Kdo by neznal vážky – tyto rychle se pohybující hmyz s tenkým dlouhým břichem a velkými, často průhlednými křídly! Pravděpodobně však ne každý měl příležitost držet ve svých rukou velkou živou vážku – chytit ji není tak snadné. Vážky jsou „plaché“: rychle vyletí nahoru, kdykoli se k nim pokusíte přiblížit. Můžete se připlížit k sedící vážce, pohybující se proti větru a zcela tiše, ale stále vás nepustí blíže než 1,5-2 metry. Vážka vidí pohyby muže a ty ho vyděsí.
U hmyzu jsou oči strukturovány jinak než u obratlovců a lidí. Jejich oči jsou nehybné a místo jedné čočky v oku hmyzu je mnoho, často tisíce jednotlivých čoček, neboli faset, tvořících spolu se světlocitlivými buňkami komplexní (fasetové) oko.
U vážek a much zabírají dvě oči většinu hlavy. Konvexní polokulovitý tvar očí, umístěný po stranách hlavy, umožňuje hmyzu současně se dívat dopředu, na stranu a vážky nebo mouchy – dokonce i dozadu. Hmyz proto nepociťuje nepříjemnosti kvůli nehybnosti očí a otáčí se pouze hlavou.
Oko lidí a obratlovců lze přirovnat ke kameře: čočka vytváří obraz předmětu na světlocitlivých buňkách – sítnici, jako čočka fotoaparátu. Oči hmyzu jsou stovky a často i tisíce mikroskopických kamer umístěných vedle sebe. V něm každá čočka poskytuje obraz pouze samostatné části objektu,
Na louce kvete žlutá pampeliška, husí noha a zvonek modrý. Nad nimi se vznášejí motýli – citronová tráva a kapusta. Takhle je člověk vidí. U vážky jsou květiny, motýli a všechny předměty v přírodě zbarveny jinak, protože oči vážky jsou citlivé na ultrafialové paprsky, ale dohromady dávají obraz celého předmětu.
Jiná struktura očí znamená, že fungují jinak. A skutečně: hmyz je jaksi krátkozraký. Nerozlišují předměty vzdálené desítky a stovky metrů, jako jsou savci nebo ptáci. Obecně nejsou schopni rozlišit některé geometrické tvary od sebe. Kusy papíru stejné plochy, řezané ve formě kruhu, čtverce a trojúhelníku, se tedy pro ně tvarem neliší.
Hmyz, jako jsou včely, rozlišuje barvy.
Žluté a modré paprsky mají pro včely také různé barvy: dají se vycvičit, aby létaly ke žlutým krmítkům pro cukrový sirup, a nebudou si je plést s modrými. Ale včely a další hmyz vidí i paprsky, na které lidské oko není citlivé. Naše oči téměř nevnímají například ultrafialové paprsky, ale hmyz je vidí dobře. Denní motýli a květinové koruny se nám zdají být jednotně žluté a bílé.
A hmyzu se mohou zdát vícebarevné, protože odrážejí ultrafialové světlo odlišně.
Jejich křídla nebo okvětní lístky mají skryté barevné vzory, které jsou viditelné pouze okem hmyzu.
Barevné vidění hraje v životě hmyzu velkou roli. Rozlišením barvy a vůně korunek – signálů kvetoucí rostliny, najdou květy se sladkým nektarem a pylem. Včely, které našly vhodnou nektarovou rostlinu, si pamatují její barvu a vůni. To vám pomůže snadno najít tu správnou rostlinu a tím ušetřit čas v období sběru nektaru nebo pylu.
Existují další rysy fungování hmyzích očí. Pokud budeme přerušovaně osvětlovat jakýkoli povrch nepříliš jasnou lampou, pak se nám při 20-25 záblescích světla za sekundu bude povrch zdát osvětlen nepřetržitým světlem – zmizí pocit blikání. Ale pro oči hmyzu, jako je vážka rocker nebo včela medonosná, blikání splývají s frekvencí 10krát větší, tedy asi 250-300krát za sekundu.
Vizualizujte si to takto. Pokud bychom včelě promítli film s obvyklou rychlostí pásku – 24 snímků za sekundu, pak by na obrazovce občas viděla, že se objeví obraz nafilmovaných předmětů. A aby včela viděla souvislé obrázky, musí přeskočit asi 300 snímků za sekundu! Proč je to nutné? Vážka je hbitý predátor, který na svou kořist (různý hmyz) útočí ve vzduchu. Při rychlosti letu až 36 kilometrů za hodinu si všimne létajícího motýla nebo letět z dálky. Dokonce se vrhne na schválně vyhozený kamínek. A víme, jak je těžké něco vidět například na železniční trati při pohledu z okna jedoucího vagónu. Místo kousků štěrku a listů trávy vidíme pevné zelenošedé pozadí: všechny předměty se spojují do neurčitého obrazu. Během letu musí vážka jasně vidět nejen svou kořist, ale také stonky a listy rostlin a další vyčnívající předměty. Létat naslepo takovou rychlostí je nebezpečné: je snadné narazit na překážku!
Hmyz je největší třídou živočišné říše. Kde je alespoň nějaká vegetace, tam bude určitě i hmyz. Mnoho hmyzu škodí lidem, zvířatům a rostlinám. Jde o škůdce lesů, zahrad a polí. Ale mezi hmyzem jsou také užitečné: včela medonosná, bourec morušový, moucha ichneumon.
Studium hmyzu umožňuje nacházet stále nové a nové způsoby, jak bojovat proti škodlivému hmyzu, a na druhé straně pomoci hmyzu užitečnému.
Pro včelařství je důležitá znalost například barevného vidění včel. Na velkých včelnicích s desítkami a stovkami úlů je pro včely vracející se z letu obtížné najít svou rodinu. Tomu napomáhá určité vybarvení úlů. Vybírá se s ohledem na vlastnosti barevného vidění obyvatel.
Všechny úly jsou stejné, ale jejich barvy se liší, což znamená, že můžete zjistit, kde je váš a kde někdo jiný.
Světlo elektrické lampy rozsvícené večer přitahuje noční hmyz. Hmyz však nepřitahuje pouze světlo viditelné pro člověka: ke zdroji ultrafialových paprsků jich létá nezměrně více.
Pomocí této vlastnosti hmyzu shromažďovat se směrem ke zdroji ultrafialových paprsků byly vytvořeny speciální pasti na hmyz. Lze je použít k hubení škůdců v zemědělství.
G. A. Mazokhin, kandidát biologických věd
Časopis “Mladý přírodovědec”
