Vzpomínám si, jak jsme se jednou shromáždili u ústí Trotsa. Při přechodu přes most této řeky se oči našeho týmu setkaly s pohledem, ze kterého jsme doslova „otvírali ústa“. Dva davy. Ne, jen dva obrovské davy lidí seděly na ledu zálivu na obou stranách mostu. Stovky rybářů seděly tak hustě, že zdálky na pozadí světle šedého ledu vypadaly jako obrovská mraveniště.
To bylo moje první seznámení s rybou, která na jarním ledu Gorkého moře láká masy vášnivých rybářů. Informace, že „soroga odešla“, se šíří po nejvzdálenějších oblastech našeho regionu z nádrže a dokonce i sousedních regionů. Počet lidí, kteří chtějí v některých jarních dnech na ledu Gorkého přehrady sledovat pohyb tohoto běžného, ale stále atraktivního druhu ryby, dosahuje rekordních čísel. Silný, tajemný, individuální, tlustý „mořský“ sorog tolik láká.
Březnová divočina
Nejednou jsem slyšel, že pojem „divočina“ pro Gorkého moře neexistuje. Částečně s tím souhlasím, ale ve vztahu k „mořské“ plotici je stále pozorováno „mrtvé období“ při zamrzání. Jen ne v obecně uznávaném čase – v únoru, ale o měsíc později – v březnu. Mně osobně se víceméně předpovídané sousto této ryby podařilo ulovit téměř vždy, včetně období od poloviny ledna do konce února. V tomto období plotice sice vykazovala velmi místní způsob života s ohledem na jednotlivé body, nicméně to nebránilo dosažení úspěchu. Ale v březnu, kdy se příroda začíná probouzet k životu s každým novým dnem v předvečer jara, trvá sorog dva až tři týdny půstu. Najít v této době klíč k sorogu je oříšek a častěji to není možné vůbec.
V mé praxi bylo za dlouhých slunečných březnových dní mnoho „létavých“ rybářských výprav, bylo jich v té době mnohem více než úspěšných rybářských výprav. Často dvoudenní nebo dokonce třídenní rybářský výlet s kontrolou „bezpečných“ bodů, které fungovaly o týden dříve, skončil s více než skromnými výsledky. Plotice navíc neopouští svá obyvatelná místa, jednoduše se přestane krmit. V lepším případě se z jednotlivých nalezených děr podařilo v průběhu dlouhého jarního dne doslova „dojit“ plotice, na „moře“ nestandardní, nepřesahující hranici 100 gramů. Dodnes se mi opravdu nepodařilo v této době ovlivnit „úder“ plotice všemi možnými rybářskými triky. Takže pro „mořského“ soroga je stále mrtvá zima.
Jediné, na co se můžete v této nejtěžší době spolehnout, je večerní výstup sorogu. Tato doba je obvykle půl hodiny před západem slunce a stejná doba po něm. Kousání plotice mohlo pokračovat, dokud nebylo kývnutí prutu špatně viditelné. Ale i v tomto vzoru bylo možné identifikovat určitou cykličnost.
Večerní ohniska klování se nestávala každý den. Během 2-3denní rybářské výpravy se mohl stát večerní výlet, nebo se to mohlo stát den předtím nebo den po rybaření. Tento druh „kousacího rozvrhu“ si všímají i místní rybáři, kteří každý den navštěvují oblasti „moře“ nejblíže jejich místu bydliště. Tito lidé, kteří mají bohaté zkušenosti s komunikací s „mořskou“ strakou, tvrdí, že večerní ohniska klování se objevují každé dva až čtyři dny.
Někdy to došlo až tak, že známí místní rybáři přesně odhadli datum dalšího vypuštění plotice. A když se zdálo, že už pro ten den nebylo šancí, uchýlili se prostě k tomu, že počkali do pozdních večerních hodin a dostali alespoň nějaký výsledek.
Začátek jarního postupu
První jarní pohyby hřebenů Gorkého moře po měsíční pauze začínají úplným zmizením sněhu z ledu. Tato fáze jara nastává v průměru na samém konci března – začátku dubna. V rybářské komunitě to ještě zdaleka není takzvaný „tah“, ale právě tuto dobu považuji za nejnapínavější období pro chytání plotice „mořské“. Hejna sorogů se stále drží na svých zimních táborech. Jejich přikrmování už ale není v zimě lokální, ale ve větším měřítku. Oblasti s úskalími, jednotlivými skládkami, „pupky“, ve kterých plotice po celou dlouhou zimu pobývala, „ožívají“. Místní hejna plotic se začínají krmit.
Dostat se na takové místo včas, mezi prvními rybáři, je téměř zaručenou zárukou úspěšného rybolovu. Vyvrtání zádrhelu, který byl dlouho nelovený, když v jeho přibližných hranicích nejsou žádné masy otevřených děr, je skutečnou šancí zůstat s dobrým úlovkem. To se ale nestává vždy.
Při vší obludnosti Gorkého přehrady není tolik takových „sorozhi“ míst. Rok od roku se místa sorogů nemění a znají je téměř všichni štamgasti. Úspěch alespoň pár rybářů, kteří si náhodou dobře zachytají na jednom z těchto míst, se šíří po celé rybářské komunitě rychlostí blesku. O pár dní později se v podobných bodech shromažďují druhy trhů, o kterých jsem mluvil na samém začátku tohoto materiálu. Body, které přinesly dobré výsledky o dny dříve, jsou „zabity“ během jednoho dne velkým množstvím děr vyvrtaných v ledu.
A pokud se plotici opouštějící své stálé stanoviště v prvních dnech poutě ještě podaří „dostat na ocas“ a najde se nedaleko od původního kousacího místa, tak po dni či dvou už ji není možné najít v nejbližším okruhu. Je to škoda, ale tyto nejlepší místní oblasti „umírají“ až do konce příštího zmrazení. Hejno plotic už brutálně osvětlený bod vůbec nenavštěvuje, a pokud se vrátí, je na špatném, nebezpečném ledu.
Takto probíhá první „tah“ „mořského“ soroga. Ryby, které se právě probudily, jsou do týdne rozprášeny ze svých zimovišť. Pak opět nastává pauza v záběru, kterou mnozí nazývají „konec pohybu“, ačkoli „tah“ ve skutečnosti ještě nezačal.
Nejjednodušším způsobem, jak prodloužit životnost koncentrační oblasti plotice, je zaplnit nekousací otvory. Je škoda, že pro mnohé se tento jednoduchý proces zdá zbytečný. Ale soudě podle osobní praxe to dává smysl, a to velmi. Plotice si dává pozor na světlo pronikající do děr. Chtě nechtě jsem si musel každý rok všimnout opakujícího se vzoru. Mezi prvními rybáři zaujímáte jedno z nejslibnějších míst. Vyvrtáváte se a nacházíte již známé zádrhele s neustálými háky bez motyky. Identifikujete několik pracovních děr a střídavě „vstanete, abyste do každé z nich distribuovali“ dobře živený sorog.
Sebevědomá kousnutí vyskytující se na samém dně (obvykle silné ohnutí kývnutí) potvrzují dobrou chuť plotice stojící pod ledem. V jiných takových dnech se při správném „podojení“ zádrhelu (či skládky, či „pupku“) dalo nachytat velmi slušné množství ryb. Navíc takové sousto nelze nazvat „šíleným“ – musíte často experimentovat. chraňte se před přílišným vrtáním děr.
Je těžké skrýt své štěstí před zvědavýma očima, ale protože náš tým viděl dost bezohledného chování ostatních „sousedů“, získal určité zkušenosti s vyhýbáním se nechtěným hostům za našimi zády. Ale bohužel téměř nikdy nebylo možné skrýt aktivní ryby na dlouhou dobu. K večeru jste již v centru lidí, kteří přišli odnikud, a druhý den se nedobrovolně stáváte účastníkem toho hnusného „bazaru“.
Může být velmi užitečné mít znalosti o umístění ještě více místních bodů, abych tak řekl, že jste je osobně našli. Může to být nepatrný rozdíl v hloubce proti plochému dnu nebo jeden nebo dva háčky. Taková místa, pokud je to možné, by měla být vždy zadána do GPS navigátoru. V zimě se na takových místech mohou zdržovat pouze okouni, ale blíž k jaru je zde velká šance na ulovení plotice.
A když přijde čas na hromadné otevření známých sorozh stránek, náš tým se uchýlí ke kontrole takových míst. Jedinou nevýhodou takových místních bodů může být to, že na takovém místě může být méně pracovních otvorů, než kolik je rybářů v týmu. V tomto případě se snažíme neshlukovat, ale pokračovat v kontrole dalších nám známých bodů. Rozcházíme se ve dvojicích a během dne každý z nás s různým stupněm úspěchu usrkává „stříbro“ z několika jamek.
Těžko najít aktivní plotici bylo nutné před blízkými rybáři skrývat různými způsoby: od napodobování opileckých výkřiků až po pád v „připravené“ podobě z rybářské bedny. Bylo to samozřejmě vtipné, ale co můžete udělat, abyste si zachránili rybářské štěstí?
Dlouho očekávaný “tah”
Led na přehradě Gorkij ve srovnání s ledem na přehradě Čeboksary zůstává silný mnohem déle. A to je jednoznačné plus pro rybáře, protože šance na ulovení hltavě se živící plotice v Gorkém moři se objevují téměř každý rok, ale na přehradě Čeboksary se plotice bohužel často pohybuje, když už není možné vyjet na led . V této době je pozorován vrchol masových návštěv Gorkého přehrady.
Ale i na Gorkém moři zůstává víceméně bezpečný led, na kterém lze zachytit pohyb „mořského“ soroga, pouze v jeho nejsevernějších částech. Na led namočený ve vodě, přesněji řečeno na zmrzlou zkrystalizovanou masu malých kousků ledu, byste měli vycházet s maximální opatrností. Žádná ryba nestojí za život člověka.
Ve skutečnosti je samotný koncept „pohybu ryb“ pro různé rybáře odlišný. Pro někoho je to kousnutí plotice na každém výletu, pro jiného obyčejný obyčejný rybolov, ke kterému může dojít kdykoli během období mrazu. Zjednodušeně řečeno, pro někoho se dá úlovek 3-4 kg ryb již označit za velmi dobrý, pro jiného se však krabice plná plotice ukáže jako zcela obyčejný výsledek.
Donedávna jsem netušil, co to vlastně ten „tah“ je. Ano, byly úspěšné jarní rybářské výpravy, kdy denní úlovek soroga činil deset kilogramů. Ale v průměru je jarní úlovek „mořského“ sorogu 5-6 kg již úspěšným výsledkem dne. A až od postarších zimních rybářů vyšly najevo legendy o pohádkových jarních úlovcích sorogů.
Během 5 let poměrně častých návštěv Gorkého moře bez návnady se mi jednou podařilo zachytit takové ohnisko kousnutí. Incident se odehrál v zátoce vzniklé soutokem jedné z mnoha řek. Kolem poledne jsme se kvůli experimentům rozhodli s partnerem vyvrtat pár děr v samém středu zátoky, kudy protékalo koryto rozvodněné řeky. Za celou předobědovou dobu jsme stihli proběhnout všechny nám známé zádrhely a ani na jednom se nám nepodařilo najít aktivní rybu. Bylo to zvláštní, protože soudě podle abnormálně teplého počasí a tání ledu před našima očima by se tento výlet dal považovat za poslední v sezóně.
Hned na prvních nových jamkách, každý druhý nebo třetí výlet jsme začali narážet na plotice různých velikostí a myšlenka na převrtání ani nepřišla. K sorogueům o hmotnosti až 300 gramů se přimíchali velcí plotice (některé exempláře se blížily hranici kilogramu), cejni bělohlaví ao hodinu později se začaly pravidelně objevovat lámání vlasce. Nahrazení žíly silnějším průměrem začalo přinášet velikost plotice, o které vyprávěli staří rybáři. Bylo těžké unavit kilogram vážícího soroga na tenkém vlasci a zavést ho do díry, která pro něj byla příliš malá. Takové „stříbrné pruhy“ vypadaly ve srovnání s dříve standardními vzorky prostě giganticky! Parťák měl štěstí, že se utkal i se třemi cejny, kteří však zůstali ve vodě, jelikož jako vždy u sebe neměl háček.
Po několika hodinách se všichni rybáři v oblasti přesunuli do kanálu. Ale ani hluk z desítek ledových vrtáků nedokázal zastrašit ryby pohybující se uprostřed kanálu a chtivě se krmící. Chytili všechno. Mnozí používají jigy bez návnady. Navzdory neustálému kousání velkých ryb jsme se rozhodli rybolov ukončit: led se zhoršoval doslova každou hodinu.
Lze předpokládat, že takové propuknutí kousání je způsobeno tím, že se do vody dostává velké množství kyslíku. Zdá se, že voda z tání má velký vliv na chuť k jídlu a ryby začínají jíst. Ryby, které se po celou dlouhou zimu živily pouze krátkodobými vycházkami, ztrácejí vrozený smysl pro opatrnost a začínají hltavě přijímat jakoukoli potravu. Pohyb a krmení ryb pravděpodobně pokračuje i ve chvíli, kdy se na led prostě nedá vyjít – tento předpoklad prostě nemůžeme ověřit.
Mnohem bezpečnější je chytit soroga při krátkodobých ohniscích jeho klování, týden před nebezpečným výstupem na led. Tedy v době, kdy už jsou na „moři“ okraje, ale samotný led stále umožňuje spolehlivý pohyb při hledání ryb. Oblečením do lehkého oblečení a umístěním krabice s ledovým vrtákem na rybářské sáně se můžete po ledu pohybovat co nejpohodlněji, snadno vrtat nové díry a během dlouhého dne vylovit maximum perspektivních míst. Hlavní věcí je nezapomenout na základní bezpečnostní opatření.
Během dne můžete narazit na několik krátkodobých vypuštění soroga najednou a skončit s dobrým úlovkem. Při takovém rybaření je prostě hřích zůstávat příliš dlouho na dříve pracovních bodech (například přítulných). Je jasné, že dříve nebo později ryby mohou začít kousat na svých obvyklých zimních místech, ale šance na nalezení aktivního soroga v neprovrtaných oblastech ledu v této době je větší než v jakémkoli jiném období lovu pod ledem.
Neúprosná hrubost
Soroga Gorkého moře je neuvěřitelně náročná na zdolávání. Dodnes se mi nikdy nepodařilo systematicky chytat tuto rybu na návnadu. „Mořská“ plotice dobře reaguje na návnady bez návnady, ale ne na jakékoli. A ne pro jakoukoliv elektroinstalační techniku. Kolikrát jste se na ledu nádrže setkali se situacemi, kdy to, co vypadalo jako ideálně vyladěné zařízení, bylo mnohem horší než zařízení, které mělo hrubé prvky zařízení v kombinaci s nejjednodušší technikou zapojení.
Taková fakta jsem si vysvětloval jako náhodu, kdy člověk prostě přistane na rybě v konkrétních dírách. Později jsem si ale uvědomil, že v některých dnech je možné pomocí elementárních přístupů k věci najít onen velmi tajemný klíč k klování „mořského“ sorba. Ukazuje se, že staromódní způsoby rybolovu mají v rybářské praxi stále své místo.
