčí teď jí baobaby. Ale za tu dobu jich bylo tolik, že mě asi přeci jen porazí. Často na tebe myslím! Když je mi smutno, mluvím se svou růží a samozřejmě se dívám na západy slunce. Rose se stala velmi dobrou a spřátelila se s jehnětem. Skoro není pyšná, jen trochu. Z nějakého důvodu se moje planeta zvětšuje. Když se podíváš na hvězdy, možná jednou uvidíš moji planetu. Vzpomeňte si, co jsem vám řekl o hvězdách. Každý má svou hvězdu! Jen o tom ne každý ví! Je tvůj Malý princ
Sonya Krasotina
Dobré odpoledne, Antoine de Saint-Exupéry! Malý princ vám píše. Moc se mi líbí tvoje jehně, ale nedokreslil jsi mu náhubek. Je dobře, že jsem růži zakryl čepicí a pak pustil beránka s tlamou. Náhubek mu spadl z obličeje, ale mou květinu nesnědl. Přidejte do svého dopisu náhubek. Budu čekat na vaši kresbu, ale beránka z krabice zatím nepustím. Dám mu trávu dírou v krabici. Také vás chci informovat, že jsem na planetu dorazil ve správný čas: vedle mé růže začal růst baobab. A dnes se mi zdálo o Lišce, která skákala štěstím, když mě viděla. Musel jsem na planetě udělat spoustu práce: sekat trávu, zalévat růži, krmit jehně, čistit sopky a vykopávat baobaby. Byl jsem velmi unavený a posadil jsem se k odpočinku, v té době jsem viděl planetu krále. Ten jako obvykle usedl na trůn a o něčem přemýšlel. Když mě král uviděl, usmál se na mě a zamával. Ahoj! Těším se na vaši kresbu! Je tvůj Malý princ
Ilja Torčinskij
Ahoj drahý příteli! Už je to skoro sedm let, co jsem se vrátil na svou planetu. Bohužel jsem během cesty ztratil krabici s jehnětem. A já jsem tak doufal, že ho pustím do trávy a on to sežere a bude si to užívat! Co teď bude s baobaby? Opravdu zničí mou planetu? Stejně se tam děje něco neobvyklého. Hodně se ochladilo a včera spadly z nebe nějaké bílé hrudky. Jsou velmi milí. Snažil jsem se je chytit. Ale když se dostaly na vaši ruku, proměnily se ve vodu. Moje růže uschla. Víš, abych byl upřímný, už mě nebaví se s ní bavit. Nemůžeš být tak vrtošivý. Brzy bude moje hvězda opět nad Zemí. Třeba budu mít štěstí a najdu tě. Zase si o něčem povíme. Nakreslíš mi dalšího beránka. Ale bez náhubku, protože o růži není třeba se bát. Nebo mě možná navštívíš na planetě? Pojďme se společně podívat na západ slunce. Přijít. Je tvůj Malý princ
Milý Antoine! Vrátil jsem se bezpečně na planetu, ale čekala mě tam hrozná věc: baobaby začaly růst beze mě a moje růže uschla. Celý den jsem vytrhával baobaby, ale růži trvalo kojení velmi dlouho. Sotva přežila. A když jsem se úplně vzpamatoval, okamžitě jsem si začal stěžovat, urážet se a dělal jsem ze mě žárlivou scénu. Žárlí na mé jehně. A ty jsi špatně natáhl uzdu, beránek málem sežral růži. Postavil jsem mu dům z větví baobabu a krabice. Poslední dobou jsem hodně smutný, často se dívám na západ slunce a říkám si: jak se má Fox? Jestli ho potkáš, řekni mu, že mi moc chybí! Přijď ke mně. Prosím. Ahoj. Malý princ
Soňa Fedošová
Milý Antoine! Celou tu dobu jsem se bál, že si budeš myslet, že jsem mrtvý. Cítím se dobře a byl jsem příjemně překvapen, když jsem dorazil na svou planetu. Za prvé, růže, o kterou jsem se tak bál, mě přivítala s takovou radostí, že odhodila všechnu svou koketérii a začala křičet a smát se! Za druhé jí narostly dva nové trny, zahnala rýmu a přestala kašlat! Jehněčí, které jsi mi dal, se také cítí dobře, i když to z nějakého důvodu není v rozporu s růží. Mimochodem, ukázalo se, že čenich nemá žádný popruh. Vyrobila jsem ho z kořenů stromu baobab, který jsem speciálně nechala trochu vyrašit. Také jsem překonal svůj rekord ve sledování západu slunce čtyřiaosmdesátkrát! A nová hvězda se rozsvítila! Říkal jsem jí “Exupery”. Přeji ti úspěch. Malý princ
