Navzdory skutečnosti, že mechorosty patří k vyšším výtrusným rostlinám, protože se vyznačují rozdělením těla na orgány a tkáně, jedná se o nejstarší a jednoduše organizovanou skupinu mezi vyššími rostlinami.
Zároveň jsou mechorosty velmi rozmanité a početné, existuje více než 10 tisíc druhů.
Nejrozšířenější jsou v oblastech s mírným a chladným podnebím. Mechy se nacházejí v bažinách, lesích, rostou na kmenech stromů, na budovách a skalách a dokonce i ve sladkých vodách. Mechy mají schopnost přežít v podmínkách mrazu i vysokých teplot.
Naprostá většina mechů jsou vytrvalé rostliny. Výška se pohybuje od několika milimetrů do 20 cm, ale obvykle se jedná o byliny o velikosti několika centimetrů. Kvůli špatnému vývoji pletiva se mezi mechy nevyskytují žádné velké rostliny.
Mechy, na rozdíl od řas, jsou suchozemské rostliny. Rostou však pouze v dobře zvlhčených oblastech. Nutně potřebují vodu, která se nenachází jen v půdě. Voda hraje důležitou roli při oplodnění, tedy dodání spermií do vajíček. Mechy proto nejčastěji rostou na vlhkých místech. Například v bažinách je jich hodně.
Předpokládá se, že mechy se vyvinuly z rhyniofytů, vyhynulé skupiny rostlin. Rhiniofyty byly mezi prvními mnohobuněčnými rostlinami, které se dostaly na zem a vytvořily cévní pletiva.
Na rozdíl od řas je tělo mechorostů rozděleno do specializovaných tkání, z nichž každá tvoří zvláštní druh buňky.
V tomto případě se nazývá tělo mechu, stejně jako tělo řas stélka. Existuje však jasné rozdělení na stonek a listy.
Mnoho mechorostů má ve středu stonku vodivý systém, který je umístěn ve formě samostatných svazků. Vodivý systém zajišťuje pohyb minerálů a vody, ale i organických látek.
Ve stonku mechů jsou nejen vodivá, ale i mechanická a kožní pletiva. To je způsobeno adaptací na suchozemské prostředí. Mechanická pletiva umožňují, aby byla rostlina držena vzpřímeně, protože vzduch je méně husté médium než voda. Krycí pletiva primárně chrání rostlinu před vysycháním.
Listy mechu vypadají jako zelené desky, které mají lineárně kopinatý tvar. Jsou poměrně tenké, skládají se pouze z několika vrstev buněk nebo jedné vrstvy. List může obsahovat bezbarvé buňky, mezi nimiž jsou zelené asimilační buňky obsahující chlorofyl. Probíhá v nich fotosyntéza.
Mnoho mechů má na spodní části stonku kořenové výrůstky – rhizoidy. Jsou to výrůstky epidermis a vypadají jako kořenové vlásky. V mnoha ohledech plní rhizoidy funkci kořenů, to znamená, že ukotvují rostlinu v půdě a absorbují vodu s minerály rozpuštěnými v ní.
V oddělení mechorostů se rozlišují třídy mechy jaterní a mechy listové.
Játrovky jsou nejstarší. Jejich tělo je reprezentováno rozvětveným plochým stélkem. V tropech je mnoho jaterníků. Mech Marchantia roste na vlhkých místech, která nejsou zarostlá trávou. Marchantia má plíživý stél, který vypadá jako listová čepel. V horní části jeho stélky je fotosyntetická tkáň, ve spodní části je hlavní. Dalším zástupcem mechů je Riccia.
U listnatých mechů má tělo výhonky sestávající ze stonků a listů. Typickým zástupcem je len kukaččí, který se často vyskytuje v jehličnatých lesích a tundře, v blízkosti rašeliníků a na vlhkých místech. Je to rostlina vysoká více než 10 cm.
Len Kukushkin může vést k podmáčení půdy, protože vytváří na půdě husté kryty, což vede k hromadění vody. Tam, kde roste len kukačka, se může objevit další zástupce mechorostů – sphagnum (bílý mech). V jejích listech se střídají buňky obsahující chlorofyl s velkými buňkami obsahujícími vzduch a vodu. Sphagnum mech dokáže rychle akumulovat vodu ve svém těle a dále přispívat k zamokření. Mrtvé části sphagnum jsou součástí rašeliny.
Vlastnosti reprodukce mechu
Mechy mají nepohlavní a pohlavní rozmnožování. Asexualita je zastoupena jak vegetativně, kdy se rostlina rozmnožuje částmi stélky, stonky nebo listy, tak pomocí výtrusů.
Během sexuálního rozmnožování rostou mechům v horní části těla speciální orgány. Tvoří se v nich gamety – pohyblivé spermie a nepohyblivá vajíčka. Spermie se přes vodu přesouvají k vajíčku a oplodňují je. Po oplodnění vyroste na rostlině tzv. výtrusná tobolka. Po dozrání se výtrusy rozptýlí a jsou přenášeny na velké vzdálenosti.
Výtrus, jakmile se dostane do příznivého prostředí, se vyvine do mnohobuněčného zeleného vláknitého protonéma, na kterém pak rostou stélky nebo výhonky.
Charakteristickým rysem mechů je převaha tzv. gametofytu v jejich životním cyklu. Buňky většiny živých organismů obvykle obsahují dvojitou sadu chromozomů. Rostlina s takovým dvojitým souborem se nazývá sporofyt. U mechů však mají buňky zelené rostliny jedinou sadu chromozomů, a proto se taková rostlina nazývá gametofyt. Tento jedinečný jev je pro mechy charakteristický.
Životní cyklus mechu je něco takového. Gametofytová rostlina vyrůstá ze spóry s jedinou sadou chromozomů. Tomu říkáme mech. Samičí rostliny produkují vajíčka a samčí rostliny produkují spermie. Obsahují také jednu sadu chromozomů. S pomocí vody se spermie dostanou k vajíčkům. V důsledku oplodnění se vytvoří zygota, ve které se spojí chromozomové sady vajíčka a spermie. Výsledkem je dvojitá sada chromozomů. Ze zygoty vzniká sporofyt, který vyrůstá přímo ze samičí rostliny gametofyt. Sporofyt obvykle vypadá jako krabice na stonku tyčící se nad mechem. Tato stopka a samotná tobolka se skládají z buněk s dvojitým souborem, tj. jsou sporofytem. Uvnitř pouzdra dozrávají spory tak, že se během procesu dělení z dvojité sady chromozomů stane jediná, tedy opět se vytvoří gametofyt. Když se tobolka otevře, spory se rozptýlí, usadí se na půdě a vyklíčí, čímž vznikne mladý gametofyt.
Význam mechů
Zvířata téměř nikdy nejedí mechy.
Mechy však hrají v přírodě důležitou roli, protože akumulují vlhkost a regulují vodní bilanci území. Mechy přitom často vedou k podmáčení půd, což je třeba považovat za negativní vliv.
Mechy jsou schopny akumulovat mnoho škodlivých látek, včetně radioaktivních.
Mechorosty tvoří rašelinu, která je pro člověka minerálem. Rašelina se používá jako palivo, hnojivo a surovina pro průmysl. Získává se z něj dřevný líh, plasty atd.
Suchý sphagnum mech má antiseptické vlastnosti. Dříve se používal jako obvazový materiál.
