Co je to čarodějnický ocas?

Přiznám se, ze začátku jsem se chtěl jen smát. Jaký druh „honu na čarodějnice“ by mohl být mezi novokuzněckými starými ženami v naší době? Nesmysl! Výmysly starých lidí jsou z nudy, v důchodu nemají co dělat, a tak vymýšlejí nejrůznější nesmysly! Příběh však postupně zarůstal detaily a přestalo se z něj nic smát. Počáteční údaje jsou jednoduché až primitivní: ve vícepatrové budově žije starší manželský pár, oba starší 70 let , říkejme jim Ivan Ivanovič a Maria Ivanovna (všechna jména byla změněna). Dospělé děti se usadily odděleně a senioři tráví většinu času sami. Ivanovičové (jak jim sousedé říkají) v posledním roce začala sužovat nemoc: buď on skončí v nemocnici, nebo onemocní ona. Léčba nepomáhá a lékaři poukazují na věk. Manželé se na doporučení přátel rozhodli obrátit na babičku-léčitelku z předměstské vesnice. A otevřela jim oči: „Poškodili tě. Mezi lidmi kolem ní je osamělá stařena se zlým okem, nevěří v Boha a nosí kalhoty. Čarodějnice mají ocas, trčí jim zpod sukně, proto musí nosit kalhoty. Způsobila škodu, musí ji odstranit.”
V mnohapatrové budově bylo mnoho kandidátů na „čarodějnice“, ale nehledali dlouho. Více než dvacet let žil učitel v důchodu na stejném místě s Ivanovičovými. Všechna znamení se shodovala: 70 let, osamělý, hnědé oči, téměř vždy nosí kalhoty, v noci nespí a čte knihy, nechodí do kostela a nedrží ikony v domě. Ti „zkažení“ k ní přišli a vybuchli přímo ze dveří: „Odstraňte škody, čarodějnice!“ Sousedko, říkejme jí Natalya Vasilievna,
Snažil jsem se s manželi domluvit a dokonce jsem se pokusil vtipkovat, že polovina světa žije s hnědýma očima, je spousta svobodných žen, muži vymírají. Skoro vůbec nechodím do kostela, ale hlavní je, že Bůh je v duši. Nechte jejího souseda jít s ní do lázní a ujistěte se, že tam není žádný čarodějnický ocas a že Natalya Vasilievna chodí v kalhotách, protože jsou teplejší, nefouká! Ale všechna slova létala jako hrach ze zdi.
Situace se rychle vyvíjela. Sousedé je několikrát obtěžovali a požadovali, aby z nich byly odstraněny škody. Pak začali, buď pokojně, nebo s výhrůžkami, přesvědčovat Natalju Vasilievnu, aby šla do kostela a odstranila ze sebe jakousi „černou svatozář“, kterou prý viděl léčitel z vesnice. Poté důchodkyně zavolala své dceři z jiného města, aby si promluvila se sousedy. Příchod dcery neměl žádný účinek, stejně jako hovory a rozhovory s dětmi Ivanovičovými. Když byli dospělí a rodinné děti požádáni, aby svým starým rodičům vnesli trochu rozumu, odpověděli: „Ať na to přijdou sami. Nepodařilo se zjistit ani adresu samotného léčitele, se kterým to všechno začalo.
Dále více. Na dveřích Natálie Vasiljevny se začaly objevovat malované kříže, na prahu se začaly objevovat trsy jakési trávy a při odchodu z bytu ji sousedé, kteří ji zatím přihlíželi, dvakrát polili „svěcenou“ vodou. Jednoho dne důchodkyně vracející se z obchodu otevřela zámek na dveřích a zaváhala. Soused křičel: “Zabiju tě, čarodějnice!” — prudce otevřel své železné dveře a tvrdě udeřil Natalju Vasiljevnu do zad. Poté musela sepsat prohlášení na policii a kontaktovat místního policistu.
„Prosím, nemyslete si, že jsem blázen. “ začínala její věta. Musím říct, že ji policie nepovažovala za blázna. Okresní policista mluvil s Natalyou Vasilievnou a jejími sousedy, kteří vše odmítli, a vysvětlil své prohlášení policii tím, že „sousedka v životě četla hodně knih, takže věci pomlouvá. Víš, z učení se ti taky dělá špatně.“ Další den děti Ivanoviče přišly k důchodci a požadovaly stažení žádosti a vyhrožovaly, že „dají čarodějnici pekelný život“. “Máte vyšší vzdělání, byli jste průkopníky!” — ve své naivitě bývalá učitelka věřila, že „krusty“ a průkopnická minulost jsou neslučitelné s vírou v čarodějnice. Cítila se vyděšená, před touto návštěvou si myslela, že děti pochopily nesmyslnost obvinění ze strany rodičů. Je pravda, že po návštěvě policisty sousedi ztichli a po chvíli se dokonce přišli uklidnit. Řekli, že už vůči sousedovi nechová zášť, že by rádi obnovili předchozí dobrý vztah, ale. Natalja Vasiljevna jim potřebuje dát svou fotografii, kterou odnesou léčiteli. Ta ji prostřednictvím fotografie připraví o „čarodějnický dar“ a pak bude vše v pořádku! Důchodkyně ve svých srdcích nazvala Ivanovičovy „tmáři“ a „jezuity“ a vyhnala je z bytu.
„Hov na čarodějnice“ pokračoval s ještě větší silou. Do tohoto víru byl vtažen doslova celý vchod. „Čarodějnice, ta čarodějnice, žila vedle sebe tolik let a nic nevěděla. V noci nespí, kouzlí,“ šeptali si po podlaze. Za ta léta se každému nashromáždilo spoustu problémů a průšvihů, které by se daly svést na machinace čarodějnice. Lidé byli rozděleni: někteří se postavili na stranu Ivanovičů, jiní jim nadávali, že taková horlivost při hledání čarodějnice nemá nic společného s vírou v Boha. Natalya Vasilievna se obrátila na kněze o radu, předal Ivanovičům žádost, aby přišli do kostela mluvit, ale nešli. Místní lékař otřásl tlustými zdravotními záznamy manželů a dokázal, že v jejich věku neonemocní jen mrtví. Skončilo to tím, že manželé přestali pouštět lékařku do domu a rozhodli se, že ona na „popud čarodějnice“ předepisuje „prášky na uklidnění hlupáků“. Přišel místní policista, ale Natalja Vasiljevna už nebyla fyzicky napadena, takže se vše omezilo na rozhovory.
Život se stal peklem. Bývalá učitelka nyní z bytu odešla jen tak, že zavolala těm sousedům, kteří byli na její straně. Doprovázeli ji do obchodu i na kliniku, ven však vycházela, jen když to bylo nezbytně nutné. Nečetl jsem knihy, nezapínal jsem televizi. V noci, když jsem nemohl spát, jsem tiše seděl na pohovce. Podlaha byla pokryta hadry a matracemi, aby sousedé dole neslyšeli vrzání palubek, když potřebovali na záchod nebo do kuchyně. Nemohl jsem si to omotat hlavou: jednadvacáté století je tady a známí lidé, včetně bývalých studentů a jejich rodičů, věří tomuto hroznému nesmyslu o jejím spojení se zlými duchy! Jednoho dne, když pomalu sestupovala po schodech, zaslechla Natalja Vasiljevna několik sousedů, jak informovaně diskutovali o detailech masakru čarodějnic ve středověku u vchodu. Z krvavých detailů se 70leté ženě udělalo nevolno a s obtížemi se v tichosti vrátila do bytu.
Natalya Vasilievna to vzdala. Rozhodla se utéct, tajně prodat byt a usadit se někde na periferii, aniž by komukoli řekla svou adresu. Pochopila, že se sousedé budou cítit jako vítězové, že se ještě více přesvědčí, že „vymítali čarodějnici“, ale neměla sílu dál bojovat. Dvoupokojový byt v dobré lokalitě pronajala realitní kanceláři za výhodnou cenu a s podmínkou, že realitní kancelář nikomu neprozradí jeho novou adresu. V den stěhování vzrušení Ivanovičové slíbili, že „dostanou čarodějnici na konec světa“, aby našli Natalju Vasiljevnu a informovali obyvatele nového domu, kteří s nimi bydleli.
Od přesunu uplynulo několik měsíců. Nyní má Natalya Vasiljevna malý byt v jiné oblasti. Poučena hořkou zkušeností, nosí sukně mnohem častěji než dříve. Stále čte knihy, ale husté závěsy na oknech nedovolí prorazit jediný paprsek světla. Zvládla takové zařízení, jako jsou sluchátka, a nyní je její pracovní televize zcela neslyšitelná. V rozhovoru se sousedy ne, ne, ano, a řekne, že prý nedávno šla do kostela. Několikrát volala sousedům ve svém předchozím domě, kteří ji podporovali, ale neuvedli žádnou adresu ani telefonní číslo. Nikdy nevíte, co když to nechají uklouznout? Natalya Vasilievna se strašně bojí, že se Ivanovičové dozvědí, kde bydlí, a splní své hrozby. Pak se za ní znovu ozve „čarodějnice, čarodějnice“ a stará noční můra se bude opakovat.
Zdál se vám výše uvedený příběh šílený? A vlastně proč? Je opravdu nemožné pronásledovat osobu prohlášenou za „čarodějnici“ během radovánek (přesně to se nyní v zemi děje) „černých“ a „bílých“ mágů, čarodějů a léčitelů? Když ze všech koutů slibují odstranit škody, vrátit manžela rodině, vzkřísit MRTVÉ děti (!), lidé kolem sebe začnou se strachem hledat kouzla. Zanícená představivost lpí na jakémkoli rysu, který člověka odlišuje od ostatních lidí. V noci nespí, jinak se obléká, žije odděleně – to stačí k tomu, aby byl člověk prohlášen za podivného, ​​a proto nebezpečného pro „jednoduché a normální“.
Obětí honu na čarodějnice se může stát každý z nás. Opravdu by mě zajímalo, jak se v tomto případě správně zachovat, kdo a jak může pomoci? Na tyto otázky měli odpovědět lidé a služby, které jsou z povahy jejich činnosti spojeny s podobnými situacemi. A co jsme dostali jako odpověď? Oddělení městské policie nám sdělilo, že v takových případech je třeba podat návrh k soudu. Urážky a pomluvy jsou v zásadě trestné. Takové řízení však často končí ničím nebo infarktem. Jak se říká, važ si víc sám sebe. Psychologové navrhli, aby se na ně obrátili o pomoc. „Řešení“ konfliktů souvisejících s náboženskou vírou a mystikou je obtížné, ale možné. Hlavní věcí je co nejdříve kontaktovat psychologa. Chtěli jsme slyšet i názor duchovního pravoslavné církve. Byli jsme však odmítnuti s tím, že zde není o čem zvláštním mluvit. Ale možná tam prostě nic není? V naší historii byli lidé pronásledováni tím, že „předstírali“ pravé křesťany a věřili, že to dělají, aby se líbili Bohu. Co říkáte, milí čtenáři?

Tatyana Basargina Publikace 20. prosince 2005 99 Žádné komentáře

Přidat komentář Zrušit odpověď na komentář

Předplatné „Kuznetsky Worker“

• Předplatné tištěných novin: Tradiční předplatné novin s různými možnostmi doručení.
• Předplatné novin v elektronické podobě ve formátu PDF: kompletní kopie papírové verze – se všemi články, TV programem, vtipy, scanwordy nevyjímaje.

Co může spojit osudy mladé čarodějnice z vnitrozemí, tajemného cizince utíkajícího z minulosti a odvážného trpaslíka, který opustil své rodné doly? Dobrodružství? Zvěrstva? Nebo hledání pravé lásky?

Prozřetelnost s nimi však má své vlastní plány! A tyto plány pravděpodobně hrdiny nepotěší.

7376 zobrazení | 3 komentáře

Dostupný formát knihy	FB2, ePub, PDF, MOBI, AZW3
Velikost knihy	Román. 8,13 alk

Další knihy od autora

Další knihy tohoto žánru

Žánry

Exkluzivní autoři (61)

– objevily se nové knihy

Autoři (1174)

Sbírky

Komentáře

Své recenze a komentáře mohou zanechat pouze registrovaní uživatelé, kdo si koupil tuto knihu!

Přihlaste se na web nebo registrovat, pokud jste na webu poprvé.

Další nádherný příběh od krásné Annabelle

Rád bych viděl tento příběh ve formě karikatury nebo seriálu. Vážně! Tolik dobrodružství, bystrých hrdinů a dobrých myšlenek.

Od prvních stránek nás příběh seznamuje s čarodějnicí Gabi. A postupně přibývá hlavních postav. Tajemný Dagon, jednoduchý Nordo a Daphniel (samostatné téma v tomto příběhu). Ale i jejich seznámení je zajímavé a neobvyklé. Zejména setkání s Daphniel. A neméně zajímavá jsou i dobrodružství všech hrdinů před vstupem do týmu. A následné události se staly velmi dynamickými a lze je číst jedním dechem.

Neřeknu vám děj, ale je tam padouch, jasné vedlejší postavy, konflikt mezi dítětem a rodičem, první láska a pro čarodějnici neobvyklé věci. Stačí se podívat na příběh jejího koštěte a klobouku. Toto je velmi sladký a dojemný okamžik:

„Ne, dost bylo! Poražena ležela na prašné cestě na křižovatce a čekala, až ji přejede nějaký vozík.
S koštětem to bylo jiné. . Protože se nechtěla válet v prachu, vyletěla do vzduchu, hbitě zvedla za kliku klobouk, který tiše protestoval, a vrhla se za hostitelkou.“

Zvláště bych rád zmínil humor. Je zde konkrétní, ale tak milý a k tématu. Přečetl jsem si to a vystihl mě tento styl:

„Král byl samozřejmě starý, ale moderní trendy národů pevniny ho zasáhly až s obchodníky. Starému muži se sevřelo srdce. V jeho očích bylo vidět zoufalství a hrůza. A jako každý mocný král našel Adelric jen jediné východisko z této situace a vší silou zvolal:
– YΟΧANΑ. “

A takových momentů můžete z knihy nasbírat mnoho!

Líbil se mi konec příběhu. Obzvláště se mi líbilo, že byly uzavřeny všechny dějové linie, a to i ty, které nebyly pro celkový děj nijak zvlášť výrazné.

Moc děkuji autorovi za tento příběh! Myslím, že si tuto knihu přečtu ještě mnohokrát.

Čtenářské recenze knihy

Nějak se potkala čarodějnice, elf, trpaslík, „člověk“ a šli hledat dobrodružství, nebo je dobrodružství našla) Zní to jako začátek vtipu, ale ve skutečnosti je to zajímavý dobrodružný příběh, který nepostrádá humor, hlavně díky moc roztomilému trpaslíkovi, úplně stejnému generátoru směšných i trapných situací.

Obecně platí, že v historii se každý bude mírně lišit od rolí obecně přijímaných v našem vidění světa.

Z čarodějnice se vyklube milá dívka z divočiny, která pomáhá při léčbě nemocných a pomáhá svému ideologickému nepříteli, trpaslík není zlý skřítek, ale ještě sladší představitel odlehlé divočiny, naivní a dobrosrdečný, posedlý myšlenkou vzít si elfa; skřítek, ne pan arogantní arogantní, ale naprosto společenský chlapík, který se připletl do této cesty, no a zvláštní člověk, který není zrovna takový, ale zároveň opravdu jeden z nejhumánnějších v knize) a darebák sám, ve velkém měřítku se páchané zlo zdá absurdní a směšné.

Jak jsem již zmínil, zdrojem humoru příběhu je trpaslík, všechna jeho dobrodružství: nevěstinec, chození do divadla, zdánlivě nacházející sen života v podobě elfa, mě ve finále nejednou srdečně rozesmálo , skoro jsem čekal, že myšlenka, která přišla na hlavu jeho otce, je docela životaschopná (ne) a ze srdce jsem mu přála, aby našel své štěstí)

Je skvělé, že chlapi byli tak spojeni problémy, které se jim přihodily, a dokázali pomoci odhalit spiknutí s cílem zotročit svět a zároveň osvobodit dobrého člověka ze zajetí.

Příběh se ukázal jako dobrodružně humorný a jako takový nemá žádnou romantickou linku, respektive není příliš jasně vyjádřen. Nicméně se mi to líbilo, všechny postavy jsou velmi milé a vtipné, nacházejí své místo v životě, překonávají překážky. Děkuji autorovi za možnost si to přečíst)