Co nakreslil Durer?

Když se někdo v rozhovoru o různých věcech zmíní o městě Norimberk (Německo), každý jiný účastník si vzpomene na slavný Norimberský proces a čtenář tohoto kurzu si také vybaví dílo Albrechta Durera. Pro pána bylo toto město rodné, tvořil v něm a jistě se do něj vracel ze všech svých cest, ale nejdřív.

O životě, zálibách, myšlenkách a dokonce i malých výdajích umělce (kupodivu ve srovnání s biografiemi mistrů, o kterých jsme se dozvěděli z předchozích článků kurzu) se toho ví poměrně hodně, díky záznamům samotného Dürera – jeho deníky, cestovní poznámky, „Rodinná kronika“ atd.

Dürer se narodil roku 1471 do početné rodiny (18 dětí!) zlatníka (klenotníka) a od dětství se učil základům tohoto řemesla, ale jeho schopnosti se ve větší míře projevovaly v kresbě a rytectví, proto Dürerův otec, po dlouhém přemlouvání s Ze strany svého syna se skřípějícím srdcem souhlasil s tím, že pošle chlapce studovat do dílny slavného norimberského umělce Michaela Wolgemuta.

Již při výcviku v dílně prokázal začínající mistr mimořádné schopnosti v rytí, které se v jeho provedení vyznačovalo mimořádnou jemností frézy. Překvapivá je například ta, kterou vytvořil Dürer ve 13 letech. Autoportrét (obrázek č. 1), již v tak raném věku byl mladý umělec schopen identifikovat charakteristické rysy svého vlastního vzhledu a přetvořit je na papír.

Nutno podotknout, že během studia v dílně se Dürer naučil nejen základům tiskařského rytí, které bylo v té době oblíbené díky vynálezu tiskařského lisu, ale naučil se i technice malby barvami, základy expozice, včetně těch metod, které dostal jeho učitel Wolgemut z Itálie a dalších zemí, které jsou ve vývoji před Německem. Navíc ze všech Wolgemutových studentů, podle poznámky A.Yu. Koroleva, „byl to Dürer, kdo nejvíce rozvinul vzácnou schopnost tvořivě asimilovat úspěchy druhých“ [1, s. 6].

Touha porozumět novým věcem, vypůjčit si znalosti jiných mistrů, zdá se, žene Dürera celý život. V roce 1490 se tedy Dürer po ukončení studií v dílně vydal na výlet do německých měst, aby získal nové zkušenosti. Je známo, že se naučil techniku ​​mědirytu od bratrů Martina Schongauera a spolupracoval se Sebastianem Brantem na ilustrování listů pro jeho slavnou „Loď bláznů“.

Co však podle vás přimělo Albrechta Dürera přerušit svou fascinující cestu v roce 1494 a vrátit se zpět do svého domova? Důvodem byla dohoda Dürerova otce o sňatku jeho syna s Agnes Frey. Vzhledem k tomu, že postavení ženatého muže mu umožnilo otevřít si vlastní podnik, myslím, že Dürerův otec měl ty nejlepší úmysly. Dürer své budoucí manželce dokonce poslal svou vlastní Autoportrét s bodlákem, jehož obraz byl považován za symbol věrnosti především Bohu, ale i věrnosti jako takové (obr. č. 2).

Manželství však nevyšlo, Agnes, která se stala jeho ženou, nesdílela manželovu vášeň hledat nové znalosti a příležitosti k vlastnímu rozvoji, což je velmi rychle odcizovalo jeden druhému. Není divu, že Albrecht Dürer po dvou měsících rodinného života přispěchal opustit manželku, kterou neměl rád, a pod záminkou moru, který vypukl v Norimberku, se vydal na cestu po Itálii.

Cestování po Itálii neuvěřitelně obohatilo Dürerovo dílo, jeho obzory a techniku. Od této chvíle bude v jeho dílech cítit „italská stopa“, projevující se pozorností k malým detailům, zprostředkovávajícím pohyb postav, jejich duševní stav atd.

Po návratu z Itálie si Dürer otevřel v Norimberku vlastní dílnu, ve které tvořil “Drážďanský oltář” (obrázek č. 3), již vyrobený podle všech pravidel lineární perspektivy, posbíraný od italských mistrů. Mimochodem, E.P. Racheeva navrhla, že Marie na tomto oltáři byla namalována mistrem k obrazu jeho manželky [2, s. 31].

Je třeba poznamenat, že v tomto období Dürer aktivně pracoval v žánru portrétu a harmonicky jej začleňoval i do oltářních obrazů. Například v bočních klopách Oltář Paumgartnerů (Izorb. č. 4) představuje obrazy světců, které byly opsány od zákazníků.

Současně Dürer aktivně vytvářel rytiny na mědi a dřevě, posouvá samotný žánr rytí na zcela novou úroveň – komplikuje kvalitu a zvyšuje počet tahů, poprvé používá bílý okraj k oddělení blízkých tmavých postav, zavádí křížové šrafování, dbá na perspektivní a anatomicky správné zobrazení těl zvířat a lidí atd.

Například Albrecht Durer, který akutně pociťuje převládající náladu ve společnosti ohledně blížícího se konce světa, způsobeného neustále se vyskytujícími morovými epidemiemi, občanskými nepokoji, nepokoji blížící se reformace atd., vytváří sérii rytin nazvanou „Apokalypsa“. Mezi všemi rytinami v této sérii autor tohoto článku obdivuje rytinu více než ostatní „Čtyři jezdci z Apokalypsy“ (obrázek č. 5), který zobrazuje mor, válku, mor a smrt a na papíře znovu vytváří řádky ze Zjevení Jana Teologa, 6:1-5, 7-8:

„A viděl jsem Beránka, jak otevřel první ze sedmi pečetí, a slyšel jsem jednu ze čtyř živých bytostí říkat jako hromovým hlasem: jdi a podívej se.

Podíval jsem se, a hle, bílý kůň a jezdec na něm měl luk a byla mu dána koruna; a vyšel vítězně a zvítězil.

A když otevřel druhou pečeť, slyšel jsem druhé zvíře říkat: jdi a podívej se.

A vyšel další kůň, červený; a tomu, kdo na něm seděl, byla dána moc vzít ze země mír a aby se navzájem zabíjeli; a byl mu dán veliký meč.

A když otevřel třetí pečeť, slyšel jsem třetí živou bytost říkat: jdi a podívej se.

Podíval jsem se a hle, černý kůň a jeho jezdec měl v ruce míru.

A když otevřel čtvrtou pečeť, slyšel jsem hlas čtvrté živé bytosti, jak říká: jdi a podívej se.

A viděl jsem, a hle, bledý kůň a jeho jezdec, jehož jméno bylo „smrt“; a peklo ho následovalo; a byla mu dána moc nad čtvrtou částí země, aby zabíjel mečem, hladem, morem a divokými zvířaty země.”

Série rytin „Apocalypse“ se vyprodala ve velkém množství a přinesla Dürerovi velkou slávu, a to i mimo Německo. Proto mu německý obchodní soud v Benátkách dal velkou zakázku k vytvoření oltářní obraz „Svátek růžence“ (obrázek č. 6). Jak zdůrazňuje A.Yu. Koroleva, „námět snímku nebyl zvolen náhodou – scéna přenášení růženců, jejímž symbolickým vyjádřením pro věřící byly věnce z růží (základem pro přenesení významu byla čistě zvuková shoda italského rosária). (růženec) s názvem květy růže), svědčí o národnosti zákazníků“ [1, With. 64].

„Svátek růžence“ udělal obrovský dojem na italské mistry, kteří se ze závisti dokonce pokusili otrávit Dürera, a proto se musel v Itálii skrývat. Sám Dürer byl sám se sebou nadmíru spokojen, o čemž svědčí jeho vlastní řádky z dopisu příteli: „Umlčel jsem všechny malíře, kteří říkali, že umím ryt, ale neumím zacházet s barvou v malbě“ [3 , str. 63].

Na této cestě do Itálie věnoval Dürer zvláštní pozornost studiu techniky anatomicky přesné malby aktů, která po návratu do Norimberku vyústila ve vytvoření velkého diptychu zobrazujícího Adama a Evu (snímek č. 7).

Po návratu do Norimberku Dürer mimo jiné pracoval na rytinách nazvaných „Dílny“ („Meisterstiche“): „Rytíř, smrt a ďábel“, „Melancholie“ a „Svatý Jeroným v cele“. Tyto rytiny nejsou spojeny společným dějem, ale odrážejí, podle názoru E.P. Racheeva, mistrova představa o cestě válečníka, myslitele a tvůrce [2, s. 44].

Pro autora článku je největší zajímavostí rytina „Melancholie“ (obrázek č. 8), která je naplněna největším počtem dodnes nevyřešených symbolů: co měřící přístroje rozházely u nohou anděl myslí, na co myslela, co znamená čtverec s čísly, jejichž vertikální a horizontální součet je 34 atd.?

V roce 1512 se Dürer setkal s císařem Svaté říše římské Maxmiliánem I. Habsburským a získal jeho záštitu, což se později projevilo příjmem významného ročního doživotního platu z pokladny a nutností provést řadu prací pro Maxmiliána I. Např. Dürer vytvořil slavnostní „Portrét císaře Maxmiliána I.“ (snímek č. 9), na kterém je císař vyobrazen, jak drží v rukou symbol Svaté říše římské – granátové jablko.

Dürerova poklidná a pohodlná existence pod protektorátem císaře však končí dnem jeho smrti, kdy městská pokladna odmítne umělcovo výživné platit, aniž by nový císař potvrdil potřebu takových plateb.

Za účelem obnovení výhod byl Dürer nucen odjet do Nizozemí na korunovaci Karla V. I přesto, že se cesta na jednu stranu vydařila – nový císař schválil pokračování plateb, na straně druhé ruky se Dürer v Nizozemsku nakazil nějakou nemocí, která prudce zhoršila mistrův zdravotní stav.

Přesto Dürer pokračoval v práci, rozvoji a reflexi. Jeho intelektuální výzkum byl vyjádřen ve vědeckých pracích v jiných oblastech než malířství: pojednání o matematice, architektuře („Průvodce posílením měst, hradů a pevností“), anatomii („Čtyři knihy o proporcích lidského těla“). Umělec nemohl ignorovat diskuse kolem tezí Martina Luthera, které upřímně podporoval. Dürer byl oddaným zastáncem reformátorů, což nemohlo ovlivnit jeho práci.

Umělec vytvořil dílo „Čtyři apoštolové“ na dvou deskách záměrně, protestantským způsobem, opustil oltářní a třídílnou kompozici a dodal obrazům sekularitu. Badatelé se domnívají, že Dürer na obrazech apoštolů zachytil 4 temperamenty – melancholika (Jan), flegmatika (Petr), sangvinika (Marek), cholerika (Pavel).

E.P. Racheeva také poznamenává, že v Dürerovi jsou „postavy apoštolů doprovázeny pečlivě vybranými výroky z Nového zákona. Obsahují varování před nebezpečím náboženských a sociálních válek, výzvy nepodléhat pokušením a klamům: „Ať se všichni světští vládci v těchto nebezpečných časech varují, aby nepřijímali lidské klamy jako božské slovo“ [2, s. 55].

Na závěr bych rád uvedl slova V.N. Grashchenkov, že „vedle univerzálnosti Dürera – tohoto „severního Leonarda da Vinci“ – se další mistři německé renesance vyznačují zdůrazněnou jednostranností svého tvůrčího bádání“ [4, s. 27]. Albrecht Durer je právem jedním ze symbolů německého umění, severní renesance a vědy XNUMX.-XNUMX. století.

Jekatěrina Belašová

zdroje

1. Koroleva A.Yu. Durer. M.: OLMA Media Group, 2010.
2. Racheeva E.P. Bosch, Durer, Bruegel. M.: Nakladatelství AST, 2022.
3. Durer A. Deníky, dopisy, pojednání. T. 1. Leningrad: Umění, 1957.
4. Graščenkov V.N. Kniha O. Beneshe a problémy severní renesance // Benesh O. The Art of the Northern Renaissance. M.: Umění, 1973.

Použité ilustrace

1. Albrecht Dürer, Autoportrét ve věku 13 let, 1484, Galerie Albertina, Vídeň.
2. Albrecht Durer “Autoportrét s bodlákem”, 1493, Louvre, Paříž.
3. Albrecht Durer “Dresden Altarpiece”, 1496-1497, Galerie starých mistrů, Drážďany.
4. Albrecht Durer “Oltář Paumgartnerů”, c. 1503 (1498-1504), Alte Pinakothek, Mnichov.
5. Albrecht Durer „Čtyři jezdci z Apokalypsy“, list ze série „Apokalypsa“, 1498
6. Albrecht Durer “Růženec”, 1506, Národní galerie, Praha.
7. Albrecht Durer “Adam a Eva” (diptych), 1507, Prado, Madrid, URL zdroje: https://www.museodelprado.es/coleccion/obra-de-arte/adan/25804757-ea25-4aba-903b-eaced6859754 a https://www.museodelprado.es/coleccion/obra-de-arte/eva/930c0fdf-fcfc-47df-b216-e375f5719084
8. Albrecht Durer “Melancholy”, 1514, Metropolitan Museum of Art, New York
9. Albrecht Durer “Portrét císaře Maxmiliána I”, 1519, Kunsthistorisches Museum, Vídeň.