Akutní zooanthraponózní bakteriální infekce patřící do skupiny chlamydiových infekcí, s mechanismem přenosu vzduchem (možný kontakt-domácí a fekálně-orální), charakterizovaná poškozením plicního a nervového systému, vyskytující se na pozadí hepatolienální, febrilní a celkové intoxikace. syndromy.

Nemoc byla poprvé zaznamenána u papoušků – odtud její původní název „psitakóza“ (psittakos – papoušek), ale jakmile byla spatřena infekční souvislost od jiných ptáků, dostala psitakóza druhé jméno – ornitóza (ornithos – pták).

Původce psitakózy

Původce – Chlamydophila psittaci je obligátní intracelulární parazit a má některé strukturální rysy, které určují průběh onemocnění:

  • Proliferuje uvnitř postižených buněk;
  • Schopný tvořit L-formy – patogen, který je částečně nebo úplně zbavený buněčné stěny, což mu umožňuje neumřít a udržet si virulenci po dlouhou dobu, i když je vystavena škodlivým faktorům (teplota, antibiotika, fagocytóza atd. );
  • Patogen může být ve dvou formách – elementární a retikulární tělíska, to je důležité při předepisování léčby: elementární tělíska jsou forma podobná výtrusům kvůli přítomnosti silného obalu, který činí patogen necitlivým vůči antibiotické terapii, a v tomto životním cyklu patogen je mimo buňku a za nepříznivých podmínek je dělení pozastaveno se snížením syntézy hlavního membránového proteinu a zvýšením syntézy proteinu tepelného šoku (pro tohoto patogena je tento protein exotoxin) – způsobuje syntéza protizánětlivých cytokinů, která zase hraje roli při vzniku chronické infekce a dlouhodobé perzistenci (pobytu) patogenu se vznikem neplodnosti u žen. Retikulární tělíska jsou intracelulární množící se formou, která je citlivá na antibiotika. Právě u retikulární formy se patogen dělí uvnitř infikovaných buněk, což má za následek vznik intracelulárních inkluzí – mikrokolonií chlamydií.
  • Přítomnost exotoxinu (protein tepelného šoku) a endotoxinu (membránový lipopolysacharid).
  • Tropismus (selektivita poškození) na buňky cylindrického epitelu dýchacích a urogenitálních cest (hlavně), alveolocyty, cévní endotel, endokard, SMF (mononukleární fagocytární systém – fyziologicky ochranný systém buněk, který zahrnuje: histiocyty pojivové tkáně, jaterní Kupfferovy buňky (hvězdové retikuloendoteliocyty), alveolární makrofágy plic, makrofágy lymfatických uzlin, slezina, kostní dřeň, pleurální a peritoneální makrofágy, osteoklasty kostní tkáně, mikroglie nervové tkáně, synoviocyty synoviálních membrán, Langergaisovy buňky kůže granulární dendrocyty bez pigmentu). Při poškození tohoto systému (SMF) vzniká IDS (stav imunodeficience).
ČTĚTE VÍCE
Milují šalvěje slunce?

Původce je relativně stabilní ve vnějším prostředí:

  • Takže při pokojové teplotě patogen přetrvává v průměru až 2 dny, na skořápce – 3 dny, v ptačích výkalech – až 4 měsíce.
  • dobře snáší teploty pod nulou: při „-20 °C“ vydrží půl roku, při „-75 °C“ rok i déle;
  • nízké teploty mají škodlivý účinek: při 60°C patogen odumírá do 10 minut, při nižších teplotách nastává smrt chlamydií téměř okamžitě.
  • Dezinfekční prostředky fyzikální i chemické mají inaktivační účinek: UVR, éter, formaldehyd, 0,5% fenol, 2% Lysol, 0,1% jodid draselný, 0,5% manganistan draselný, 6% roztok peroxidu – zničí původce za 2 dny; Během 10 minut patogen vlivem 0,5% roztoku chloraminu zemře a 2% roztok chloraminu zničí patogen během minuty.

Vnímavost je vysoká, bez omezení věku nebo pohlaví, ale tendence onemocnění je větší ve středním a vyšším věku, ale výjimkou nejsou ani děti. Prevalence je rozšířená, výskyt je zaznamenáván ve formě sporadických případů, ale i skupinových, průmyslových a rodinných ohnisek.

Příčiny infekce psitakózy

Zdrojem a rezervoárem (chovatelem) infekce jsou různé druhy volně žijících, synantropních okrasných i domácích ptáků, u kterých se ornitóza vyskytuje jako přenašeč nebo akutní střevní infekce. Evidovány jsou i případy nakažení zdravotníků při péči o nemocné, proto je jako zdroj možný i člověk. Cesty přenosu infekce jsou kontaktní domácí (tj. když jsou předměty pro domácnost kontaminovány biologickými tekutinami zvířat), aerogenní (vzdušné) a fekálně-orální (když jsou kontaminovány potraviny).

Příznaky ornitózy

Než budeme mluvit o příznacích, je nutné umět rozpoznat infikované ptáky, abychom se vyhnuli nebo minimalizovali úroveň kontaktu s nimi. V tomto případě potřebujete vědět:

  1. Epidemické riziko představují rodiny papoušků a holubů a také vran.
  2. Psitakóza se u ptáků buď neprojevuje vůbec a je redukována pouze na přepravu, nebo se projevuje ve formě rýmy/průjmu/adynamie (minimalizace pohybové aktivity)/odmítání potravy/slepování peří.
  3. infikovaní ptáci vylučují patogen ve výkalech a nosních sekretech.
  4. přenos patogenu mezi ptáky je možný po dvě nebo více generací.

Příznaky ornitózy

Jako každé infekční onemocnění začíná psitakóza inkubační dobou – dobou od začátku zavlečení patogenu do prvních klinických projevů. Trvá 7 až 25 dní, ale častěji – 2 týdny. Toto období se shoduje s fází zavlečení a rozmnožování patogena v místě vstupní brány (v epitelu spojivky, sliznicích dýchacích a urogenitálních cest). Při množení patogenu infikované buňky odumírají, uvolňují novou dávku patogenu a jeho toxinů, následuje vznik bakteriémie a toxinemie – to už ale naznačuje začátek období klinických projevů.

ČTĚTE VÍCE
Jak nás vidí křečci?

Období klinických projevů může začít jak specifickými příznaky (budou popsány níže), tak prodromálními příznaky trvajícími 3-5 dní ve formě malátnosti + celkové slabosti a slabosti + nechutenství a nevolnosti + artralgie. Během tohoto období jsou infikovány buňky cílových orgánů (zejména SMF), vzniká imunodeficitní stav, vytvářejí se autoimunitní reakce, je narušena sanitace těla od patogenu a v důsledku toho patogen přetrvává po dobu dlouhá doba v různých buněčných stadiích (ve formě retikulárních/intermediárních tělísek v makrofázích; ve formě elementárních tělísek v mezibuněčných prostorech; v L-formách v infikovaných buňkách); aktivace oportunní mikroflóry (mykoplazmata, herpetické viry, candida) a/nebo vznik sekundárních bakteriálních infekcí. Vzhledem k tomu, že SMF zahrnuje impozantní počet orgánů, mohou být příznaky lézí velmi rozmanité – s poškozením kloubů, lymfatických uzlin, jater, sleziny, endotelu kapilár, endokarditidy, centrálního nervového systému atd. V těchto postižených orgánech se aktivuje oxidace volných radikálů s poškozením tkáně agresivními formami O₂ a makrofágy se uvolňují prozánětlivé cytokiny (IL-1 a TNF), vzniká serózní zánět a migrací makrofágů a lymfocytů mnohočetné granulomy vznikají, které jsou následně vystaveny vazivově-sklerotické přeměně v postižených orgánech.

Vzhledem k tomu, že jsou postiženy převážně buňky dýchacího traktu, tvoří se specifické příznaky:

  • akutní začátek se zvýšením teploty na 39-40 °C a celkovými příznaky intoxikace;
  • bolest na hrudi;
  • myalgie (bolest svalů) a artralgie (bolest kloubů);
  • nevolnost a zvracení;
  • bolest krku;
  • injekce krevních cév skléry a spojivky, hyperémie obličeje, výskyt makulopapulární nebo roseolózní vyrážky, krvácení z nosu – jsou vysvětleny tropismem patogenu k vaskulárnímu endotelu;
  • katarální příznaky (rýma, ucpaný nos, bolest v krku, hyperémie orofaryngeální sliznice) jsou mírné;
  • příznaky poškození plic se objevují 3.-5. den nemoci, ve formě suchého kašle a bolesti na hrudi, po 2.-3. zápal plic;
  • do konce prvního týdne nemoci se játra u většiny pacientů zvětší;
  • známky neurotoxikózy: bolest hlavy, nespavost, letargie, adynamie, deprese a euforie se často vzájemně nahrazují, jsou možné známky meningismu (falešně pozitivní příznaky meningitidy);

Ornitóza se může vyskytovat nejen ve formě zápalu plic, ale také ve formě podobné chřipce, tyfu a meningeálních. U chřipkové formy dominují obecné příznaky intoxikace; s tyfem – hepatosplenomegalií a neurotoxikózou vyskytující se na pozadí remitující horečky; u meningeální formy jsou meningeální symptomy celkem dobře vyjádřeny (ztuhlost krku, Brudzinského a Keringovy symptomy). Bez ohledu na formu i v období rekonvalescence (která trvá asi 3 měsíce) přetrvává dlouhodobě astenie s prudkým poklesem pracovní schopnosti, únavou, hypotenzí, vegetativně-cévními změnami (akrocyanóza, chilliness končetin, hyperhidróza dlaně, třes očních víček a prstů).

ČTĚTE VÍCE
Jak kousne bourec morušový?

Testy na psitakózu

Diagnostika se provádí na základě klinických a epidemiologických údajů: zápal plic, bez akutní zánětlivé reakce v krvi, kontakt s drůbeží, možná skupinová nemocnost. Diagnóza je potvrzena provedením následujících testů:

  • Bakterioskopie nátěrů ze sputa obarvených podle Romanovského-Giemsy;
  • Sérologické metody: provedení RIF (imunofluorescenční reakce) ke stanovení chlamydiového antigenu; RSK (komplement fixační reakce) je zaměřena na detekci protilátek neutralizujících antigen, konkrétně sledují zvýšení titru protilátek v párových sérech, za pozitivní je považována reakce se zvýšením titru 1:16, 1:32 a vyšší; Sérologické metody jsou zaměřeny na detekci IgM (imunoglobuliny této třídy indikují akutní období onemocnění) – objevují se 5 dní po počáteční infekci a dosahují maxima za 1-2 týdny a mizí po 2-3 měsících, ale jsou netvoří se během reinfekce a reaktivace; IgA – sekreční imunoglobuliny, které se začínají syntetizovat po 2 týdnech, klesají o 2-4 měsíce, tvoří se i při reinfekci a nedostatečné léčbě, při účinné terapii – jejich počet klesá; IgG – objeví se po 15-20 dnech a může přetrvávat několik let.
  • Při podezření na psitakózní pneumonii se používají fyzikální metody (auskultace, poklep), pomocí kterých lze detekovat zkrácení poklepového zvuku, oslabené nebo ztuhlé dýchání, mírnou krepitus nebo jemné chrochtání v dolních partiích plic a na konci prvního týdne je často slyšet hluk pleurálního tření; A pro úplnější obraz zápalu plic se používá rentgenová diagnostika, která ukáže jednostranný zápal dolního laloku, který může být intersticiální, malý fokální, velký fokální nebo lobární; A na rentgenovém snímku je zaznamenána expanze kořenů plic, posílení plicního vzoru a expanze bifurkačních lymfatických uzlin.
  • Z kardiovaskulární strany je zaznamenán sklon k bradykardii, hypotenzi, labilita pulzu, případně tlumené srdeční ozvy, systolický šelest a EKG známky difuzního poškození srdce.
  • U meningeálních příznaků je předepsána spinální punkce, která ukazuje: střední lymfocytární cytózu (300-500 buněk na 1 μl), střední zvýšení bílkovin.
  • V CBC – lekopenie a lymfocytóza, ESR zvýšena na 40-60 mm/h; Leukocytóza je možná kvůli akumulaci sekundární bakteriální infekce.

Léčba psitakózy

Léčba je komplexní a je reprezentována etiotropními, patogenetickými a symptomatickými metodami s povinným sledováním klinických a laboratorních údajů.

ČTĚTE VÍCE
Jak skladovat plané švestky?

Etitropní terapie je předepisování léků zaměřených na zničení patogenu a účinná jsou v tomto směru antibiotika ze skupiny makrolidů, fluorochinolonů a tetracyklinů (u dětí se častěji používají makrolidy, protože fluorochinolony se užívají až od 12 let, popř. tetracykliny od 8 let). Existují různé režimy předepisování antibiotik, ale v poslední době se ukázal jako účinný následující režim: azithromycin 10 mg/kg/den v jedné perorální dávce 1., 1. a 7. den léčby. Lékem volby je azithromycin, ale vynikající antichlamydiovou aktivitu mají i další makrolidová antibiotika – klarithromycin, spiramycin, roxithromycin, josamycin, medicamycin a erythromycin (antibiotika jsou uvedena v pořadí podle klesající účinnosti). V akutní formě jsou antibiotika předepisována ve věkově specifickém dávkování po dobu 14-10 dnů. V chronických případech se používá pulzní terapie, která spočívá v předepsání 14-2 cyklů antibiotické terapie po dobu 3-7 dnů v týdenních intervalech a také ve výměně antibiotik. Pro pomoc s etitropní terapií jsou předepsány imunomodulátory a imunostimulanty – interferon, viferon, cykloferon, anaferon, timolin, thymogen, polyoxidonium, lykopid. Ale tyto léky jsou předepisovány pouze pod kontrolou imunogramu.

Patogenetická terapie spočívá v následujícím:

  • cytokiny (leukinoferon, roncoleukin)
  • probiotika a prebiotika (bififormní, linex atd.) pro prevenci dysbakteriózy
  • multivitaminy, vitamino-minerální komplexy, antioxidanty, rostlinné adaptogeny, metabolity, antihistaminika, inhibitory proteáz, vazoaktivní léky – to vše se užívá dle indikací, pokud je k dispozici vhodná klinika
  • na suchý záchvatovitý kašel – sinecode, stoptussin, tussuprex, paxeladin, libexin. Při předepisování těchto léků je však nutné poradit se s lékařem nebo znát svou anamnézu, protože některé z těchto léků působí centrálně a mohou tlumit působení nejen kašle, ale i dýchacích center.
  • na vlhký kašel – mukolytika (bromhexin, ambroxol, ACC, mucaltin, přípravky na hrudník)
  • předepisování antipyretických a srdečních glykosidů – dle indikací.

Postinfekční imunita je nestabilní a je možná opětovná infekce.

Rehabilitace

V období rekonvalescence je nutné vyšetření infekčním specialistou a pediatrem (terapeutem) 1, 3 6 9 12 a 24 měsíců po uzdravení doplňkovými metodami – ELISA, PCR a RTG hrudníku po 6., 12. 18, 24 měsíců. Konzultace s dalšími specialisty – jak je uvedeno. Doba pracovní neschopnosti je u chřipkové formy 7-10 dní, při vzniku zápalu plic 20-40 dní a při vleklém a chronickém průběhu stanoví dobu pracovní neschopnosti komise.

ČTĚTE VÍCE
Jak je katalpa užitečná?

Komplikace psitakózy

Meningitida, tromboflebitida, hepatitida, myokarditida, tyreoiditida, pankreatitida. Ale hlavní příčinou komplikací je tvorba fibrózně-sklerotizujících změn v postižených orgánech.

Prevence psitakózy

Aerosolová vakcinace je stále ve vývoji, v současné době je dostupná pouze nespecifická prevence – omezení kontaktu s ptáky, veterinární dohled, izolace pacientů s psitakózou, dezinfekce sputa od pacientů.

Praktický lékař Shabanova I.E.

Materiál z webu Medicalj